Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Patnáctiletý Vladyslav se hlásil na střední školu v Praze, ale neúspěšně. Přijímací zkoušky skládal sotva pár týdnů po tom, co s rodinou utekl z ukrajinské Buči. Z města, které se stalo symbolem ruské invaze na Ukrajinu. Místem masakru civilního obyvatelstva.
„Česká republika nám bohužel neumožňuje pokračovat ve studiu na střední škole,“ říká jeho matka Larisa.
Verze v ukrajinštině
Ze čtyř jejích dětí do českých škol nastoupily jen dvě, a to ty školou povinné. Na rozdíl od středních škol musejí totiž ty základní ukrajinské uprchlíky přijmout. Nejstarší dcera Larisy se dokonce raději krátce vrátila na Ukrajinu, aby se tam zapsala na vysokou školu a mohla ji studovat distančně. To samé čeká v letošním školním roce i Vladyslava, který může na českou střední docházet pouze do přípravných kurzů.
„Proto jsme nuceni pokračovat v online výuce na ukrajinské škole,“ dodává Larisa.
Jak se žije Ukrajincům v Česku
O čem píše ukrajinská rubrika Seznam Zpráv? Olena Juščuková žije v Plzni, ale pochází ze Záporoží, na které v těchto dnech dopadají ruské rakety. Žena, která mimo jiné přeložila do ukrajinštiny českou hymnu nebo hit v podání Karla Gotta „Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš“.
Vladyslav je tedy jedním ze skupiny ukrajinských uprchlíků ve středoškolském věku, který sice žije momentálně v Česku, ale zůstává mimo české vzdělávání. Střední školy přijaly od začátku ruské invaze na Ukrajinu 4 523 uprchlíků. Zhruba čtyři stovky už do škol nechodí. Třeba kvůli tomu, že se mezitím mladí na Ukrajinu zase vrátili.
„Vzhledem k tomu, že žáci na střední škole neplní povinnou školní docházku a nemají povinnost se vzdělávat v České republice, neplánujeme je oslovovat s nabídkou volných míst na středních školách. Z praxe víme, že mnozí volí cestu distanční výuky na Ukrajině pro dokončení 10. nebo 11. ročníku,“ říká například za Plzeňský kraj mluvčí jeho úřadu Helena Frintová.
Do školy pro sociální dávku
„Zrovna sedím s účetní nad všemi papíry a jsme z toho teda perplex,“ líčí Seznam Zprávám ředitelka prachatické ZŠ Národní Hana Bolková. Připadá si totiž jako pracovnice Úřadu práce. Nově musí vyřizovat žádosti o dávky na stravné nebo kroužky od rodičů svých žáků.
Většina krajů se stejně tak nehodlá pouštět do hledání ukrajinských středoškoláků na svém území. Ani je nijak speciálně pobízet ke studiu. Odpovědnost podle samospráv leží na ministerstvech školství a práce. S tím ale nesouhlasí Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni. Podle ní je třeba usilovně hledat i ostatní, kteří se do českých střední škol vůbec nepřihlásili.
„Jde o ohroženou skupinu. Nejen kvůli jejich věku, ale i izolaci, ve které se ocitají, a nejistotě jejich vzdělávací dráhy,“ říká Ramajzlová, která vede program SOS Ukrajina pro ČR.
Česko ale nemá představu, kolik je aktuálně na našem území ukrajinských uprchlíků, natožpak těch ve věku střední školy. Může jít až o 26 tisíc mladistvých od 15 do 18 let, jak uvádí statistika Ministerstva vnitra k 3. říjnu. Jenže v jejím případě jde pouze o celkový počet ukrajinských uprchlíků, kterým bylo od 24. února uděleno pobytové oprávnění. Významná část z nich už ale Česko zase opustila.
Pokud vezmeme v potaz dotazníkové šetření společnosti PAQ Research, vychází z něj, že české střední školy navštěvuje čtvrtina mladistvých ve věku 16 až 17 let. Údaje se vztahují k situaci v červnu. Pokud by poměr zůstal obdobný i v současné době, mimo české vzdělávání by bylo dalších 12,4 tisíce uprchlíků ve věku 15 až 18 let. Tedy vedle zmíněných 4 523 zapsaných studentů.
Odborníci přitom upozorňují, že tak v Česku může vzniknout ztracená generace adolescentů, kteří se pořádně nenaučí česky nebo dosáhnou jen základního vzdělání.
