Totální přežitek, reagují čtenáři na drahé školní lyžařské kurzy

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku, který se věnuje stále nedostupnějším lyžařským kurzům. „Nechápu, proč tyhle kurzy školy pořád pořádají. To je jak dělat golfový kurz. Lyžování je strašně drahé, čím dál tím míň dostupné. Proč se to už nezruší a nezačne se dělat něco rozumnějšího? Jsou mnohem dostupnější sporty. Nebo může být týden obecné pohybové průpravy, turistika, cyklistika,“ píše například Kamil Novotný.

Miroslav Vlasák: Školní lyžařské kurzy jsou totální přežitek z doby, kdy rodiny nejezdily s dětmi na hory. V rodině, kde se lyžuje, se naučí děti lyžovat už kolem čtyř až šesti let. Ti, kteří si stoupnou poprvé na lyže až v sedmičce, stejně většinou v budoucnu lyžovat moc nebudou. A proč ne jiné sporty? Třeba jízda na koni, golf nebo cyklistika? Na rozdíl od plavání, umění lyžovat žádný život nezachrání. Na kolektivistické řečičky o utužování třídy lze dodat, že jsou i jiné příležitosti. Je to hlavně prolobovaný kšeft cestovek, hoteliérů a vlekařů a rodiče platí jako hloupí.

Jan Ansorge: Určitě jsou rodiny, které na to peníze neposkládají při nejlepší vůli. Znám takové, a patříme mezi ně. Ale pamatuju za sebe ve škole a i teď od známých, že děti prostě nechtějí. Ten nechce jet, když nejede ten, a naopak. Pak se zjistí, co jede za učitele, a nechce jet skoro nikdo. A teď, babo, raď.

Jan Dressler: Za mého mládí měly lyžařské kurzy opodstatnění - byl to sport pro všechny, při němž se mohli lidé z různého prostředí na českých horách setkávat a stmeloval tak společnost. Dnes už jen škodí - lyžování bude čím dál víc sport pro elity, společnost rozděluje. Příspěvky znevýhodněným rodičům to nevyřeší. Lyžařské kurzy je třeba zrušit, mají stejnou logiku jako třeba výcvik v golfu.

Jaroslav Lhotský: Mnoho let jsem pracoval při školních LVVZ. Přeložím: lyžařské výchovně výcvikové kurzy. Slovo výchovně tam patří. O to víc mrzí skutečnost, že se stávají často finančním problémem rodičů. Zřejmě skončila doba, kdy jsme se snažili umožnit účast co největšímu počtu dětí a udělat zájezd finančně dosažitelný. Jak ale vidno, stavba dalších lyžařských zařízení odpovídá zájmu těch, jež si to mohou dovolit.

Libor Juřica: Jestliže rodina nelyžuje, dítěti to obvykle nechce platit. No, a jestliže nelyžuje, tak téměř jistě bude sponzorovaný lyžák první a poslední lyžování pro to dítě (do dospělosti). K ničemu. Ať jedou ti, co chtějí. Ono se jich stejně dá dohromady tak půlka třídy. Takže žádný stres.

Jan Novák: Je-li ten lyžařský výcvik a účast na něm pro ty děti tak důležitá, je potřeba jej zahrnout do školních osnov a brát ho jako povinnou školní aktivitu placenou školou pro všechny. Proč rodina, která má stejné příjmy z dávek jako jiná, která si ten příjem vydělá, má mít nějaké zvýhodnění jen proto, že bere dávky, a ta vydělávající ne? No a jestli na to stát peníze dát nemůže, tak to snad ani není tak důležité a není potřeba to pořádat. To by ale asi zase řvali ti majitelé horských chat a hotelů.

Marie Hrbková: Na lyžařském kurzu jsme si sami topili v kamnech a po dvojicích mívali službu v kuchyni k ruce kuchařce. Zpočátku jsme chodili do kopce, až v pozdější době byly vleky s kotvičkami. Na lyžák mohl jet každý a užili jsme si spoustu legrace. Dnes? Bydlení v hotelu, špičkové vybavení, upravené sjezdovky a moderní vleky. Je to luxus a snobárna.

Jiří Kšána: Dnes jsou lyžařské kurzy velká zátěž i pro solidně vydělávající rodinu. Všechno je drahé a pokud se sejde víc výdajů za dítě najednou, je to mazec. Rodina třeba zaplatí kroužky, pořídí brýle, pak rovnátka, do toho přijde ještě zaplatit kurz a samozřejmě všechny běžné výdaje. Peníze jen lítají. To se nedivím, že si musí stanovit priority, kór když má dvě nebo tři děti. To je přece jasné, divím se, že se to tu pořád probírá.

Kristina Borská: Tak mi řekněte, je velký problém, aby školy začaly s rodiči normálně komunikovat? Vytvořit anonymní dotazník, kde by zjistili, co rodiče jsou ochotni zaplatit, na jak dlouho, kde a co od lyžáku očekávají? Já chápu, že v Rakousku je jistota sněhu, nicméně je opravdu nutné, aby všechny děti uměly lyžovat v době, kdy u nás sníh už téměř není? Co by se stalo, kdyby rezervovali pětidenní pobyt na horách u nás na nějaké levnější chatě? Myslím, že nepotřebují čtyřhvězdičkový hotel… Děti si jedou pro zážitky, a jestli je získají na procházkách po okolí nebo lyžováním, je fakt jedno.

Luděk Richter: Takže vlastně nepřímo platíme tisíce permanentek a výdělek jedné vybrané skupině provozovatelů sportovních areálů. Vlastně používáme peníze z našich odvodů na zisky vlekařů. Má to smysl? Fakt nemůžou děti jezdit na běžky? Jako že dávají pojišťovny peníze na sport, je správné, ale když z druhé strany stát „přikazuje“, že alespoň jednou ročně se musí na lanovky, tak v důsledku velká část peněz na sport skončí u vlekařů, příkazem.

Matěj Pavlů: Jako člověk bydlící na horách a nadšenec do zimních sportů říkám – zrušte to. Sezona trvá tak dva měsíce, když dobře. Na horách už je bambilion lidí i bez lyžáků. Kdo chce na hory jezdit, tak své dítě v pohodě na lyžích jezdit naučí. Zaveďte spíše týdenní pobyt v přírodě. Naučte děti, jak se v přírodě chovat. Naučte děti, jak příroda funguje a jak ji efektivně chránit. To bude stát nula nula nic a je to daleko prospěšnější než lyžování. To je prostě jenom umírající sport. Za 20 let sníh nebude vůbec.

Petr Jurčík: Co se z toho dělá zase za problém. Když jsem byl dítě, též jsme na to neměli peníze a já v době lyžařského výcviku chodil do jiné třídy. Ekonomická realita je, že všichni nemůžeme mít vše. Jen tato doba se snaží tuto realitu obrátit. Následkem toho je, že ti chudí si toho stejně neváží, bohatí, kteří jim to dotují z daní skrze příspěvky, jsou akorát naštvaní. Příspěvky na všechno se stávají nebezpečnou normou, na kterou ale náš stát nemá ekonomickou sílu.

Lucie Stránská: Nejsem si jistá, jestli zrovna lyžařský kurz stmelí třídní kolektiv. Děti, které pravidelně jezdí na hory, mají vybavení za desetitisíce a výborně lyžují, budou samozřejmě za hvězdy.