Článek
„Dnes 1. ledna v 6:15 došlo na silnici I/14 mezi Rychnovem nad Kněžnou a Solnicí ke střetu osobního auta s chodcem. Přes veškerou pomoc záchranářů chodec na místě zemřel.“
„Třiatřicetiletou ženu srazilo v pátek 11. listopadu večer osobní vozidlo v Rýžovišti na Bruntálsku. Střet nepřežila. Zemřela na místě i přes okamžitou lékařskou pomoc.“
Podobných oznámení jsme loni mohli zachytit stovky. A týkaly se 455 lidí. Právě tolik jich zemřelo při dopravních nehodách. Z pravidelných výročních statistik policie pak lze vyčíst, kolik obětí se na tragických nehodách nijak nepodílelo.
Sami si nejdříve můžete zkusit odhadnout, jaký podíl nevinných obětí si doprava v Česku loni vyžádala v závislosti na tom, kdo havárii způsobil:
V absolutních počtech policejní statistiky říkají, že ze všech 455 lidí, kteří zemřeli při dopravních nehodách, jich 184 neneslo za havárii žádnou zodpovědnost. Z toho pak dvě třetiny (69 %) zemřely vinou řidičů osobních aut.
Naopak cyklisté a chodci nepřivodili úmrtí žádných dalších účastníků dopravních nehod, byť střet zavinili.
Chodci a cyklisté jako oběti: Nečekaně vysoké počty
Při bližším zkoumání se ukazuje, že cyklisté, a zejména pak chodci jsou vysoce ohroženou skupinou účastníků silničního provozu. V roce 2023 zemřelo v České republice 16 cyklistů a 62 chodců, kteří zároveň nebyli viníky nehod.
Nezaviněnými oběťmi se stalo také 31 motocyklistů, 12 řidičů nákladních automobilů a 55 pasažérů osobních aut (šlo buď o spolujezdce, nebo o řidiče druhých vozidel, kteří nehodu nezpůsobili). Tato statistika je alarmující.
Jak je vidět z grafu níže, v obcích zavinili řidiči osobních aut 39 úmrtí druhých osob (řidiči náklaďáků zavinili 24 úmrtí) a mimo obce zavinili řidiči osobních aut 87 úmrtí druhých osob (řidiči nákladních aut pak zavinili smrt 24 lidí).
Grafy je možné prolistovat po jednotlivých slidech (šipkami nahoře). Kliknutím na sloupce v grafu je možné změnit kategorii a po kliknutí na vybranou spojnici mezi sloupci se zobrazí celkové počty obětí.
Zatímco ve městech a obcích řidiči osobních aut zavinili smrt 21 chodců, mimo obce bylo obětí mezi chodci 17. U cyklistů je situace opačná: tři zemřeli vinou řidičů aut v obcích, osm pak mimo obce.
Řidiči aut zabíjejí dvakrát častěji mimo obce
Když se zaměříme na řidiče osobních aut, jejich bilance je hodně nepříznivá především mimo obce, kde loni způsobili celkově dvakrát více úmrtí dalších účastníků, ale rovnou desetkrát více úmrtí členů posádek osobních aut (jak uvádíme výše, šlo buď o spolujezdce, nebo o řidiče druhých vozidel, kteří nehodu nezpůsobili).
Motorkáři často představují riziko především pro sebe samé a pro ostatní jezdce. Statistiky ukazují, že nejčastěji jsou oběťmi nehod a vážných zranění právě lidé z jejich vlastní skupiny.
V případě 48 smrtelných nehod zaviněných právě motorkáři zemřeli samotní řidiči motorek (43 lidí) a dále pak pět dalších motocyklistů, kteří nehodu nezpůsobili.
Největší podíl na závažných nehodách pak ovšem mají opět řidiči osobních aut. Z tisíce lidí, kteří nezavinili nehodu a zároveň utrpěli vážná zranění, jich tito řidiči zranili 746.
Řidiči náklaďáků se na vážných zraněních nevinných obětí podílejí z jedné pětiny (19 %), motorkáři pak mají podíl tři procenta. Podíly cyklistů, chodců nebo jezdců na koloběžkách jsou zanedbatelné.
Naopak chodci a cyklisté jsou opět nejzranitelnější účastníci dopravních nehod. Ze všech 225 vážně zraněných chodců jich řidiči osobních aut coby viníci mají na svědomí 172 (76 %). Ze 101 vážně poraněných cyklistů jich 72 zranili řidiči osobních aut (71 %). Opět připomínáme, že jde o oběti, které na haváriích nenesou žádnou vinu.
Bezpečná zóna pro chodce: Německo a Skandinávie
V případě chodců coby nevinných obětí panují velké rozdíly napříč Evropou. Podle dat Eurostatu zemřelo v roce 2021 v Česku třikrát více chodců než v Rakousku (v roce 2022 byl tento počet 1,5krát vyšší). V porovnání s Německem je stav ještě horší: v ČR umírá dvakrát více chodců.
Rumunsko se pak statistikám vymyká jako „kill zone“ pro chodce a v míře úmrtí chodců je vysoko nad zbývajícími zeměmi Evropské unie. Země jako Dánsko a Norsko lze naopak označit za „safe zone“.
