Trauma z covidové JIP vyléčíme virtuální realitou, slibuje brněnský projekt

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Když Tomáš Švec nastupoval na doktorské studium na Fakultu informačních studií brněnského Vysokého učení technického, měl v hlavě nápad na povídku o tom, jak v terapeutické léčbě pomůže informační technologie.

„Děkuji svému vedoucímu dizertačního projektu, docentu Pavlu Smržovi, že mě přemluvil, abychom ten projekt zkusili uvést do reality,“ vzpomíná na začátky. V realitě nese motiv jeho povídky název Project Ekhi, podle baskické bohyně Slunce, a za cíl si dává pomáhat léčit pacienty, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou nebo různými fobiemi, ve virtuálním prostředí.

Project Ekhi funguje na principu expoziční terapie, což je zavedená terapeutická léčba, kdy se pacienti vystavují přímo věcem nebo událostem, ze kterých mají strach. „Zjednodušeně řečeno, když se člověk bojí pavouků, v rámci expoziční terapie ho budeme vystavovat přímo pavoukům. Postupně dochází k tomu, že strach z nich mizí. Je to jakoby trénink,“ vysvětluje expoziční terapii Elis Bartečků, psychiatrička Fakultní nemocnice Brno a Masarykovy univerzity, která na projektu spolupracuje.

Specialitou nového projektu je ale to, že veškerá expozice probíhá ve virtuální realitě prostřednictvím brýlí. Pacient tedy není vystaven třeba živým pavoukům. V rámci terapeutické léčby diagnostikované posttraumatické stresové poruchy nebo fobie si pacienti v přítomnosti terapeuta nebo terapeutky nasadí brýle na virtuální realitu, kde uvidí nasimulované prostředí přesně podle svého strachu.

„Právě to nasimulované prostředí je novinka, protože když jsem začínal s tímhle projektem, pozitivní účinek virtuální reality na léčení fobií expozicí byl známý. Ale všechen předešlý výzkum se zasekl na jedné konkrétní fobii, třeba na té z pavouků. My chceme rozšířit možnost simulovat prostředí i na jiné fobie přímo dle diagnózy,“ popisuje svoji ambici Švec.

Aktuálně pracují se dvěma – sociální fobií, tedy strachem z většího množství lidí, a posttraumatickou stresovou poruchou z covidových JIP. „Ta bude zaměřena jak na pacienty, kteří překonali covid na jednotce intenzivní péče, tak i na zdravotníky, kteří tam pracují nebo pracovali. Ukazuje se, že často to vysoce stresové prostředí JIP spouští u těchto osob posttraumatickou poruchu. V rámci expoziční terapie je budeme vystavovat JIP prostředí ve virtuální realitě, čímž postupně překonají trauma,“ líčí léčebnou metodu Bartečků.

O funkčnosti virtuálního prostředí v expoziční terapii podle ní není pochyb. Elis Bartečků zmiňuje, že až na místy zvláštní metodiku výzkumů bylo dostatečně prokázáno, že virtuální realita dokáže vyvolávat stresovou reakci, tedy zvýšený tep nebo pocení.

„A to je to podstatné v expoziční terapii, vyvolat stresovou reakci. Project Ekhi bude sledovat i tyhle projevy a podle toho budou terapeuti zvyšovat nebo snižovat intenzitu expozice – jestli pacienti zvládnou víc lidí nebo větší stres na covidové jednotce, anebo ne,“ uvádí psychiatrička.

V rámci programu léčení posttraumatické poruchy způsobené covidovou jednotkou intenzivní péče vytvořili virtuální prostředí přímo podle reality. „Byli jsme se podívat na JIP ve fakultní nemocnici a podle ní jsme vytvořili dlažební kostky ve virtuálním prostředí, nebo třeba i zvuky pípání přístrojů a kašlání pacientů. Je důležité, aby virtuální realita byla co nejreálnější, aby vyvolala onu stresovou reakci,“ říká Švec.

Teď je čeká prokazování smysluplnosti projektu etické komisi Fakultní nemocnice Brno. „Budeme jim muset dokázat, že náš projekt dokáže vyvolat potřebnou odpověď pacienta, aby nám povolili testovat přístroj přímo na pacientech s některými diagnózami. To očekáváme, že začne v druhé polovině letošního roku,“ prozrazuje doktorand z VUT.

V současné době shání dobrovolníky, kteří mají zkušenost s covidovým prostředím. „Systém, který budeme testovat na pacientech, je už hotový, ale potřebujeme ještě doladit některé drobnosti. I proto přes naši facebookovou stránku prosíme lidi, aby se nám dobrovolně přihlásili na testování virtuální reality,“ vyzývá Švec.

Psychiatrička Elis Bartečků si myslí, že do dvou let by přístroje mohly být používány i v reálném terapeutickém prostředí, minimálně v testovacím provozu. „Samotné brýle už nejsou tak drahé, jejich cena je jak za dražší telefon,“ říká Bartečků. „I pojišťovny si začínají uvědomovat, že péče o psychické zdraví je rovněž důležitá, tak doufám, že se postupně dohodneme i na platbě za expoziční terapii virtuální realitou. Pokud tedy budeme mít všechny certifikace, což není tak jednoduché, a nemyslím si, že to bude volně použitelné v řádu jednotek let,“ doplňuje ji Švec.

Project Ekhi vzniká spoluprací dvou doktorandů a dvou studentů bakalářského studia Fakulty informačních studií VUT a studenta Právnické fakulty MUNI. Soustředí se na vytváření virtuálních scénářů pro brýle Oculus Quest. Scénáře pak terapeut přepíná přímo z prohlížeče podle potřeby pacienta, na výběr má kromě stresujících i relaxační prostředí.