Článek
„Zrovna loni jsme měli výjezd, kdy se dítě topilo na přírodní vodní ploše. Otec pro něj skočil, nějakým způsobem se mu podařilo ho přiblížit ke břehu, ale bohužel se nakonec sám utopil. Byl pod vlivem alkoholu,“ líčí jeden z tragických příběhů Marek Dvořák, urgentní lékař pracující na pozemní i letecké záchranné službě.
Jsou výjezdy záchranné služby v létě v něčem specifické?
Obecně na záchrance zaznamenáváme sezonní výskyty určitých věcí. Výjezdy typu dušnost, resuscitace, dopravní nehoda máme pochopitelně po celý rok, tam moc změn neprobíhá. Nicméně v létě samozřejmě mnohem méně jezdíme k lyžařům, a naopak přibývá úrazů, které jsou spojené s typicky letními aktivitami. V souvislosti s těmi nám pak počet výjezdů řádově narůstá, což je ale jasně dáno tím, jaké je zrovna počasí a co lidé zrovna dělají.
Jakých oblastí se to typicky nejvíce týká?
Když budu konkrétní, tak na silnicích častěji potkáváme zraněné motocyklisty, kteří si buď svojí chybou, nebo chybou někoho jiného, kdo je přehlédne, často způsobí velmi závažné úrazy.
A další samostatnou kapitolou jsou radovánky u vody. Často vidíme tonutí, a to bohužel výrazně častěji, než bychom si přáli a samozřejmě než by si přáli naši pacienti. Nejde ale jen o tonutí u dětí, ke kterému většinou dochází v nezakrytých bazénech nebo když osoba, která má dítě hlídat, nezaznamená, že se topí, což je vždycky hrůzostrašné.
Setkáváte se často s tím, že se topí dospělý člověk?
Určitě je to téma i v případě dospělých. Ti se třeba potápějí v lomu a přecení své síly, skáčou do neznámé vody nebo mají určitou zdravotní indispozici, která je v konkrétní chvíli oslabí. Za těmi nejčastěji vyjíždíme k přírodní plochám.
Lidé se bohužel často mýlí, když se domnívají, že člověk, který se topí, máchá rukama a křičí o pomoc. Na to dotyčný ale zpravidla nemá vůbec sílu. Topení je totiž tichá věc, kdy člověk většinou nepozorovaně zmizí pod hladinou. S tím souvisí i mé doporučení: když někoho hlídáte, aby se neutopil, nesmíte z něj zkrátka spustit oči – to platí jak pro děti, tak pro dospělé.
Jak velkou roli v tom u dospělých hraje alkohol?
Dost často velmi zásadní. Zrovna loni jsme měli výjezd, kdy se dítě topilo na přírodní vodní ploše. Otec pro něj skočil, nějakým způsobem se mu podařilo ho přiblížit ke břehu, ale bohužel se nakonec sám utopil. Byl pod vlivem alkoholu.
Proto apeluji na to, že k vodě alkohol absolutně nepatří, nebo jen v hodně rozumné míře. Můžu si dát pivo nebo drink, ale nepřehánět to. Což mohu stokrát zopakovat, ale stejně se najde někdo, kdo to nebude dodržovat a my se s ním potkáme.
Typičtí pacienti záchranky jsou starší lidé se špatnou termoregulací
Jakých obtíží se letní výjezdy týkají nejčastěji?
To nejčastější spektrum pacientů bude pořád stejné. Typický pacient záchranky je starší člověk, který má řadu nemocí a jedna z nich se mu zrovna v tu chvíli zhorší. K tomu jezdí pozemní záchranka nejčastěji a přidávají se k tomu typicky letní úrazy, které jsem vyjmenoval.
Typický pacient letecké záchranky je oproti tomu mladší člověk, který má úraz. Nicméně ani to se v podstatě celoročně nemění, mění se jen druh úrazu. V úplně horkých dnech, kdy jsou tropické teploty, je signifikantní nárůst výjezdů ke kolapsovým stavům, přehřátím a stavům spojeným s vystavením organismu vysokým teplotám.
Máte k tomu nějaké doporučení, když najdu někoho ve stavu kolapsu z horka?
Pokud s vámi ten člověk komunikuje, tak je většinou schopný říct, co mu nejvíce schází, takže pak respektujte, co si přeje. Pokud je mu vedro, přemístěte ho ideálně do chladné místnosti, dejte mu dostatek tekutin. A pokud hůř reaguje, volejte záchranou službu.
A pokud jde o další úrazy spojené s letními venkovními aktivitami?
Tam jsou to různé pády z kol, trampolín a koloběžek, ty jsou od jara do podzimu klasikou, ale naštěstí to většinou nebývají závažné úrazy, vyjma situací, kdy dotyčný nemá helmu. Vyjet v dnešní době bez helmy a myslet si, že se mi nic nestane, je velká hloupost. Na koloběžce si zlomíte ruku, nohu nebo si vykloubíte rameno. Ale taky se můžete poměrně jednoduše zabít nebo skončit po zbytek života připoutaný k lůžku na LDN.
