Článek
I 25 let po ničivé povodni je prakticky nemožné v obci Troubky potkat člověka, kterému velká voda zásadně nezměnila život.
„Támhleto auto by bylo pod vodou. Dům naproti byl zatopený do půlky oken. A značka tamhle? Tu byste neviděl,“ ukazuje do všech směrů Miroslav Kaláb, který během pondělního letního horkého dne pracuje před domem. „Úplně mi to změnilo život,“ připouští a vysvětluje, že po povodni se přestěhoval do svého stávající domu – na druhém konci obce.
Žena v ulici Na Dolách, kde před čtvrtstoletím voda dlouze stála a ničila obydlí, vypráví, jak od svého domu jezdili na lodi přes plot u zahrady. „A ani dno nedrhlo,“ vzpomíná. Živel vzal dům jejich babičce a ten svůj museli velmi dlouho vysoušet a bojovat s plísní. „Pár let jsem to musela chodit stříkat, nevěděla jsem už čím. Ve sklepě se dělá v jednom místě pořád, ale vrch je dobrý,“ líčí.
Podobně jako další, se kterými reportér mluvil, se ochotně rozpovídala o svých zkušenostech a vzpomínkách, ale nechtěla sdělovat své jméno. Nejčastěji s prostým vysvětlením, že „raději ne“.
„Byla to hrůza… raději už nechci ani vzpomínat,“ říká ve středu obce Lubomír, který se vyhřívá na lavičce kousek od pomníku připomínajícího devět obětí povodně.
Nové domy v Troubkách už jsou většinou stavěny vyvýšeně, aby se případná voda nedostala do obytné části.
Že ani čtvrt století nemusí stačit k vypořádání se s tragédií, dokládá seniorka, která se z domu s pečovatelskou službou vydala na kole na pozemek v Záhumenní ulici, kde dříve stál její dům.
Když otevře bránu, odkryjí se trosky stavení, které jinak nejsou z ulice přes vysoký plot patrné. Zůstal jen kus obvodové zdi a hospodářské stavení. Po chvilce vyprávění se ženě objevují v očích slzy a chvěje se jí hlas. Popisuje, že si vylezla na stůl a čekala až přijde záchrana. Kolik hodin to bylo, neví, protože čas vůbec nevnímala.
„Máme tu zvířectvo, takže sem pořád chodím… Žádnej mně nechtěl pomoct, tak jsem už nestavěla. Tak to tady tak zůstalo, no,“ vysvětluje a nedovoluje ani vyfotit zahradu s rozpadlým domem.
„Ne, je to škaredé, kdyby to bylo aspoň trochu solidní… Nafoťte, jak lidi postavili hezké domy,“ odmítá a ukazuje směrem k domům s novými fasádami.
Podobné pozůstatky domů, prakticky jen kusy zarostlých zdí, se nachází po celé obci. Pár metrů od jedné z nich zrovna vyjíždí z garáže bezstarostně působící třicátník na kole.
Zarostlá brána a kus zdi. Ne všechna obydlí se po povodních podařilo obnovit. Pozornější člověk na podobná zákoutí narazí po celé obci, která jinak na první pohled září novými fasádami.
„Bylo mi 11 let, viděl jsem z domu, jak na nás jde vlna,“ líčí reportérovi. „Plavali tady prasata, králíci i slivovice. Nejdřív živí, pak se samozřejmě utopili,“ shrnuje své vzpomínky a několikrát opakuje, že kdo to nezažil, nemůže pochopit.
„Byl to masakr. Prostě to, co vidíte, je nová vesnice,“ doplňuje ještě, než se na kole rozjede pryč.
Protipovodňová obrana: stále živé téma
Před samoobsluhou stojící seniorka má s velkou vodou také tvrdou zkušenost. Ukazuje na nový vyvýšený domeček opodál a vysvětluje, že stojí na místě domu, který museli zbourat. Nejdříve odbývá reportéra s tím, že „už se toho navykládala“. Během chvilky se ale s další ženou, co vychází z obchodu a míří ke svému kolu, pustí do stále nedořešeného protipovodňového systému.
„Je 25 let po vodě a pořad se neděje nic. Furt se o tom jenom mluví,“ běduje šedovlasá seniorka a popisuje, že část obce chce, aby se pouze vyčistilo řečiště Bečvy. Druzí zase trvají na valu, který by obec chránil před velkou vodou, jež se k nim přehnala přes pole.
