Česko se vůbec nepřipravuje na sucho, upozorňuje odborník

Extrémní sucho, které ještě koncem července panovalo na většině území Česka, je vlivem intenzivních srážek z posledních týdnů aktuálně zažehnáno a stav půdy je ve srovnání s posledními lety nadprůměrně dobrý.

Ucelená strategie, jak bojovat proti suchu – které přichází stále častěji i na větších plochách – ale podle bioklimatologa Miroslava Trnky stále stagnuje.

„A můžeme se jistě omlouvat tím, že zažíváme opravdu mimořádné roky, nejdřív covid, pak válka na Ukrajině, na což ani jedna z vlád nebyla zpočátku připravena. Ale sucho a změna klimatu jsou v tomhle jiné. Tady se nedá vymluvit na to, že jsme se nemohli připravit a že ty extrémy přišly, i když přijít neměly,“ říká Trnka z projektu Intersucho.

Z map dostupných na vašem webu to působí tak, že se sucho za poslední tři týdny z Česka téměř vytratilo. Dá se říct, že je hrozba alespoň na nějakou dobu odvrácena?

Ano, v tuhle chvíli se nacházíme na konci krátké – ale relativně intenzivní – epizody, která by se dala označit termínem bleskové sucho, pro které je specifický náhlý nástup a především rychlá intenzifikace během několika málo týdnů. Za tím stojí kombinace nízké míry srážek, extrémně vysokých teplot a relativně velmi bujné a zdravé vegetace. To všechno vedlo k nezvykle rychlému vyčerpání zásob vody v půdě.

Nicméně po ochlazení a vydatných srážkách v posledních dvou týdnech teď vidíme, že půdní profil se na celém území České republiky nasytil nad obvyklé hodnoty a v některých místech je to nasycení dokonce absolutní. Takže celkově je to nakonec pro období léta v kontextu posledních roků neobvykle dobrá situace.

Na začátku prázdnin jsme ale zažili několik týdnů extrémního sucha, které teď, jak jste sám zmínil, zažehnalo období poměrně intenzivních dešťů. Co se střídáním těchto dvou extrémů odehrálo v půdě?

Velmi vysoké teploty vystřídané ochlazením nejsou v našich zeměpisných šířkách ničím netypickým. Jako neobvyklou ale můžeme označit velikost těch změn, kdy jsme šli opravdu z hodnot, které v denních maximech místy přesáhly 35 stupňů Celsia na velmi nízké hodnoty okolo 17 stupňů. To jsme v posledních letech příliš často neviděli.

Z pohledu pohybu vody to nicméně v podstatě neznamená žádnou velkou změnu a jediným rozdílem je teď to, že v chladnějších podmínkách rostliny obecně lépe hospodaří s vodou a tolik jí nespotřebovávají. Takže teď tu máme kombinaci dvou faktorů, kdy rostliny jednak samy o sobě spotřebovávají méně vody na svůj provoz, a do toho máme současně i větší úhrny srážek.

Tím jsme se tedy zbavili sucha v horních vrstvách půdy. Ale co stavy podzemní vody? Mapy ČHMÚ totiž ukazují, že na mnoha místech republiky je jejich stav stále mimořádně pod historickým průměrem a nižší jsou stále i průtoky některých řek.

Nízké průtoky řek nejsou úplným překvapením, protože pokud se bavíme o podzemních vodách, tak tam trvá určitou dobu než se dešťová voda dostane půdním profilem nejen až do hloubky, kde máme tu samotnou zvodeň (souvislá akumulace gravitačních podzemních vod v hornině - pozn. red.), ale taky než se dostane do samotných kolektorů.

A druhá důležitá věc je to, že podzemní vody a povrchový odtok jsou spolu velmi úzce spojeny. Po posledních srážkách vidíme zvednutí hladin toků, které je dáno tím, že do nich voda odtéká povrchově. Ještě se ale pořád neděje to, co zároveň souvisí s podnormálními hladinami podzemních vod, a to je zvyšování takzvaného základního odtoku, který u nás v letním období sytí většinu odtoku řek a potoků. Čili i když jsme za poslední dva týdny měli v některých místech v součtu i přes 80 milimetrů srážek, tak ten deficit v půdě byl tak hluboký, že na nasycení hlubších vrstev to ještě nestačilo.

Takže to bude ještě nějakou dobu trvat?

