Svědectví z univerzity: Před střelbou posílali policisty za vedením, ti to ignorovali

Karlova univerzita zveřejnila dokumenty, které mapují komunikaci pracovníků školy s policií předtím, než došlo k tragédii, při které zemřelo 14 lidí.

Ukazují, že policisté opakovaně ignorovali nabídky spojit se s vedením školy.

Seznam Zprávy přinášejí popis událostí v doslovném znění, pouze vymazaly iniciály střelce, které by mohly vést ke zjištění jeho totožnosti.

„Na 13:30 byla naplánována schůze kolegia děkanky. Před začátkem byli kolem 13:30 u vrátnice FF UK policisté, kteří dostali informaci o tom, že v prvním patře je vedení FF UK,“ stojí v dokumentech.

Vrátní v hlavní budově FF UK: Před 13:30 přicházejí k vrátnici tři policisté. Mluví s vrátnými a ukazují jim fotky tří osob, jedna z nich byla pachatel útoku na FF UK, DK. Vrátní jim uvedli, že nikoho z dotyčných neviděli. Policisté vrátným neřekli, proč dotyčné osoby hledají. Jeden policista zůstal a další dva šli do knihovny. Vrátný jim doporučuje, aby prošli dům od 4. patra dolů. Policisté instruují vrátné, aby jim dali echo, pokud by se pachatel objevil.

Proděkan FF UK Daniel Berounský: „Asi ve 13:30 při vstupu do budovy byli u vrátnice uniformovaní policisté a mluvili s vrátnými. Zeptal jsem se jich, jestli něco nepotřebují, jeden z nich ukázal na mobilu fotografii a řekl, že se k FF asi blíží, je asi psychicky narušený a může být nebezpečný. Ptal se, jestli jsme ho neviděli. Odpověděl jsem mu, že ne. Řekl jsem jim, že paní děkanka je nyní s proděkany o patro výš, a kdyby bylo cokoli potřeba, mohou za námi přijít. Policista na tuto nabídku nijak nereagoval.“

Proděkan FF UK Jakub Rákosník: „Během zasedání kolegia (ve 13:40) jsem se na vyzvání paní děkanky vrátil zpátky k policistovi, abych zjistil podrobněji, co se děje. Policista mi ukázal v mobilu fotografii hledaného s informací, že hrozí riziko jeho vniknutí do budovy a že může být ozbrojen. Já jsem řekl, že ho neznám a neviděl jsem ho. Následně jsem policistu informoval, že kolegium paní děkanky zasedá v 1. patře a že v případě potřeby jsme okamžitě k dispozici. Policista vzal informaci na vědomí.“

13:40–14:52 probíhala schůzka kolegia v pracovně děkanky FF UK v 1. patře hlavní budovy. „Během té doby jsme nezaznamenali žádné zvláštní dění. Zpětně jsme však ze svědectví zjistili, že se v tomto čase příslušníci PČR (uniformovaní i v civilu) dotazovali různých administrativních pracovníků FF, nikoliv vedení.“

Cca 13:30–13:45: Zjišťovali dva uniformovaní policisté na Zahraničním oddělení (ZO) v 1. patře informace o studentovi. Na základě příjmení a roku narození zde dohledali studenta ve Studijním informačním systému v aplikaci Student. Policisté si vyfotili foto studenta. Zároveň pracovníci Zahraničního oddělení poslali policisty do druhého patra na Ústav světových dějin (ÚSD).

V dokumentu zveřejněném Univerzitou Karlovou se dále píše: Na sekretariát Ústavu světových dějin se dostavili uniformovaní policisté krátce poté (cca 13:45) a po zaměstnanci sekretariátu chtěli vědět rozvrh (studenta). Podíval se do Studijního informačního systému a sdělil jim, že by mu měla začínat výuka ve 14:10 v Celetné. Policisté odůvodňovali potřebu informací tím, že by se mohlo jednat o psychicky narušeného studenta se sebevražednými sklony. Více informací neprozradili a na více se neptali.

