Střední Evropa na tom bude jako člověk s horečkou 41 °C, varují experti

Řešení klimatické změny jakoby ztrácelo půdu pod nohama. Politický vývoj ve Spojených státech a západní Evropě dává tušit, že snaha zastavit růst teplot může narazit.

Snaha omezit emise a přejít na k planetě šetrnější ekonomický model dostala trhliny už s americkými volbami. „Výsledek voleb můžeme číst jako vážný úder globálním opatřením v oblasti změny klimatu,“ cituje BBC diplomatku Christianu Figueres, jež měla agendu měnícího se klimatu v OSN na starosti.

Obdobně popisuje v analýze americký The Guardian německé volby: o klimatu nepadlo téměř ani slovo, pokud tedy pravicové strany neútočily na Zelené. Středopravicoví a radikálové obvinili Zelené, že z Německa chtějí vybudovat „ekodiktátorství“, zatímco ještě v roce 2021 se jednotlivé strany předháněly v zelených slibech.

V Evropské unii začali konzervativní europoslanci útočit na neziskové organizace zabývající se ochranou klimatu a v Bruselu nabírá na obrátkách debata o tom, že je současný evropský přístup příliš ambiciózní.

„Evropa se bohužel ocitla v riziku otevřené války s Ruskem a obchodní války s USA. Je zřejmé, že některá nákladnější a komplikovanější opatření k ochraně klimatu budou z finančních důvodů redukována. Kvůli rostoucím emisím skleníkových plynů a zároveň postupné ztrátě planetárních ekosystémů pohlcovat CO2, se ale bude klima dále výrazně zhoršovat. Budeme tedy stejně odkázáni na vývoj šetrných technologií, abychom tyto změny ustáli,“ shrnuje aktuální vývoj klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.

Aktuální situaci ohledně klimatu na České zemědělské univerzitě shrnula německá nobelistka a klimatoložka Anette Menzel. „Jsme házenkářskou rodinou a řekla bych, že teď jsme v rozhodujícím finále. Máme před sebou posledních deset minut zápasu a jsme na tom hůře a hůře. Nejednáme, jak bychom měli,“ řekla studentům a studentkám usazeným v aule.

Vědeckou obec znepokojuje neustávající nárůst teploty . Leden byl dle dat evropské služby Copernicus nejteplejším lednem v dějinách měření. Navíc podvanácté v řadě teplota přesáhla úrověň oteplení o 1,5 ° Celsia ve srovnání s obdobím let 1850 až 1900. Rok už je tedy globální teplota nad cílem Pařížské dohody.

„Hodně nebezpečný je trend nárůstu teploty oceánů a moří. To byl nejvýraznější skok, který zarazil hodně lidí,“ doplňuje klimatolog z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd Pavel Zahradníček.

Špatné zprávy o stavu klimatu zejména v souvislosti se střední Evropou tím nekončí. Další se týká lesů. Anette Menzel na diagramu ukazuje, že v Německu i Česku máme smíšený, tedy opadavý les mírného pásma, který reaguje na čtyři roční období. Jenže oteplení až o čtyři stupně znamená, že z těchto lesů se stanou biotopy, jak je známe ze Středomoří. Dominantní jsou keře a tvrdolistý, stálozelený les, který nespotřebovává tolik vody a dokáže si lépe poradit se suchem i ohněm.

„Bavíme se o konci tohoto století. Představte si zelený, německý les. Bude pryč,“ popsala Menzel.

Ostatně, se zvýšenou teplotou významně narůstá jak ohrožení suchem, tak i lesními požáry. A to nejen v Česku, ale i ve vyšších nadmořských výškách. Organizace EUSALP (Strategie EU pro alpskou oblast) už v roce 2020 kvůli změně klimatu varovala před vyšším rizikem lesních požárů v Alpách.

„Poslední roky ukázaly, že se sezóna lesních požárů posunuje a rozšiřuje. Dokonce se začínají vyskytovat i v nových obdobích. Tam patří zejména požáry během pozdního podzimu a zimy, které mohou být do budoucna ještě častější, jak nám ukázaly roky 2011, 2015 a 2018,“ píše se ve zmiňované zprávě.

