Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Poslanci a poslankyně minulý týden schválili Vl.n.z.,kt.se m.někt.z.v sou.s přij z.o zbraních a střel. Ani my v redakci Šuplíku jsme tomu nejdřív nemohli uvěřit - ale na tabuli to jasně svítilo bílé na modrém. Až na malé detaily je to stejně zapsané i na internetových stránkách dolní komory.
Corpus delicti na hlasovacím zařízení.
Nebudeme vás dlouho napínat. Ve skutečnosti se jedná o vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici. Jeho název byl - nejspíš proto, aby se vešel do předepsané délky řádku, i když kdo ví? - podroben mechanickému grafickému zkrácení.
Jde o úžasný jazykový fenomén, který je bohužel k vidění stále méně. Poslanecká sněmovna je jedním z jeho zbývajících fanklubů. Zlaté časy zkratek tohoto typu jsou spojené se seznamovacími inzeráty a na stroji psanými jídelními lístky.
Tak jako dnes parlament projednává třeba novelu z. o posuz.shody stan.výrobků při jejich dodáv.na trh (tentokrát to nepřekládáme), muži střed. post., štíh., nekuř., hl. přes inzerát skromné a pohl. ženy přiměř. věku., nejrad. tmavovl. A naopak. Internety tehdy ještě nefungovaly, každý řádek v novinách byl drahocenný - proto osoby přijat. zevnějšků takhle poptávaly váž. seznámení, řidič. průkaz vítán. Muselo se šetřit, a tak se škrtalo odzadu. I kdyby šlo jen o pitomá dvě písmena (střed., nekuř.). A všichni byli spokojeni. Stejně jako teď v parlamentu.
Klíčovou vlastností grafických zkratek samozřejmě je, že mají existovat jen na papíře a nemají (nesmějí) se vyslovovat. Odborně vyjádřeno, jsou jen jevem písma, a ne součástí jazykového systému. Měly by být. Ale když se zadaří, vyloženě si takové „slovo“ o zařazení do systému říká, to je kupř. případ bramb. kaše. Co bylo dneska ve škole k obědu? Brambkaše!
Svého gastronomického království se grafické zkratky odmítají vzdát i v době, kdy se jídelní lístky píšou na počítačích a udělat si kus místa pro nějaké to písmenko navíc nebývá problém. A přesto: pořád je k vidění smaž. sýr, bram., tatar. om., obl. nebo thajské rýž. nudle s kuř. masem. Blog Hostovka v roce 2005 dokonce uvádí (jako odstrašující nešvar, ale náš Šuplík má pro tyhle věci slabost) příklad „Biftek s vej., sm. br. hran., m.m. čer. zel., m. obl.“, což autor interpretuje jako Biftek s vejcem, smažené bramborové hranolky, máslem maštěná čerstvá zelenina, malá obloha. Sic!
Všechny ty „h. k., zelí“ a „b. k., zelí“ nám připadají docela roztomilé a máme podezření, že na hotelovkách se tradiční technologie zkratek pořád úspěšně vyučuje. V hodinách češtiny. Pozor v řeznictví, tam „vepřová pečeně b. k.“ neznamená bramborový knedlík, ale „bez kosti“.
Prostorem, odkud grafické zkratky naopak mizí, respektive kde nepřibývají, jsou hřbitovy. Ten trend trvá už dlouho - a nejde jen o zkratky, ale především se v porovnání s minulostí na náhrobních kamenech méně rozvádí, čím dotyční zesnulí v životě byli. Tím pádem se tu ani nepíše „úředník správ. rady akc. pivovaru“, „člen zem. účet. dvora“ a podobně, jako v dobách, kdy šlo o to, zvěčnit na omezené ploše náhrobku více relevantních informací.
Vůbec máme pocit, že dřív se zkracovalo víc, přirozeněji a možná náruživěji. „Pěv. sdružení morav. učitelů“ by teď asi do tisku neprošlo. Běžně se zkracovala i křestní jména, myslíme tím tvary jako „Frant.“, „Boh.“, „Vlad.“, to se také už tak často nepíše.
Ačkoli by se mohlo zdát, že na grafické zkratky narazíme spíš v oficiálních, úředních textech - a to ještě nebyla řeč o jazyku armády! -, hezky se vyjímají i v méně formálních žánrech. Jako jsou kroniky sborů dobr. hasičů nebo mysl. sdružení, kde se píše o plánované dod. zvěřiny a skut. (neboli skutečném) odlovu, ano i o ag. středisku (tady jde o záznam z 80. let, dobový termín „agitační středisko“ se raději nepokusíme vysvětlovat).
Výtečně se grafické zkratky hodí tam, kde se uživatel sociální sítě potřebuje vejít do předepsaného znakového limitu. Teď už ne, ale ještě před pár lety takhle na Twitteru nakládal Karel Havlíček a jeho nezaměnitelný úsporný styl působil dojmem až jakési rychlopalné kadence. Jako by někdy psal a mluvil zároveň.
Kupř.: „I přes kvalit. ložiska klesá v ČR těžba staveb. kamene a štěrkopísků, klíčových surovin pro budov. silnic a železnic. V souvislosti s Národ. inv. plánem projednala proto Rada pro energ. a suroviny opatření a zadala přípravu expertní studie, která porovná investice a lokál. zdroje.“
Kvalit. ložiska a lokál. zdroje. Krása! Forma se ukázkově snoubí s obsahem.
Grafické zkratky mohou, pokud zrovna nespěcháte a nemusíte to narvat do 280 znaků max., někdy působit samoúčelně. Opravdu dává smysl šetřit a psát sever. místo severní (vítr), tříd. místo třídní (učitel/ka, kniha), závěreč. místo závěrečný (účet)? Ano. Grafické zkratky totiž nejsou jen spořičem místa, ale pro řadu lidí (srov. tw. Kar. Havlíč.) specifickým vyjadřovacím prostředkem. Snad až součástí osobnosti.
A pak, a to je důležité, když na ně jednou najedete, potřebujete zůstat důslední. Nemůžete jen tak svévolně přestat a začít nezkracovat. Musíte psát veřej. zdrav. poj. a st. závěreč. zk., nikdy ne „st. závěrečná zk.“, tím byste se ztrapnili - nejen u zkoušky v komunitě zkratkařů.
Ale chtělo by to pro jistotu sestrojit nějaký manuál jak na to, no ni? Ve sněmovně ho už možná mají, pozn. aut.
Hezk. vík., milí čten. a milé čten.!
