Svědectví z místa tragédie: „Někde tam běhal po chodbách a bušil na dveře“

„Ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že to je reálné, byl šílený,“ říká student historie Jan Muller.

V době, kdy útočník začal na fakultě střílet, měl zrovna seminář. „Byli jsme ve druhém patře. Najednou kamarád vstal s tím, že mu píše kamarádka ze čtvrtého patra, že se schovává na záchodě, protože tam je nějaký člověk se zbraní,“ popisuje začátek dramatických událostí.

V tu chvíli ale nikdo nevěděl, jestli to je pravda. „Dva lidi šli na chodbu s naší učitelkou. Ale přiběhli hned zpátky, proti nim ze třetího a čtvrtého patra běželi lidi s tím, že nahoře se střílí. Nikdo nevěděl co dělat – někteří chtěli utéct, nakonec jsme se ale zamkli v kabinetu a zabarikádovali jsme se stoly a židlemi,“ uvádí student.

Lidé podle jeho slov zpanikařili, začali mezi sebou rychle sdílet informace – i nepravdivé. „Slyšeli jsme, že tam jsou s nějakou holkou, že tam má bombu… Nikdo nevěděl, co se děje.“

Potom uslyšeli výstřely. „Nikomu ale v tu chvíli nedošlo, že to jsou výstřely. Já vím, jak zní třeba pistole, ale tohle znělo, jako kdyby tam něco vybuchovalo. Střílel z ochozu, který byl nad námi,“ vypráví Muller.

Když volali na policii, dostali pokyn zůstat na místě, zhasnout, zamknout a být potichu. „Pořád tam někde běhal po chodbách a bušil na dveře,“ vysvětluje Muller. „Někteří lidi byli schopní nás zorganizovat, rozhodli, že se zabarikádujeme. Já jsem úplně ztuhl.“

Policie je – podle výpovědi studenta – z budovy vyvedla asi po hodině a půl. Následně zamířili do sousední budovy Rudolfina, kde policie shromažďovala svědky. K dispozici byli také psychologové pro ty, kteří potřebovali akutní pomoc. „Ten zásah byl opravdu profesionální, rychlý, všichni se chovali dobře, ve škole i v Rudolfinu,“ hodnotí student.

„Asi mi to všechno teprve dojde. Skoro celou noc jsem nespal. Všichni u nás teď ve skupinách prostě řeší pohřešované, je dost těžké to sledovat,“ dodává.

Mladý student D.K. začal ve čtvrtek odpoledne v budově pražské filozofické fakulty střílet do lidí. Přímo na místě činu při tragédii zahynulo 14 lidí včetně střelce, jedna oběť následně zemřela v nemocnici. Další desítky lidí mají různě vážná zranění.

Na fakultě měl v době střelby přednášku i místopředseda SOCDEM Lubomír Zaorálek. Na sociální síti X (dříve Twitter) uvedl, že když jej spolu se studenty policie vyváděla z budovy, ještě netušil, co strašného se odehrávalo v patře nad nimi. „Pro tuhle hrůzu nejsou slova,“ reagoval na tragédii.

Podle rozvrhu fakulty Zaorálek přednáší každý čtvrtek od 14:10 na téma „Kam kráčí Evropa“ na Ústavu politologie, kde se věnuje vzniku a vývoji Evropské unie. Přednášky navštěvuje zhruba 40 studentů a podle Zaorálka tomu nebylo jinak ani tento čtvrtek. V místnosti číslo 300 ve třetím patře budovy se sešli i před Vánoci v běžném počtu.

„Probíhala úplně normální výuka. Zpětně si vybavuji, že jsem slyšel údery a rány, jako by někdo stěhoval skříně a občas mu něco spadne,“ líčil Seznam Zprávám. Přiznal, že slyšel i jakési výkřiky, ale nebylo to nic, co by rušilo tak, že se člověk zastaví a řekne si, že se něco děje. „Možná i během té přednášky jsem řekl, co se to tam děje nebo co tam blbnou, ale v mozku se vám to s něčím takovým nespojí, na to fantazii nemáte,“ uvedl s tím, že až zpětně si člověk říká, že ty zvuky byly podivné.

Že se něco opravdu děje, Zaorálkovi řekli až dva studenti, kteří odcházeli z přednášky dříve kvůli jiným povinnostem. „Vzápětí se vrátili a říkali, že je tam nějaká střelba. Napadlo nás, že by bylo dobré zamknout dveře, pokud tam někdo běhá, ale zjistili jsme, že ty dveře se nedají zavřít, protože jsou na čip a odemykají se jen zvenku jeho přiložením,“ uvedl.

Než prý čekat na střelce rozhodl se, že musí se studenty budovu opustit. „Vybavily se mi zkušenosti ze Spojených států, kdy střelec poté chodil od místnosti k místnosti, a v nezamčené posluchárně nebylo na co čekat,“ uvedl. Ve chvíli, kdy vyšel na prázdnou chodbu, aby sám zjistil, co se děje, zahlédl policisty v civilu a za nimi hada ozbrojenců, kteří na něj křičeli, ať jde dolů.

„Viděl jsem, jak lidé v civilu se zdviženými pistolemi postupují nahoru. V první chvíli jsem nevěděl, jestli tohle nejsou ti teroristé. V té chvíli vlastně nevíte, kdo je nebezpečný,“ vzpomněl na okamžik, kdy začal chápat vážnost situace.

Se studenty se pak vydal s rukama nad hlavou proti postupujícím policistům po schodišti dolů a ven z budovy. Postupně je policie posouvala dál za budovu Rudolfina a po nábřeží až k právnické fakultě. Až venku se Zaorálek od zasahujícího policisty dozvěděl, že v budově filozofické fakulty je aktivní střelec.

„Byla tam zmatená situace, protože nikdo nevěděl, co se děje a kde všude je nebezpečí. Začalo se roznášet, že jsou bomby po městě a podobné věci. Byla tam obrovská nejistota, nikdo nebyl schopen říci, co se vlastně mele. I o celém rozsahu jsme se dozvěděli tak s hodinovým zpožděním,“ popisoval, co se dělo mezi evakuovanými.

„Psali mi nějací rodiče, že tam mají svoje dítě. Nejprve mi to přišlo přehnané, ale pak mi to došlo. Co to pro ně znamená. Že nevědí, co s ním je. To muselo být pro ně strašné,“ pokračoval. On sám se nyní snaží s tím, co se ve čtvrtek událo, srovnat.

„Neumím si představit, jak se tam budeme vracet, jak se tam studenti budou vracet a co to udělá s tím místem. Celé to společenství je rozbité,“ dodal.