Tajemná stavba u Berounky. Měl tu přijít konec světa, teď slouží jako skrýš bohatým

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bizarní stavba na kraji křivoklátských lesů dráždí fantazii všech, kdo na ni z okolních kopců pohlédnou. Na místě bývalého statku v osadě Ptyč nechala Daniela Kuchtová, bývalá manželka miliardáře Pavla Tykače, vybudovat monstrózní bunkr. Náboženské hnutí Avenna, ke kterému se v té době hlásila, zde mělo očekávat konec světa.

Apokalypsa se ale nekonala, a tak se ze železobetonového monstra „Maják Ptyč“ stal obří sejf s názvem „Park Berne“.

Milionáři si v něm podle investora, společnosti Double Square Group, od roku 2019 měli ukládat své poklady, například zlaté cihly nebo drahá auta. Jak dnes exotická stavba na břehu řeky Berounky funguje?

Stavbyvedoucí a dnešní manažer objektu Karel Forejt pro Seznam Zprávy popisuje, kdo a jakým způsobem může v nedobytné pevnosti ukládat své majetky. Klientem mohou být pouze právnické osoby, tedy firmy, se sídlem v České republice. Nicméně fyzickou osobou, která může disponovat uloženými věcmi, může být kdokoliv. Stačí, aby ho firma označila za svého disponenta.

„Může přijít třeba v masce, aby ho nikdo nemohl identifikovat. My známe pouze jeho krevní řečiště, pomocí kterého ověříme, že je to skutečně on. Není to levná technologie, ale důležité je, že na rozdíl od otisků prstů neexistuje databáze podle krevního řečiště. Jeho soukromí je zaručené. My tím pádem ani nikomu nemůžeme říct, kdo sem chodí,“ popisuje manažer Forejt.

Park Berne si dává záležet na dojmu exkluzivity a nedostupnosti. Návštěvu je nutné plánovat předem a na konkrétní čas. Jak říká mluvčí Ondřej Drábek, nehrozí, že by při tom člověk natrefil na některého klienta.

Samotný bezpečnostní manuál v černých deskách z nápisem TOP SECRET čítá několik stran. Po příjezdu nastupuje dvoučlenná ozbrojená ochranka v černých kuklách, která provádí důkladnou prohlídku auta i osob. Včetně kontroly dozimetrem – to prý kvůli předmětům vydávajícím záření, které si firma ve svém objektu nepřeje.

Dveře do objektu, stejně jako mezi jednotlivými místnostmi, otevírá zaměstnanec skrytý kdesi ve velínu na pokyn udělený vysílačkou. Jakmile se zavřou první dveře, mizí telefonní signál. Zřejmě kvůli 60 centimetrů tlustým betonovým stěnám s trojnásobným množstvím armatury, jak s hrdostí vysvětluje vrchní stavitel Forejt.

Jak sejf funguje po organizační či právní stránce?

„Jsou to velkokapacitní nebankovní komory. Nepodléhají bankovnímu tajemství a dalším věcem, které jsou ale zase navázané na některé oznamovací povinnosti. Kdybych to řekl velice jednoduše, tak vy si u nás něco skladujete a ta služba spočívá v tom, že si to skladujete na místě, které je extrémně bezpečné a zároveň diskrétní,“ popisuje Forejt.

Firma má podle něj postup, jak zabránit skladování věcí, které nejsou v Česku legální: klient podepíše prohlášení, že takové věci skladovat nebude. Co ale do objektu přinese, obsluha nezkoumá. Pokud se přeci jen rozhodne zjistit, o jaký poklad se jedná, upozorní na to klienta.

„Máme sérii zkoušek od rentgenu přes odposlech až po rezonátor, který poznává na atomové úrovni, co je tam za látky. Klient o tom samozřejmě musí být spraven. Podstata je, že my do úložek klientů nechodíme, my je chráníme. Pokud se chceme na některou věc podívat, tak to klientovi s předstihem oznámíme. On se rozhodne, jestli nám to za své přítomnosti dovolí, nebo si řekne, že to byl asi nějaký omyl, a tu věc si odveze,“ říká manažer Forejt.

Na začátku svého provozu společnost jednoho klienta odmítla, popisuje manažer.

„Pán se rozváděl a chtěl u nás skladovat loď, protože na vodě je jachta vidět. Nakonec se to nerealizovalo. Ne že bychom na to neměli prostředky, ale zrovna tento klient přišel ještě před kolaudací objektu, takže to technicky nešlo,“ líčí Forejt.

Obsah bezpečnostních sejfů v nedobytném betonovém bunkru ale bývá o dost obyčejnější, jak říká mluvčí Ondřej Drábek.

„Klienti si tam mohou dát cokoliv od zlatých cihel až po sbírky umění. Musím ale říct, že obsah je mnohem prozaičtější, že to jsou třeba archivy. To je asi maximum, co mohu prozradit. My navíc pochopitelně nevíme, co si tam který klient dává, pouze v obecné rovině. Je to samozřejmě předmětem jejich soukromí,“ ujišťuje mluvčí.

Během krátké prohlídky měli redaktor a fotograf možnost navštívit tři místnosti: recepci, konferenční místnost a vykládací prostor – tedy spíš garáž, do které vedou speciální ocelová vrata.