„V každém případě ať už tu něco je,“ rozčiluje se žena od kola a do košíku dává balík minerálek. „Není mi to jasné. Přijde schůze a oni to nechtějí. A víte kteří? Ti, co mají pole!“ říká.
„Dnes se nedá vyřešit nic,“ souhlasí šedovlasá seniorka.
Proti stavbě protipovodňového opatření ale mluví i lidé, kteří o povodni vědí své. Například už zmiňovaná žena, která jezdí ke svému rozpadlému domu pouze krmit zvířata. „Přece nás tu neohraničí. A když nám sem vletí voda, kam pude? No? Kam? Ať prohloubí řečiště a bude to!“ zlobí se po dotazu na protipovodňový val.
Část obyvatel v obci protipovodňové valy nechce. Naopak mluví o tom, že by stačilo pouze vyčistit břehy. Na snímku je tok Malé Bečvy.
Stejného názoru je i Miroslav Kaláb, který se zabývá stavbou králíkáren nebo holubníků. „Chceme, ať se vyčistí břehy. Nepotřebujeme betonové hráze za miliardy. Jsou to zbytečné peníze. Nechceme se utopit za hrází,“ vysvětluje.
Starosta Troubek Radek Brázda (STAN) komplexní protipovodňové zabezpečení dlouhodobě prosazuje a pracuje na něm, zároveň ale připouští, že je to v obci evergreen. „Určitě to bude součást nějaké předvolební kampaně,“ říká.
Připouští, že lidé v obci se k plánovanému protipovodňovému zabezpečení staví různě. „Je tady spousta lidí, kterým se nelíbí, že jde o prstencové ohrázování, takže je to kolem dokola obce,“ říká s tím, že se vedení obce snaží navrhovaná technická řešení s občany probírat a vysvětlovat.
Hotovo? V roce 2029, pokud vše půjde hladce
V obci tak funguje protipovodňová ochrana „dočasného charakteru“, jak říká starosta. Chránit má před pěti- až dvacetiletou vodou. Většina nově postavených domů je zároveň vyvýšená.
Dočasná protipovodňová ochrana podle Brázdy obstála během dalších povodní v roce 2010. „Víme, že drtivá většina domů neměla v roce 2010 v obytné části vodu. Všechny domy byly postavené z pevných materiálů, takže škody byly menší. V roce 2010 se boural jenom jeden dům, který byl zčásti z vepřovicového zdiva. A hlavně nebyly oběti na životech,“ podotýká.
Komplexní protipovodňová ochrana by měla vyjít podle starosty odhadem na 500 až 600 milionů korun - stále ale ještě není jasné, jaká další technická opatření (například protivztlakové studny) bude potřeba udělat. Pokud půjde vše bez potíží, mohla by být ochrana obce hotová a zkolaudovaná v roce 2029.
Značka, kam sahala povodeň v roce 1997, na kulturním domě v centru obce. V postiženějších, níže položených částech ovšem nebyly vidět nad vodou ani dopravní značky.
„Je to pořád optimistický scénář, který počítá reálně se vším, ale platí, pokud nenastane nějaký zádrhel. Pokud se něco objeví, tak to nemusí být pravda,“ dodává starosta.
Radek Brázda vysvětluje, že prosazení komplexního protipovodňového systému se musí vypořádat s řadou administrativních potíží. Bylo třeba například změnit územní plán. „Aby ochrana byla jako veřejně prospěšná stavba. A samozřejmě kroky k územnímu plánu někdy trvají. Teprve loni v říjnu jsme vydávali nový územní plán, kde je to už brané jako veřejně prospěšná stavba. Do té doby jsme vykupovali pozemky, které byly trvalým záborem dotčené nejvíce. Pak jsme přešli na variantu, že jsme s lidmi uzavírali smlouvu o smlouvě budoucí,“ rozebírá situaci.
Samotnou stavbu by zároveň neměla realizovat obec, ale Povodí Moravy. „V létě nebo na podzim mají vybírat projektanta na další stupeň dokumentace,“ rozvádí starosta.
Informace o předpokládaném zkolaudování na konci desetiletí ovšem v obci vzbuzuje u některých pobavení. „Jako v roce 2029? No výborně…,“ reagují ženy před samoobsluhou s úsměvem na předpokládané datum.
Připomeňte si povodně na Moravě před 25 lety:
