Článek
Střecha hodonínského Domu přírody. Jedna hodina odpoledne, teplota vzduchu zhruba 31 stupňů, vedro k padnutí.
„Tato budova patří k těm, co se po tornádu udělala nově a lépe. Stojíme na takzvané extenzivní zelené střeše se sukulenty,“ popisuje Magdalena Maceková, architektka věnující se adaptaci na změnu klimatu. Aktuálně pro město Hodonín zpracovává takzvanou adaptační strategii, kde navrhuje, jak zmírnit hlavně sucho a horko (zejména přehřívání), tedy palčivé problémy jižní Moravy.
Její kolega má v ruce termokameru, míří na různé povrchy na střeše a měří teplotu. „Zelený rozchodníkový koberec má zhruba 35 stupňů, světlý kačírek 51 stupňů, světlá betonová dlažba 52 stupňů, tmavé oplechování podél střechy 67 stupňů,“ vyjmenovává.
Rozpálená střecha. Rozdíl mezi jednotlivými povrchy je až třicet stupňů.
Sejdeme dolů k parkovišti a snímáme povrchovou teplotu aut. „Bílé je rozpálené na 70 stupňů, šedivé na 78 stupňů, černé dokonce na 82 stupňů. Pouhou barevností je možné výrazně ovlivnit, jak moc se materiály ohřívají. Pojďme si ale změřit střechy, to jsou obrovské plochy,“ vybízí architektka ze společnosti Nadace Partnerství.
Vedle Domu přírody stojí řada starých garáží. Co střecha, to jiná barva. Míříme na ně. „Světle natřený falcovaný plech má 47 stupňů, vedle tmavý asfaltový pás má 72 stupňů. Tady ta barva dělá rozdíl zhruba pětadvacet stupňů,“ dodává architektka, jejímž úkolem je vytipovat opatření, která by městu pomohla snížit přehřívání.
Reálný vs. termální snímek. Rozdíl bezmála 30 stupňů.
„Ale přitom teplo sami zbytečně zachycujeme tím, že vybíráme barvy jen podle estetiky,“ krčí rameny při pohledu na tmavé střechy okolních domů.
Nebyl čas to koordinovat
Tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku poničilo před třemi lety odhadem 1500 střech. Na radnici v Hruškách leží fotokniha obce „před“ a „po“ tornádu. Letecké snímky „před“ ukazují většinu do červena zbarvených střech. Na snímcích „po“ je patrný nástup tmavých střech.
„Barvy? Na to vůbec nebyl čas. Nebylo v našich v silách, abychom tuto věc bezprostředně po tornádu koordinovali,“ vzpomíná starostka Jana Filipovičová. „Bralo se, co bylo ve skladech a co mohli výrobci vyrobit,“ říká. I její rodina přišla během tornáda o střechu domu a sklípku.
„Měli jsme doma drobný rodinný spor. Já jsem chtěla tmavší střechu, víc do červena, nakonec vyhrál manžel se světlejší oranžovou, která byla dokonce levnější,“ říká v žertu starostka Filipovičová. Teď je za světlejší variantu ráda.
„Obec plánuje novou zástavbu pro 23 rodinných domků a budeme se nad regulací barev střešní krytiny určitě zamýšlet,“ slibuje.
Teplota ano, ale ta v zimě
Jak po tornádu vybírali barvu střešní krytiny další obyvatelé Hrušek? „Měli jsme červenou, teď máme tmavě hnědou,“ vysvětluje Milada Pardíková. O barvě střechy v souvislosti s teplotou doma vůbec nepřemýšleli. „Hnědou proto, že máme hnědá okna a byla dostupná,“ dodává lapidárně šestapadesátiletá žena.
Na okraji Hrušek stojí rodinná zástavba, kde dominují tmavé nebo černé střechy. Když tu rodina Kubenova před sedmi lety stavěla dům, Lenka během rodinné porady navrhovala světlý odstín, protože nebude přitahovat teplo. Manžel si ale nakonec prosadil tmavou.
V rodinné zástavbě na okraji Hrušek převládá jednoznačně tmavá střešní krytina.
„Po tom tornádu jsem o tom už neuvažovala. Byl to takový sled událostí, že jsme vzali to, co bylo.“ Kdyby si však mohla Lenka vybírat teď, uvažovala by jinak.