Před několika týdny se zrovna řešil pozměňovací návrh zákona, na základě kterého by museli helmu povinně nosit všichni, i plnoletí (dosud tuto povinnost zákon ukládá jen jezdcům do 18 let, pozn. red.). Jaký na to máte vy osobně názor? Setkáváte se s úrazy, ke kterým dojde kvůli absenci přilby, často?
Určitě ano. Na městských elektrokoloběžkách je naprosto běžné, že lidé helmu nenosí a to jsou pak opravdu škaredé úrazy. Ale opět, často v tom hraje velkou roli alkohol. Cyklisté už většinou helmy mají, nicméně to bohužel není taková samozřejmost, jaká by podle mě měla. Stejně jako když sednete do auta a zapnete si pásy, tak ve chvíli, kdy nasedám na kolo nebo koloběžku, zkrátka dopravní prostředek, který je schopný vyvinout větší rychlost než organismus sám o sobě, tak byste měli mít helmu.
Je výjezdů záchranné služby v létě obecně víc?
Spíše spektrum příčin těch výjezdů je jiné, ale pokud jde o počet, tak minimálně pocitově je jich dost podobně.
Jaký vliv na to ale má specifické počasí, kdy teploty v některých dnech šplhají nad 30 stupňů?
Vysoké teploty mají vliv především na lidi, kteří mají nějaké kardiovaskulární onemocnění nebo jiné závažné komorbidity, protože vlivem dusna, vedra i toho, jak se potí, mají přes léto častější potíže s tím, že se jim špatně dýchá, jsou unavení, bolí je na hrudníku. A i když se to nezdá jako typicky letní věc, tak počasí umí tyhle „stálé“ potíže poměrně dost eskalovat.
A další typičtí pacienti záchranné služby jsou v létě starší lidé, kteří mají špatnou termoregulaci a pocitově jim nepřipadá, že je venku hodně teplo. Takže může být třeba 40 stupňů a oni se oblečou do svetru a přes něj si pro jistotu natáhnou sako, protože se bojí, že prochladnou. Ale po chvilce venku najednou zkolabují, protože jsou přehřátí. Takže vždycky doporučujeme volit oblečení přiměřené extrémním teplotám, nebo, pokud je to jen trochu možné, tak zůstávat doma v chladu a raději vůbec nevycházet.
Co vy osobně považujete za ty vůbec nejkomplikovanější letní výjezdy?
I zdánlivě banální výjezd může být něčím komplikovaný a náročný. Typicky, když si někdo vymkne kotník na túře po horách a my ho pak musíme lovit v komplikovaném terénu, tak je to sice pořád „jen“ kotník, ale zaměstná se jím několik desítek členů integrovaného záchranného systému a mají s tím několik hodin práce.
Ale psychicky asi nejvíce náročné jsou právě výjezdy k utonulým dětem, protože to jsou obvykle zdravé děti, které si jen užívají letních radovánek a najednou se utopí v bazénu. A my jsme u toho, vidíme jejich rodiny, kterým se naprosto změní život a nikdy už nebudou žít jako dřív. Navíc se to celé stane zbytečně, třeba jen proto, že nebylo jasné, kdo má v tu chvíli na starost dítě pohlídat.
V čem je to odlišné?
Létáme i k nemocným dětem, které mají zástavu srdce, ale s tím jde nějak žít, protože –minimálně s odstupem času – přijmete, že zkrátka mělo srdeční vadu a nějakým způsobem se to projevilo. Ale tohle jsou zdravé děti, které mají celý život před sebou a k ničemu takovému nemuselo nikdy dojít.
K výjezdům, které se týkají dětí, mě ještě napadá: děje se stále to, že rodiče nechají své dítě – byť na krátkou chvilku – v autě, na které praží slunce?
Ano, jenže auto je v létě skleník, výheň, ve které se nedá dýchat, a člověk se v něm snadno přehřeje. Tudíž nechat v něm připoutané dítě v autosedačce a někam si odskočit je za mě pokus o vraždu. Častým argumentem je, že si přece „jen rychle odskočím do obchodu nebo na úřad a hned jsem zpátky“. Ale můžete se tam zapovídat, nebo se stane jiná mimořádná věc, kterou nelze předvídat, a ze dvou minut je najednou 15. A to už pro dítě může být opravdu fatální. Každý rok vidíme takové případy buď v Čechách, nebo okolních zemích. A část z nich skutečně končí tragicky.
Jak by měl člověk postupovat, pokud se stane svědkem takové situace?
Když uvidíte na parkovišti dítě zavřené v autě a v okolí není nikdo, kdo by se o něj postaral, je za mě naprosto legitimní přístup rozbít okýnko a dostat dítě ven. Předtím je samozřejmě optimální zavolat policii, nebo pokud vidím, že už dítě není v dobré kondici, tak i záchrannou službu, ale tady skutečně může jít o situaci, kdy vyprošťujete někoho, kdo je v život ohrožujícím nebezpečí.