„Pod zemí leží další dvě patra se světlou výškou 2,7 metru. Kvůli hydroizolaci a extrémně tlustým stěnám je ale celková hloubka kolem 12 metrů. Stěny mají tloušťku od 60 cm do 3,5 metru, ve spodní stavbě je 48 tisíc kubíků betonu a v něm je přes 22 tisíc tun oceli,“ říká pyšně Forejt.

Výkresy, které leží na stavebním úřadu, už podle něj záměrně nejsou aktuální – po dokončení stavby firma provedla úpravy, které nevyžadují rekolaudaci, ale mění rozložení chodeb a místností.„Poměrně bezpečně to funguje jako labyrint,“ říká manažer.

Bezpečnostní dveře k sejfům podle něj vydrží tlak 83 tun na metr čtvereční a kombinují několik prvků zabezpečení, především fyzické klíče, elektronické zabezpečení a časový zámek.

Depozitář zahájil provoz před čtyřmi lety. Park Berne ale veřejně své služby neinzeruje a nemá ani vlastní webové stránky. Obyvatelé osady, která s objektem přímo sousedí, o jeho provozu prakticky nevědí.

„My o tom skoro nevíme. Občas projede nějaké auto a to je všechno,“ říká mladá žena, která žije doslova pár kroků od betonového bunkru.

Osadu Ptyč tvoří čtyři malé dvojdomky, jedna samota u lesa a několik víkendových chat ve svahu nad řekou. Obyvatelé dvojdomků žijí s výhledem na mnohametrovou masivní betonovou zeď.

„Manžel tady koupil před několika lety domeček, má tady práci, tak tady žijeme. Když jsme se přistěhovali, tak už to tady stálo,“ popisuje obyvatelka jednoho z domků.

Park Berne má vlastní příjezdovou cestu. Začíná mimo vesnici a končí zákazem vjezdu několik desítek metrů před vchodem do bunkru.

„Žije si to svým životem, my s tím nepřijdeme vůbec do kontaktu. Skoro nikdo tam nejezdí, zřejmě tam mají ty věci uskladněné na delší dobu,“ říká Petr Jirásek, starosta dva kilometry vzdálených Hlinců, pod které osada Ptyč spadá.

Žádné davy turistů do Hlinců ani do Ptyče neproudí. Ani obecní rozpočet není s tajemnými sousedy ve spojení.

„Mám pocit, že firma má sídlo někde mimo Českou republiku. My máme daňové příjmy pořád stejné, respektive v souladu s tím, jak se mění rozpočtové určení daní,“ říká starosta.

Stavba patří akciové společnosti Double Square Limited se sídlem na Kypru. Podle Evidence skutečných majitelů je jejím vlastníkem Tykačova exmanželka Daniela Kuchtová. Pod kyperskou firmu patří i dceřiné společnosti Double Square Group, Double Square Finance a Agrolesy Chříč, všechny se sídlem na pražském Václavském náměstí.

Před několika lety společnost nabízela výstavbu luxusních vil přímo v areálu Parku Berne. Z toho ale sešlo. Firma má sice připravené a stále platné stavební povolení, podle Forejta ale ekonomická situace další výstavbě nenahrává.

Ani provoz depozitáře není v černých číslech, byť podle mluvčího Drábka má svoji klientelu a ekonomicky je v zásadě stabilní. „Není to stavba s návratností do pěti let. Je to investice na desítky let,“ dodává Forejt.

Kolik peněz stojí pronájem sejfu? Cena není veřejná a podle manažera Forejta se pronájem extrémně zabezpečeného sklepa kousek nad Berounkou většině lidí nevyplatí.

Co představitelé Parku Berne neradi slyší, jsou otázky na původ celé stavby. Majitelka Daniela Kuchtová totiž zahájila výstavbu už v roce 2008, tehdy ještě pod názvem „Maják Ptyč“. Monstrózní betonový bunkr měl sloužit jako útočiště pro několik desítek členů náboženského hnutí Avenna.

„To je nějaká věc z minulosti a dneska to s tím nemá vůbec nic společného. Jestli se nebudete zlobit, tak já bych se tímto směrem vůbec nevydával,“ říká mluvčí Drábek.

„Já bych k tomu dodal jako autorizovaná osoba a stavební inženýr, který působil při výstavbě a tu stavbu dobře zná, že jsem vždycky stavěl trezory a provozoval je. Snad je to dostatečná odpověď,“ dodává Forejt.

Stavitel navíc tvrdí, že trezor není možné použít jako bunkr pro lidi.

„My tam nedokážeme dostat vzduch a záměrně ho tam ani nechceme. Má to i pragmatický důvod. Kdyby došlo k válce nebo jiné nečekané události, tak mohou státní složky využít všechny vhodné objekty. Park Berne ale není možné tímto způsobem využít. Je to další pojistka pro zachování bezpečnosti věcí, které u nás mají klienti uložené,“ tvrdí Forejt.

Park Berne zaznamenal fotoreportér Seznam Zpráv během mapování bizarních a nedokončených staveb v Česku. Další stavby si můžete prohlédnout v galerii: