Článek
Česká asociace pro psychoterapii má více než 1400 členů a prezentuje se jako sdružení zodpovědných psychoterapeutů a psychoterapeutek, kteří splňují kvalifikační a etické předpoklady.
Jak ale naznačil případ popsaný Seznam Zprávami, pokud terapeut pochybí, oborová organizace postrádá páky, jak člena postihnut.
Redakce upozornila na podnět mladé ženy, podle níž její psychoterapeut zneužil své pozice a měl s ní pohlavní styk. Ani tři čtvrtě roku po odeslání stížnosti ale netuší, jak s ní asociace naložila.
„V takové situaci je důležité dostat zpětnou vazbu nebo informaci o tom, jak byla stížnost vyřešena,“ nerozumí mlžení odborníků právnička a vedoucí služby v neziskové organizaci Persefona Hana Jandová, která pomáhá obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění.
V době, kdy kvůli psychickým obtížím vyhledává odborníky stále více lidí, je podle ní důležité nastavit preventivní mechanismy, které dokáží klientky i klienty efektivně ochránit.
Podle popsaného případu psychoterapeut detailně znal vztahové problémy mladé klientky. Navzdory tomu podle ní došlo k pohlavnímu styku. Za jak závažné pochybení to považujete?
Je to závažné porušení zásad etického kodexu České terapeutické společnosti, a to i v případě, že klient neřeší vztahové potíže. Je to nepřípustná věc ve vztahu terapeut–klient.
Terapeut je v tomto vztahu odborníkem, ke kterému klient přichází s určitými potížemi a také s důvěrou. Tím je způsobena určitá nerovnováha moci. Terapeut je pak v tomto vztahu tím, kdo je odpovědný za morální a etické jednání vůči klientovi.
Z audionahrávky, kterou si žena tajně pořídila, je patrné, že terapeut nadále na klientku naléhal. Říkal jí třeba, že po ní stále touží. Dá se ještě vůbec mluvit o profesionálním přístupu?
Z mého pohledu určitě nedá. K porušení došlo už ve chvíli, kdy vůbec dopustil, aby k něčemu takovému mezi nimi došlo.
Vždy nemusí jít o trestný čin
Jak se lze v podobných případech bránit po právní stránce?
Nabízí se stížnost na příslušnou profesní asociaci. Otázkou je, zda se dostáváme i na pole trestního práva. Velmi záleží na tom, co přesně se stalo. Pokud je nějaké jednání trestné, musí naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu definované trestním zákoníkem.
Vždycky se tak nemusí jednat o trestný čin nebo překročení právních norem, zároveň to však může být jednání v rozporu s etickým kodexem a překročení norem morálních. Z mého pohledu je takové jednání nepřípustné a neprofesionální.
Klientka si sice na terapeuta stěžovala, nicméně nejdřív se jí několik měsíců nedostalo od vedení asociace reakce. Pak jí napsali, že „závažný případ řeší“, ale o dalším jednání už ji nebudou informovat. Co říkáte na takový postup?
Podle mého názoru se jedná o zásadní moment v komunikaci, který může mít velký vliv na to, jak se nám podaří s takovým zážitkem vyrovnat. Je důležité dostat zpětnou vazbu nebo informaci o tom, jak byla stížnost vyřešena. Otázkou zůstává, zda máme nastaveny funkční mechanismy, jak takové situace řešit.
Je podle vás zapotřebí otevřít debatu pro lepší pomoc klientkám a klientům, kteří mají špatné zkušenosti s terapeuty či psychology?
Zdá se, že mechanismy řešení dobře nefungují. Minimálně v tom, že ani veřejnost, ani lidé, kterých se ty situace přímo týkají, nemají informace o tom, jak jsou takové případy řešeny.
Pokud se ukazuje, že funkční možnosti řešení nemáme, je na místě otevřít na toto téma debatu a potřebné mechanismy vytvořit. Pokud budou mít lidé dostatek informací o tom, že takové jednání není v pořádku, a zároveň budou vědět, jak takovou situaci řešit, může to významně přispívat k prevenci profesního selhání v této oblasti.
Jak vnímáte, že psychoterapeut, na nějž si klientka stěžovala, dál poskytuje péči? Nehrozí, že bude ve svém jednání pokračovat?
Necítím se být v roli toho, kdo může rozhodovat, co je už tím prohřeškem pro zákaz výkonu praxe nebo jiná omezení, nebo jestli je vhodné zveřejňovat tyhle prohřešky a jakým způsobem.
Součástí prevence takového jednání by však mohlo být právě zavedení funkčních a transparentních mechanismů pro řešení těchto situací.