„Já jsem si o černých střechách četla hodně a viděla jsem rozdíl teplot tmavých a světlých střech ze satelitních snímků. Klidně by se mi líbila i šedá,“ uvádí. A v uvažování jde dál. „Klidně bych tmavé střechy zakázala, vůbec by mi to nevadilo,“ sděluje.
Rozdílný růst teploty černé a bílé plechové krytiny během jednoho dne.
Její sousedka Marta Špidlová z domu se stejně tmavou střechou má taky jasno.
„Barvu máme stejnou, jako jsme měli před tornádem. O teplotě jsme vůbec neuvažovali. Tedy vlastně ano, řešili jsme hlavně zimu, takže dobrou izolaci.“ Marta si vlastně ani nevybavuje, že by někdy viděla bílou nebo šedou střechu. Určitě prý ne u nich na vsi.
Diskuzi o barvě střech oživíme
Skoro žádná světlá krytina není ani ve vedlejší obci Moravská Nová Ves. Starostka Zuzana Jandáková popisuje to samé: po tornádu o barvě nikdo moc neuvažoval. Ani ona, když jim jejich červenou střechu zničilo tornádo. Koupili si krytinu ve stejné barvě.
„Stavebniny byly vykoupené, zvýšily se ceny, lidé brali barvy takové, jaké měli,“ vzpomíná na letní měsíce roku 2021. Ve zdejší obci přitom regulaci tmavých střech prý dříve za bývalého vedení měli, ale už není.
„Já jsem jsem o tomto tématu neuvažovala, ale pravdou je, že je důvod tyto diskuze opět oživit, rozhodně je,“ říká starostka Moravské Nové Vsi.
Přitápíme úplně zbytečně
Naproti radnici stojí znovupostavená restaurace U Sečkářů. Tornádo ji zcela zničilo a majitel Ivan Sečkář ji vybudoval téměř od nuly.
„Střešní krytinu nám věnovala firma. Na výběr jsme měli z hnědé, červené nebo černé. Černou barvu vybírala dcera. O světlé jsme tedy ani neuvažovali,“ konstatuje. „Jestli bude taška pálená nebo betonka nebo jaká barva, to bylo každému ukradené,“ dodává. Ani on si nevybavuje, že by nějakou bílou nebo alespoň světlou střechu v okolí viděl.
Marian Pavelka z oddělení toků látek a energie Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.
Na zahrádce U Sečkářů se zároveň setkávám s vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Marian Pavelka a Daniel Kopkáně jsou špičky ve zkoumání pohlcování a odrážení tepla v souvislosti s barevností povrchu.
Než si sedneme, zamíří termokameru na slunečník nad námi.
„Stejný materiál, stejná látka, jen jiná barva. Pískově žlutá vykazuje teplotu 52 stupňů, tmavě hnědá 64 stupňů,“ konstatuje Daniel Kopkáně. „Ta černá střecha vedle nás může mít přes šedesát stupňů, kdyby byla světlá, tak by měla asi o dvacet stupňů méně,“ konstatuje. „A proč by nás to mělo zajímat?“ pokládá řečnickou otázku.
Já krčím rameny. Kolega Marian Pavelka odpoví.
„Černé střechy jsou sice moderní, ale přehřívají okolí a okolní vzduch. Čím víc tmavých ploch, tím větší vyzařování tepelné energie do atmosféry, která se tím víc ohřívá a více tepla vyzařuje zpět na město,“ vysvětluje. Jako příklad uvádí kuchyňskou pokličku.
„Když potřebujete něco rychleji uvařit, dáte pokličku. Drží teplo uvnitř, ale sálá ho i ven. Atmosféra funguje stejně,“ pomáhá si paralelou Marian Pavelka a rozhovoří se i o tom, že mnozí jejich výzkumy zlehčují.
„Slýcháme hospodské řeči o tom, že každý přece ví, že černá na slunci je teplejší než bílá. Jenže jak je možné, že v praxi se děje opak? Klima se otepluje a my si ho ještě více zhoršujeme tmavými plochami. Stavíme nové černé střechy, které tu budou 50–80 let. A to vše úplně zbytečně,“ míní Marian Pavelka. A opět kroutí hlavou nad okolími černými střechami.