Ano, protože vliv má současně i to, že vegetace je stále v poměrně dobré kondici a tu vodu průběžně spotřebovává, byť v těch chladnějších podmínkách pomaleji. Takže dosycení podzemních vod ve vegetační sezóně je relativně nespolehlivé a většinou nemívá dlouhého trvání, protože vegetace zkrátka potřebuje opravdu hodně vody, a pokud může, tak ji jednoduše do žádných větších hloubek ‚nepustí‘.

Jaký vliv mělo intenzivní sucho uplynulých týdnů na stav vegetace?

Naše analýzy ukazují, že velmi dlouho nástupu sucha poměrně dobře odolávala až do poloviny července, a to zejména proto, že sucho přišlo relativně pozdě – tedy až v době, kdy většina zemědělských plodin i volné vegetace už byla v dobré kondici, což v případě polních plodin například znamená, že měla vyvinuté kořeny, takže suchu dokázala dlouho odolávat. A ve druhé půlce července – tedy na samém konci té epizody – jsme začali pozorovat negativní dopady sucha zejména na západních dvou třetinách území.

Nicméně předpokládám, že jakmile teď dostaneme nové snímky, které kompletně zachytí současné zlepšení, tak se potvrdí, že se vegetace zase dostává do lepší kondice, než je obvyklý stav.

Když se opět odkážu na data Intersucha, tak se ale minimálně odhady ztrát z výnosů zemědělských plodin pohybují v nemalém počtu regionů i mezi 30 až 40 %.

Bohužel to tak vypadá poměrně často. Zprávy, které jsou aktuálně na Intersuchu, představují odhady našich zpravodajů. Většinou jsou to agronomové, kteří reportují, jak vnímají dopad sucha na produkci a řekněme, že dlouhodobě víme, že jsou obvykle skeptičtější ve srovnání s finálními výnosy, zejména proto, že k indikaci sucha používáme obecně zranitelnější pozemky.

Letošní sucho podle našich odhadů nemělo dramatické dopady na kondici vegetace, nicméně na konkrétní plodiny v určitých oblastech negativní dopad zcela jistě mělo. To indikují naši zpravodajové, kteří navzdory tomu, že na tom třeba vegetace v jejich regionu nebyla úplně špatně nebo byla dokonce zelenější než obvykle, tak s ohledem na to, kdy to sucho přišlo, bohužel zaznamenali nějaké škody. A třeba i významnější, protože tam sucho přišlo v kombinaci s vysokými teplotami a nedostatkem vláhy.

A teď často čelí tomu, že úrodu bohužel nemohou sklidit kvůli srážkám. Proto vždycky říkám, že neexistuje zemědělec spokojený s počasím, protože vždycky je něco, co se prostě nedaří. A každý region má v tomto ohledu letos opět svoje specifika. Není to tak, že by celá republika byla bez problémů a že tam žádné škody suchem nejsou, ale naštěstí se neopakuje scénář třeba z roku 2015 nebo 2018.

Takže letošní scénář lze v historickém srovnání vnímat jako jeden z těch lepších?

Sucho pro některé regiony a plodiny určitě přišlo v citlivou dobu a odpovídá tomu i to, že očekáváme určité ztráty zemědělských výnosů zejména v lehčích půdách a na exponovanějších stanovištích. Ale když vezmu kontext posledních let, tak 2015, 2017 i 2018, to všechno byly roky, kdy jsme velké dopady intenzivního sucha viděli opravdu plošně, což zatím není letošní případ.

Obecně se dá říct, že se suchem teď bohužel potýkáme pravidelně a na větších plochách, než tomu bylo v minulosti, to z našich dat prokazatelně vyplývá, ale současně tam vidíme i velkou regionální variabilitu.

Čím je to ovlivněno?

Je to z části dáno přirozenou variabilitou srážek. Protože ‚normální průběh léta‘ znamená, že přichází bouřkové srážky, které jsou notoricky známé tím, že jsou velmi plošně variabilní, často místně velmi intenzivní a o pár kilometrů dál nemusí spadnout ani kapka ještě další týden nebo čtrnáct dní.

To s sebou samozřejmě nese velké regionální rozdíly. A zároveň se k tomu připojuje i to, že jak nám přibývá sucha, které má obecně tendenci být intenzivnější, tak regiony s horšími půdními podmínkami, případně ty, které začínají s vegetací později a nemohou například posunout datum setí do jarního období tak, aby se letnímu suchu podařilo uniknout, tak tam často ty škody prostě bývají větší nebo častější.

Takže jinými slovy říkáte, že méně srážek, vyšší teploty a s tím spojená rostoucí intenzita sucha – byť regionální – jsou de facto nová nastupující norma?

