Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Byla to organizátory pečlivě připravená mše svatá, se všemi náležitostmi,“ brání se kněz Marek Orko Vácha obvinění ze strany pražského arcibiskupství, že během lednové bohoslužby v prostorech pražského Břevnovského kláštera porušil církevní pravidla. Mše se konala v rámci akce Hospodin v hospodě.
Arcibiskup Jan Graubner ho v pátek po 18 letech odvolal z funkce vikáře akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. „(Porušení předpisů) vyvolalo mezi věřícími bouři nevole, na což musel arcibiskup reagovat,“ uvedl mluvčí pražského arcibiskupství Jiří Prinz pro server Christnet.
Vácha v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že celá akce si naopak zaslouží uznání. Důvod odvolání mu nikdo z arcibiskupství prý oficiálně nesdělil.
Došlo z vašeho pohledu během lednové bohoslužby v rámci akce „Hospodin v hospodě“ k porušení předpisů katolické církve?
Mše svatá je nahrána do televize, podívejte se, posuďte sami. Byla to organizátory pečlivě připravená mše svatá, se všemi náležitostmi. Nosím s sebou dokonce i plátno s ostatkem světce, které má být v oltáři. Měl jsem je i na Břevnově.
Co se dělo na Břevnově:
Nenapadá mě ani jedno porušení liturgických pravidel. Ba naopak, tým organizátorů zasluhuje pochvalu a ocenění. Podívejte se prosím na záznam, zeptejte se přímých účastníků. Termín „bouře nevole“ opravdu nepopisuje situaci, moc se omlouvám, ale takto to přece nebylo.
Na základě čeho podle vás mohlo pražské arcibiskupství dojít k takovým úvahám?
Informace, že důvodem mého odvolání byla mše svatá na Břevnově, jsem se dozvěděl až od novinářů. Mám od arcibiskupství pouze dokument s dvouřádkovým odvoláním, nic víc. Nikdo z arcibiskupství se mnou nijak nekomunikoval.
Hovořil jste od té doby s někým z arcibiskupství?
Ne, s nikým. V sobotu jsem však byl celý den v Kostelním Vydří, kde jsem vedl duchovní obnovu, která končila mší svatou s obnovou manželských slibů až v šest hodin večer.
Ovlivnilo odvolání z pražské arcidiecéze vaše působení v Lechovicích na Znojemsku?
Věřím, že nikoli, neboť snad není proč, posuďte prosím sami. Navíc Brno je jiná diecéze. Se současným biskupem Pavlem Konzbulem se známe z Biskupského gymnázia, kde on byl spirituálem a já učitelem biologie a náboženství, známe se velmi dobře. Sám mi napsal, že se máme příští týden sejít, ovšem probrat máme i jiné věci.
Dodal bych, že Lechovice u Znojma jsou maličká farnost v moravsko-rakouském pohraničí a není to úplně farnost, o kterou by se faráři prali, ani odrazový můstek k nějaké závratné církevní kariéře.
Marek Orko Vácha zaslal redakci Seznam Zpráv i podrobnější písemné vyjádření:
Přiznávám, že jsem ve svém skoro třicetiletém kněžském životě nesčetněkrát sloužil mši svatou mimo kostel. Sloužil jsem mši svatou na Antarktidě, na naší stanici i venku mezi ledovci. Na Nový rok jsem sloužil mši svatou pro chilskou stanici. Sloužil jsem mši svatou, když jsem byl sám v Torres del Paine i na osamělém putování v Argentině, v Andách i v Ohňové zemi. Sloužil jsem mši svatou pro kamarády v bolívijských horách, i na ostrově Chiloe. Na našich táborech pro vysokoškoláky jsem těch třicet táborů sloužil mši svatou každý den, zpravidla na různých místech okolních kopců, ráno i uprostřed noci. Za covidu, když byly kostely zavřeny, jsem měl pro skupinu farníků obřady Velkého pátku a Bílé soboty na různých místech národního parku Podyjí. O některých těchto mších svatých jsem psal otevřeně ve svých knihách.
Nejsem sám, kdo tak činí. První mše svatá, tzv. poslední večeře, nebyla v kostele. Prvních tři sta let našich dějin jsme kostely neměli. Papežové i biskupové slouží běžně mše svaté na stadionech nebo improvizovaných podiích. V krizi kněží v padesátých letech ve vězení. V létě všichni kněží na skautských táborech. Pro poutníky na cestě.
Na mši svatou na Břevnov v rámci „Hospodin v hospodě“ jsem přišel hotovému, byla kultivovaná a liturgicky připravená do detailu, chci velmi poděkovat organizačnímu týmu za nápad i precizní přípravu, ti mladí lidé zasluhují veliké povzbuzení a ocenění, dělali to s čistým srdcem, z lásky k Bohu, a s nadšením. Můj velký dík patří televizi Noe za přenos této mše svaté, jakož i veškerou práci, kterou obětavě dělá už skoro dvacet let, za pár korun a naplno. Všem, kteří četli, zpívali a byli přítomni. Pro mě za nádherný večer, za který mnohokrát děkuji. Moc prosím, zeptejte se přímých účastníků na jejich pocity.
Mše svatá je díky TV Noe nahraná, posuďte sami, zda bylo porušeno nějaké pravidlo. Nenapadá mě ani jedno. Nosím s sebou i plátno s ostatkem světce, které bývá v každém oltáři. Měl jsem je i na Břevnově. Sám jsem prožil půl roku v přísném trapistickém klášteře v Sept-Fons ve Francii, myslím, že vím, co je eucharistická úcta a co je úcta ke mši svaté. Myslím, že jsem před vystavenou eucharistií strávil v životě víc času než leckterý televizní divák.
Při té mši svaté na Břevnově jsem užil třetí kánon, kde se modlím „…za našeho biskupa Jana, biskupský sbor, kněžstvo a všechen vykoupený lid.“ Pro mě to nejsou prázdná slova. Myslím na všechny, mám odpovědnost za všechny, za celou katolickou církev, jejíž jsem součástí. Chci jen říct, že rozhodnutí arcibiskupství o mé osobě absolutně nerozumím, nikdo z arcibiskupství se mnou nemluvil, nepsal mi ani jinak nekontaktoval.
Nechci však být další ranou v těle církve a jitřit nenávist a zahořklost.
