Takový exces tady nebyl 10 let, říká expert o bitce ve finále poháru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejdřív gejzír sportovních emocí, který ale rychle vystřídalo zděšení. Finále fotbalového poháru ovládla Sparta Praha, fanoušci Plzně ale po konci zápasu vtrhli na hřiště a vyvolali bitku s hostujícími fanoušky.

Přitom uběhlo jen pár dní od kritizovaného zásahu policie během jiného utkání Sparty, a to v Mladé Boleslavi. Byly to jednotlivé excesy? Případně jací jsou viníci? V rozhovoru pro Seznam Zprávy odpovídá Luděk Mádl, tvůrce projektu Je to kulatý a spoluautor podcastu Nosiči vody.

Včerejší pozápasové události zase jednou zastínily sportovní výkony. Dá se na to dívat jako na jednotlivý exces, nebo to něco vypovídá o fanouškovské kultuře?

Z pohledu posledních let šlo podle mě o událost, která opravdu vybočuje z tuzemských poměrů, které se začaly měnit k lepšímu. Tahle epizoda nás ale hodila zase o několik desítek let zpátky.

Co to ukazuje o práci policie? Protože ta na jedné straně čelí kritice za sobotní zásah v Mladé Boleslavi, kde je třeba na videu zachycený těžkooděnec, jak preventivně stříká po fanoušcích slzný plyn, na druhé straně je tady ale středeční bitka fanoušků přímo na hřišti?

Zásah v Mladé Boleslavi byl takovou předehrou, která rozdmýchala vášně a vyhrotila atmosféru. Tam hrálo velkou roli, že pořádajícím byla právě Boleslav a chtěla si prostě chránit trávník, aby ho fanoušci nezničili. Boleslav totiž může hrát ještě dodatkový zápas o Evropu.

Na jedné straně lze tak chápat velkou emoci sparťanských fanoušků a touhu slavit se svými miláčky přímo na hřišti, na druhou stranu, když se domácí klub rozhodne, že na trávník nikoho nepustí, tak tam nemá nikdo co dělat. Ale dá se říct, že ten zásah mohl být takový spouštěč pro události, které se pak děly v Plzni, protože zaznívá kritika, jestli ten zásah v Boleslavi nebyl přes čáru.

Když se podíváme do zahraničí – oslavy fanoušků na hřišti jsou naprosto běžné, v Anglii nedávno Manchester City, před časem fanoušci německého Leverkusenu, kde hrají také tři Češi. Proč to v Česku nejde?

Obecně platí, že když se slaví na vlastním stadionu, tak se fanoušci na hřišti nějakým způsobem tolerují. Ale zase třeba i v případě Manchesteru City bylo vidět, že se s tím počítá a hráči jsou chránění. Po odpískání měl každý u sebe nějakého bodyguarda nebo stevarda, který ho odváděl do bezpečí, protože na stadionu bylo v tu chvíli nějakých 50 tisíc lidí.

A když se tedy podíváme na finále poháru v Plzni?

Takové zápasy jsou hodně specifické oproti těm ligovým. Normálně je jeden sektor pro vlajkonoše domácích, druhý pro kotel hostí a pak zbylá kapacita pro ostatní fanoušky. Na finále poháru dostanou ale oba tábory lístky půl napůl s tím, že velkou část kapacity pro sebe zabere pořádající, což je Fotbalová asociace ČR (FAČR). V Česku nejsou ale stadiony na tenhle model uzpůsobené, nejblíže tomu měl někdejší strahovský Stadion Evžena Rošického.

Kdo teda zodpovídal za to, jaká budou bezpečnostní opatření na stadionu?

Pořadatelem utkání byla Fotbalová asociace, která si stadion pro finálové utkání pronajímá. V tomto případě od Plzně. A je tedy na ní, jaká nastaví bezpečnostní opatření. Alespoň tak to chápu. Včera k tomu FAČR vydal prohlášení, že celé události velmi lituje. Přišla mi v něm ale zajímavá pasáž, že asociace jednala před zápasem mimo jiné se zástupci fanoušků obou stran. Apelovat na klid a pořádek ale zjevně nestačilo.

Problém vidím v nerovnoměrném nasazení pořadatelských sil. Koncentrovaly se na tábor Sparty a plzeňské krutě podcenily. Teď aby se Fotbalová asociace sama potrestala, že organizaci nezvládla.

Co se musí změnit, aby se na jednu stranu dalo na fotbal chodit bez problémů s dětmi a člověk si nepřipadal kvůli přehnanému dohledu policie jako kriminálník, a na druhé straně, aby se nemlátili fanoušci na hřišti a do studia České televize nelétaly židle?

Deset let se incidenty tohoto typu v českém fotbale neděly. Tenhle exces ale zcela vybočil z řady, z trendu. Je třeba najít chyby, které k tomu vedly. Kluby, asociace, policie i oba fanouškovské tábory musí pojmenovat svá selhání.

Celkově by se měl zpřesnit a sjednotit manuál, kdy a jak zapojovat policii podle konkrétních situací, aby leckdy zbytečně a necitlivě nedemonstrovala sílu. A naopak aby v kritických okamžicích zasáhla efektivně.