Informace od zaměstnance Studijního oddělení v hlavní budově FF UK: „Někdy těsně před 14:30 přišel člověk v civilu, ukázal průkaz a ptal se, jestli mu můžu říct rozvrh ‚nějakého studenta z historie‘ (žádné konkrétní jméno neřekl). Tak jsem mu řekl, že rozvrh mu říct neumím, ale ať zkusí Oddělení informačních systémů (OIS). Že sice už ten den nemají úřední hodiny, ale na nějakém z mobilů by být mohli. Našel jsem mu stránku s kontakty na OIS na webu, on si ji vyfotil a odešel. Pokud vím, nikdo OIS nekontaktoval.“

Informace od pracovníka Knihovny Jana Palacha na hlavní budově: „Když jsem vstupoval do budovy FF UK cestou do práce – cca 14:00 až 14:20 –, oslovili mne dva uniformovaní policisté, kteří mi ukázali fotku s informací, že se jedná o ozbrojeného sebevraha. Protože jsem se obával, že by mohl být u nás v knihovně zavedl jsem je do knihovny, kterou jsem s nimi prohledával, ujistili jsme se, že se hledaná osoba nenachází v knihovně ani na toaletách. Policisté několik málo dalších minut střelce hledali, pak se vydali nevím kam. O tom, že policisté tuto osobu hledají, jsem informoval kolegy na výpůjčním pultu. Za několik málo desítek minut se ozvaly dunivé rány (střelba) a křik z horních pater. Protože jsem si nebyl jistý, zda se střelec nenachází v přízemí, zamezil jsem návštěvníkům opustit knihovnu. Poté jsme s kolegy celou knihovnu zamkli a návštěvníky evakuovali do studovny bez oken, kde jsme očekávali příchod policie a vyvedení z budovy.“

Děkanka Eva Lehečková: „Po ukončení kolegia ve 14:52 jsem v místnosti zůstala já a dvě asistentky, chystaly jsme se přemístit na vánoční zpívání s prof. Ebenem v 1. patře. Pan proděkan Rákosník se vypravil do čtvrtého patra pro věci do kanceláře. Paní tajemnice Filipová šla na osobní oddělení dořešit úkoly plynoucí ze zasedání kolegia. Před začátkem zpívání do místnosti sekretariátu vběhl kolega vyučující ve 4. patře ve zjevném rozrušení a volal, že ve čtvrtém patře se něco děje, že probíhá útok, že je tam rozmlácený nábytek a někdo tam leží na zemi. Pověřila jsem sekretářku, ta volala ve 14:59 linku 158 – bohužel reakce operátora linky byla nedůvěřivá, kolegyně musela vysvětlovat, že si neděláme legraci, že jsme veřejná budova, že máme na sekretariátu očitého svědka, že máme v budově studenty a učitele, ať nám pošlou jednotky. Já jsem se snažila uklidnit kolegu, který chodil po místnosti a byl ve zjevném šoku. Pak jsem zavolala v 15:01 proděkanu Rákosníkovi, který jel do čtvrtého patra, ať se vrátí na sekretariát a že musíme lidi varovat. Už si bohužel nepamatuji, jak se ze sekretariátu dostal kolega, pravděpodobně byl evakuován s první vlnou. My jsme se také chtěli evakuovat, ale pak jsme byli zahnáni dovnitř do kanceláře, zavřeli jsme se v zadní pracovně, sledovali dění před fakultou, slyšeli jsme střelbu v horních patrech i na náměstí.“

„V rychlém sledu mezi 15:00 a cca 15:40 jsem mluvila se členy vedení fakulty, různými zástupci MŠMT a vedení UK i s vybranými zaměstnanci FF UK skrývajícími se v hlavní budově. V rámci sekretariátu jsme průběžně telefonovali všichni a sdíleli si a předávali dál informace.“

Tajemnice Zdeňka Filipová: „Před třetí hodinou jsem byla v kanceláři Osobního oddělení, krátce po 15:00 vběhl do místnosti kolega, že se v budově střílí. V telefonu přišla zpráva od kolegyně ze 4. patra, že se opravdu střílí u nich ve 4. patře. O pár chvil později jsme sami střelbu slyšeli až v prostorech Osobního oddělení. Zamknuli jsme kancelář a společně s kolegyněmi z Osobního oddělení šli od oken a dveří. V 15:04 jsem volala linku 158 a ptala se na instrukce, co dělat. Řekla jsem, že jsem tajemnice fakulty a chci rozeslat e-mail zaměstnancům, ptala jsem se, zda je pokyn opustit budovu a jít ven, nebo se mají zamknout v kanceláři. Operátor mi řekl, že jsou na cestě, neznají stav objektu a nemůže dát žádné konkrétní pokyny. Požádala jsem ho, ať mi zavolá (řekl, že si tam poznamenává moje telefonní číslo a ‚že mě přidá‘ mezi kontakty), že obratem pošlu e-mail zaměstnancům, ale již nezavolal. Sama jsem zformulovala e-mail na základě vlastního uvážení a v 15:15 ho odeslala všem zaměstnancům fakulty. Na e-mail jsem obratem začala dostávat reakce od lidí z budovy, kde se kdo v jaké místnosti během útoku nachází. Proděkan Pehal sehnal do společného chatu kolegia mobilní telefon na velitele zásahu, dala jsem tento telefon kolegům ze 4. patra a pak ředitelce knihovny, kde se ukrývalo mnoho kolegů a čtenářů v místnosti bez oken v knihovně v suterénu. Sama jsem se s velitelem zásahu spojila a ujistil mě, že prohledávají budovu postupně.“