Neřekl bych norma, ale určitě je to trend, který pozorujeme. Srážek máme sice v ročním součtu zhruba stejně, ale jsou velmi nerovnoměrně rozděleny mezi menší počet srážkových případů. To bohužel současně znamená, že mezi jednotlivými srážkovými případy je delší prodleva. K suchu se pak připočítává i větší spotřeba vody, protože se jednak prodlužuje vlivem oteplování vegetační sezóna, a pak i proto, že teplota a z části i větší počet jasných dnů v kombinaci se snižující se relativní vlhkostí, tak to jsou všechno trendy, které vedou k tomu, že by krajina potřebovala více vody. Jenže srážky stagnují, takže je jí pořád stejně a logicky tam pak bude někde v půdě chybět.

Čili v otázce sucha je výhled do budoucna takový, že mezi jednotlivými regiony budou velké rozdíly?

Rozdílnost je obecně pro střední Evropu velmi typická a i Česko je poměrně velkou oblastí. Takže pokud se podíváme například na sucho v roce 2012, tak to extrémně zasáhlo dvě moravské oblasti: Znojemsko a oblast kolem Přerova. Nicméně například v Čechách ho nikdo výrazně nepocítil, nebo jen zlomkem té intenzity.

To je prostě něco, co se v našich zeměpisných šířkách děje relativně běžně. Současným trendem ale je, že přibývá roků, kdy se s intenzivním suchem potýkáme a obecně, že sucha mají tendence postihovat větší plochu než tomu bylo v minulosti.

Dá se to označit za jeden z důsledků klimatické změny?

Ano, naše analýza poměrně jasně říká, že ničím jiným než změnou klimatu nárůst suchých dnů vysvětlit nemůžeme. A je to konzistentní i s projektem Mezivládního panelu pro změnu klimatu, který obecně předpokládá pokles půdní vlhkosti nejenom ve Středomoří, ale i ve velké části střední Evropy.

Jaké jsou vyhlídky, pokud jde o sucho a stav podzemních vod do konce roku?

Byli bychom s kolegy rádi, kdybychom tohle dokázali předpovědět. Ale za současného stavu počasí dokážeme relativně spolehlivě odhadovat, jak bude vypadat situace příští týden, ale ne za měsíc. V každém případě neočekáváme žádnou dramatickou změnu. Domníváme se, že nasycení půdy je poměrně příznivé a přišlo v době, kdy už je po vrcholu vegetační sezóny, takže nějaký výrazný propad v půdní vlhkosti oproti obvyklým hodnotám bude vyžadovat skutečně mimořádně teplý a suchý průběh konce léta, který – ne že by nemohl přijít – ale řekněme, že opakování toho červencového sucha je teď relativně málo pravděpodobné.

To ale úplně neplatí pro zbytek Evropy, kde v předpovědi pro nejbližší dny vidíme tendenci pro postupnou intenzifikaci sucha v oblasti jižní Francie i severní Itálie. Čili je zřejmé, že nástup vyšších teplot ve Středomoří se zcela jistě velmi rychle projeví na zásobě vody v tamní půdě.

Je aktuálně strategie, skrze kterou si Česko pro zvládání sucha buduje adaptační mechanismy, z vašeho úhlu pohledu dostatečná?

Ta strategie se tvoří, respektive se o ní už několik let mluví, ale myslím si, že jsme ještě hodně daleko od konkrétního pracovního plánu, který by jasně definoval, čeho chceme dosáhnout a do kdy. Měli bychom si jasně stanovit, jaké chceme naplnit milníky, ať už se to týká zavádění konkrétních technologií, podpory šlechtění, ale i obecněji zvyšování odolnosti krajiny vůči suchu.

Kdy propojíme vodohospodářské soustavy a v jakém rozsahu? Kdo za to bude zodpovídat a jak by měla být jednotlivá povodí nachystána na extrémní sucha? Jak ta povodí případně propojit mezi sebou? A to celé není o tom, že bychom museli dopředu budovat nějaký pevně daný počet nádrží, jako spíš o tom stanovit si co bude indikátorem potřeby nového vodního zdroje, kterého když dosáhneme, nezbývá nám nic jiného než se z přípravné fáze pustit do realizace.

Rozumím tomu tedy tak, že právě příprava se podle vás nyní neděje v dostatečné míře?