„MŠMT v minulých měsících připravilo množství programů na jejich zapojení a podporu výuky českého jazyka. Proto se domníváme, že není na místě hovořit o ztracené generaci, spíše je třeba udělat vše pro to, aby to, co stát, neziskové organizace, vzdělavatelé i jednotlivci udělali pro ukrajinské mladistvé, nezůstalo ztraceno, ale naopak posloužilo jejich rozvoji,“ říká mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Místo školy do práce
Jedním z ukrajinských uprchlíků, který se na žádnou českou střední ani nehlásil, je sedmnáctiletý Andrej. V Česku je s rodinou skoro půl roku a zatím si přivydělává prodejem elektronických cigaret.
„Chci jít do školy, ale zatím dělám trochu byznys,“ vysvětluje.
To je další důvod, proč se někteří náctiletí na střední školy nehrnou. Z Ukrajiny nejčastěji prchají matky s dětmi. Ty nejstarší se pak snaží vydělat alespoň nějaké peníze, aby pomohly celé rodině s životem v nové zemi.
„Každá skupina uprchlíků má trochu jiné potřeby. Třeba zrovna pro ty, kteří by i studovali, ale musí živit rodinu, přichází v úvahu například stipendia. Ta jim umožní studium a částečně zabezpečí finanční situaci rodiny,“ nabízí jedno konkrétní řešení programová ředitelka neziskové organizace META Kristýna Titěrová.
Nejvíce ukrajinských středoškoláků se přihlásilo do škol v Praze, k 19. září je navštěvovalo 707 uprchlíků. Lze také předpokládat, že v hlavním městě jich i nejvyšší počet zůstává mimo vzdělávání. Podle magistrátu hlavního města Prahy bylo na území hlavního města na začátku školního roku přes šest tisíc mladistvých ve věku 15 až 17 let.
„Jejich očekávání o budoucí vzdělávací cestě se samozřejmě různí, řada z nich upřednostňuje on-line vzdělávání ve své ukrajinské škole, absolvování a následnou nostrifikaci středoškolského vzdělání,“ potvrzuje mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman, že ne všichni uprchlíci se na české střední školy zrovna hrnou.
Praha má navíc problém uspokojit běžnou poptávku po středoškolském studiu, natožpak navýšenou o ukrajinské uprchlíky.
„V Praze těžko překonáme značnou naplněnost středních škol a to, že školy musí splnit kritéria prostorová, hygienická a personální. Často je problémem nedostatek středoškolských učitelů,“ dodává Hofman.
Ministerstvo školství financuje pro běžence ve věku 14 až 18 let kurzy češtiny. Vyčlenilo na ně 150 milionů korun. Dalších 100 milionů pak šlo na prázdninové jazykové kurzy pro všechny věkové kategorie. Zrovna pro nalákání středoškoláků nejsou ale podobné programy podle odborníků ideální.
„Pro tuto skupinu uprchlíků nejsou úplně vhodné. Je nutná pravidelná docházka v početně jasně dané skupině, jinak příjemce ztrácí nárok na finance, což je v realitě teenagerů v podstatě nesplnitelná věc,“ dodává Ramajzlová.
Pravidla jazykových kurzů pro náctileté
Aktivita je určena pro děti cizince od 14 do 18 let a musí být realizována mimo školní vyučování. Děti, které se neúčastní vzdělávání ve škole zapsané ve školském rejstříku, mohou absolvovat aktivitu po celý den.
Minimální intenzita výuky ČDJ je stanovena v rozsahu 2 vyučovacích hodin denně a maximální intenzita v rozsahu 4 hodin denně, min. 4 dny v týdnu.
Minimální počet dětí v jedné skupině kurzu jsou 4, maximální počet dětí v jedné skupině kurzu je 10. Počet zapsaných dětí v kurzu se může během jeho realizace měnit.
Žadatel je povinen vést docházku jednotlivých účastníků kurzu. Započítaná bude pouze osoba s minimální docházkou alespoň 75 %.
Neziskové organizace tak doporučují, aby se zapojila nízkoprahová centra, kam mohou dospívající z Ukrajiny docházet třeba i nárazově. A tak se postupně zapojovat do české společnosti.
„Je vhodné využít už stávající struktury například nízkoprahových center a rozšířit jejich aktivity, které se zaměří právě na tuto novou cílovou skupinu,“ dodává Titěrová.
Hraje se totiž také o bezpečnost Česka nebo budoucí výdaje sociálního systému. Dá se předpokládat, že určitá část mladých Ukrajinců v Česku zůstane, ať už ruská invaze do jejich domoviny dopadne jakkoliv. Pokud ale nezískají ani výuční list, stát na ně bude celý život doplácet. Ze studie společnosti PAQ Research a think-tanku IDEA totiž vychází, že člověk s alespoň středoškolským vzděláním odvede do veřejných rozpočtů za svůj život průměrně o 2,5 milionu korun více než žák s pouze základním vzděláním.