„Na e-maily i další zprávy, co se ke mně scházely, jsem reagovala, aby zůstali zamčení v kancelářích, dokud pro ně nepřijde policie. V průběhu útoku jsme z oken Osobního oddělení viděli, že jsou naši zaměstnanci evakuováni z budovy ještě v průběhu střelby, viděli jsme, že strašně rychle utíkají s rukama nad hlavou, nebyli jsme si jistí, zda je evakuuje policie. Po 15:20 jsme se dozvěděli, že střelec byl zlikvidován.“

Proděkan Martin Pehal: „Po skončení kolegia jsem odešel připojit se ke schůzce na Osobní oddělení k paní tajemnici Filipové. Cca v 15:02 jsme v 1. patře slyšeli z hlavní chodby velký kravál. Běžel jsem zpět kolem Studijního oddělení se podívat, co se děje (domníval jsem se, že tam probíhá rvačka). To už byli na hlavním schodišti neuniformovaní policisté se zbraněmi v rukou v neprůstřelných vestách a křičeli, ať se všichni zavřou v místnostech. Proběhl jsem proto chodbou zpět, informoval jsem přítomné studující (někteří měli sluchátka), ať budovu okamžitě opustí, a zadním schodištěm jsem seběhl do Valentinské ul. a zadním východem ven. Tam žádní policisté nebyli. Několik lidí jsem odradil od vstupu do budovy. Po několika minutách jsem byl od budovy zahnán policisty, kteří nastavovali perimetr. Následně jsem začal volat různým lidem v budově FF UK, mj. jsem mluvil i s kolegy, kteří se ukryli na terase místnosti 4. patra, tedy v těsné blízkosti střelby, a průběžně mě informovali o pohybech útočníka (telefonáty v 15:07, 15:16). Zároveň jsem se pokoušel přesvědčit policisty na místě, ať mi naslouchají (rozdával jsem vizitky), že mám informace zevnitř budovy a že se vše odehrává ve 4. patře. Cca v 15:11 se na vstup do budovy z Kaprovy ul. chystala speciální jednotka s balistickými štíty. Podařilo se mi získat telefonický kontakt na velitele zásahu (cca 15:20), který jsem okamžitě přeposlal do společného chatu kolegia (15:23) s výzvou, ať ho kontaktují s informacemi zevnitř budovy. To se průběžně dělo.“

Počet lidí v budově v době útoku by podle studijního informačního systému měl být 913 (studenti, vyučující), vzhledem ke specifickému období konce roku před vánočními svátky je kvalifikovaným odhadem počet 700 osob (na jedné straně méně osob vzhledem k období před svátky, na druhé straně osoby, které přišly na vánoční večírky a plánované zpívání, které mělo začít zhruba v době útoku).

Pracovník sekretariátu Jazykového centra FF UK, které sídlí v budově Celetná 20: „Ve 14:09 mi volala kolegyně, která odcházela domů, že je nějaký problém, že nikoho nepouští do Celetné dovnitř. Poté přišla jiná kolegyně, která se ptala, co má dělat, že má půlku studentů venku a nemohou dovnitř (šli na výuku začínající ve 14:10). Sešla jsem dolů a zjišťovala, co se děje. Policisté v civilu stáli na schodišti a řekli, že se musím zeptat velitele. Šla jsem k dalším policistům v civilu, kteří stáli u vrátnice v Celetné, a ptala se po veliteli a chtěla vědět, co se děje, že bych to potřebovala vědět kvůli vyučujícím. Ptali se, kde sedíme, řekla jsem, že přímo nad nimi v 1. patře. Na to odpověděli, že zatím máme zůstat na místě, že je nějaký problém ve 4. patře. Pak zmínili učebnu 503, o které jsem řekla, že je naše, ale že ji půjčujeme i jiným katedrám. Zanedlouho přišli policisté s vrátným, jestli bych jim našla rozvrh studenta. Našla jsem jim v SIS studenta i jeho rozvrh. Protože chtěli kontakt na někoho, kdo má na starost kamery v Celetné, ve 14:29 jsem zjišťovala kontakt na osobu, která má na starost kamery – telefon jsem předala panu poručíkovi. Pak jsem ještě ve 14:35 dle jejich pokynů sehnala a předala jim číslo mobilu na vyučujícího kurzu, který měl DK v rozvrhu, jak si vyžádali. Pak policisté odešli.“