My se připravenosti aktuálně nevěnujeme téměř vůbec. A můžeme se jistě omlouvat tím, že zažíváme opravdu mimořádné roky, nejdřív covid, pak válka na Ukrajině, na což ani jedna z vlád nebyla zpočátku připravena. Ale sucho a změna klimatu jsou v tomhle jiné. Tady se nedá vymluvit na to, že jsme se nemohli připravit a že ty extrémy přišly, i když přijít neměly.

Komunita klimatologů, vodohospodářů a dalších lidí zabývajících se dopady změny klimatu, ať už na vodní toky, biodiverzitu nebo sucho, poměrně dlouho a jasně říkají, po jaké trajektorii se vydáváme, co to bude znamenat a že to vyžaduje poměrně ambiciózní a široce pojatou strategii. Ale ze strany exekutivy nepřichází adekvátní odezva. Což je mimo jiné dáno i tím, že exekutiva obecně relativně dobře funguje v krizovém módu, kdy je krátkodobě potřeba něco udělat nebo rozhodnout. Ale mám pocit, že dlouhodobé strategie zkrátka moc neumíme.

Mluvíte o slabé odezvě exekutivy. Přitom mi ale přijde, že ve společnosti je problematika sucha už dlouho velmi živé téma.

Téma to určitě je a i bude. Ale bohužel se nedaří ani drobné věci. My nejsme extrémně bohatý stát, který může investovat neomezené množství prostředků do všemožných opatření. Ale o to více potřebujeme tu strategii. Měli bychom například vymezit regiony, které jsou citlivější, a těm zpočátku věnovat větší pozornost, tam pilotovat nové technologie. A mně osobně třeba chybí větší zapojení soukromého sektoru, protože zatím až příliš spoléháme na to, že zodpovědnost na sebe vezme stát a vyřeší to.

A to podle vás není vhodná cesta?

Z mého úhlu pohledu by dávalo daleko větší smysl, kdyby byla odolnosti vůči změně klimatu věnována pozornost hlavně ze strany jednotlivých podnikajících subjektů, kterých se ty dopady mohou dotknout. Podpora ze strany státu by pak mohla být v tom, že se například investice, které sníží závislost na odběru vody, podpoří daňovými odpisy.

Teď když už přijde sucho, exekutiva je téměř bezmocná, protože jediné, co můžeme v tu chvíli udělat, je snížit regulací spotřebu vody a ani to nejde tak lehce. Ale během sucha se nedají se udělat ani opatření v krajině, ani postavit nové vodní zdroje, protože to všechno trvá mnohem déle než samotná epizoda sucha. A i kdybych bleskově postavil vodní nádrž, tak ji během sucha logicky nenaplním. Takže přestože se jako lidé pyšníme tím, že jsme inteligentní a předvídaví tvorové, tak v tomhle jednoznačně selháváme.

Jaké jsou ty pozitivní příklady ze světa, jimiž se můžeme inspirovat?

Většinou tam funguje systematická příprava, a pak například kombinace daňových zvýhodnění s jasně stanoveným trestem, pokud se člověk neadaptuje.

Příkladem může být celá řada zemědělských států na středozápadě USA, v té velké obilnici, kde se pěstuje pšenice, kukuřice, sója. Ta místa v době sucha trpí poměrně významnými ekonomickými škodami, a proto existuje program, který ty farmy pojišťuje. Nicméně ta pojištění jsou zpravidla spojena s tím, že zemědělci akceptují určitý typ obdělávání půdy, který je vůči suchu odolnější.

To by ti zemědělci v minulosti pravděpodobně z vlastní vůle nepřijali, protože tam měli po generace zavedenou tradiční technologii zpracování půdy orbou. Ale pomocí státních pobídek se to podařilo. Samozřejmě to nemůžete nikomu vnutit a je to vaše volba. Nicméně ve chvíli, kdy přijde sucho, tak zemědělci, kteří se rozhodli neadaptovat, uslyší: „Neadaptujete se, tak nečekejte žádnou federální pomoc. To rozhodnutí je na vás.“

V Česku žádné podobné mechanismy zatím ve velkém nefungují?

To je na tom zajímavé, protože my máme prakticky všechny díly té skládačky v ruce. Zemědělské pojištění, které by dokonce mohlo být rozšířeno i na pojištění vůči suchu, máme i technologie a postupy, které by mohly snížit zranitelnost vůči suchu, ale nepropojujeme to dohromady. Není to jeden celek. A jsme zase u té rychlosti. Příprava na sucho se musí dělat systematicky, i když sucho zrovna není. Nemůže jít o revoluci z roku na rok. I ve Spojených státech to trvalo nejméně deset let, ale měli bychom co nejdříve začít.