I proto organizace EUSALP navrhovala investice do protipožárních opatření ve výši 10 milionů euro (250 milionů korun) ročně.Německé lesy, jak popsala klimatoložka Menzel, chřadnou nejen přímo kvůli dopadům sucha, ale kvůli kůrovcovým kalamitám či menšímu růstu v souvislosti s klimatickou krizí. Tedy vývoj, který známe i z českých lesů.

S tím je spojená i podzimní zpráva spolkového ministerstva zemědělství, dle níž se německé lesy a lesnictví staly poprvé čistým emitentem skleníkového plynu oxidu uhličitého. O tři procenta, nebo o 41,5 milionů tun, pokleslo množství oxidu uhličitého, které les uchovává.

„Stalo se to i v České republice po kůrovcové kalamitě, protože se muselo výrazné množství lesů vykácet, takže místo ukládání se lesy staly emitenty skleníkových plynů,“ dodává Pavel Zahradníček.

Anette Menzel ale také zdůrazňuje globální trend, kdy klesá schopnost půdy ukládat oxid uhličitý, respektive uhlík, čímž ho bude více zůstávat v atmosféře, což rovněž vede k zvyšování globální teploty.

S tím souvisí i tání ledovců. Ačkoli většinou je pozornost soustředěná na Grónsko, Island či jiné oblasti s obsáhlou ledovou pokrývkou, podle čerstvé studie v časopise Nature o nejvíce ledovců přišel region střední Evropy, tedy Alpy.

Klíčovou otázkou je, jaký nárůst teploty v následujících desetiletích můžeme čekat. Globální závazek, že se teplota nezvýší o více jak 2 °C (závazek udržet výrazně pod 2 °C, ideálně i pod 1,5 °C), ale neznamená, že všude bude tento maximální nárůst.

„Něco děláme,“ říká k mírnému globálnímu snížení emisí skleníkových plynů Menzel. „Ale není to dostatečné, abychom dosáhli našich cílů. Podle aktuálních politik máme 66procentní šanci, že skončíme s globálním oteplením o tři stupně Celsia. Když se ale podíváme na mapu světa o 3 °C teplejšího, v centrální Evropě vidíme, že nárůst je vyšší - o 4 °C“.

„Jestli věříte v politiku a věříte, že svět je lepší a lepší, pak můžete kalkulovat s 3 °C. Já jsem pesimistka, a proto říkám, že to budou 4 °C,“ dodává.

Rozdíl mezi optimistickým a pesimistickým scénářem pro Česko lze porovnat na obrázcích níže. Klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz už na podzim v přednášce na České zemědělské univerzitě vysvětloval, že v rámci projektu Perun zkoumají rizika spojená s oteplováním.

Dle scénáře, který Tolasz označuje za „příliš pesimistický a doufejme nerealistický“, se v zásadě do celé České republiky do konce století rozšíří jak rizika tepla, tak sucha i požárů.

„Výskyt tropických dní s teplotou nad 30 °C bude narůstat. Až na malé výjimky bude i v horských oblastech 15 tropických dní za rok, což je z dnešního pohledu neuvěřitelné,“ popisuje Tolasz.

Jeden stupeň se zdá jako zanedbatelný rozdíl. Někteří klimatologové si ale vypomáhají metaforou s lidským tělem a rozdílem, kdy má člověk teplotu 37 °C a 38 °C.

Jak vysvětluje Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, každý stupeň násobí rizika i negativní dopady - zejména sucha, protože dle modelů bude srážek stejně, ale z krajiny se bude vypařovat více vody.

Vidět je ale tato změna i na už zmíněných tropických dnech. „Za 60 let se nám Česká republika oteplila o 2,4 °C. Počet tropických dnů narostl na trojnásobek a počet tropických nocí v centrech měst o 15násobek,“ vysvětluje Zahradníček.

Popsat, jak přesně bude Česko za 75 let vypadat, je nemožné. Výše zmíněné údaje a dopady je potřeba vnímat jako rozpětí trendu. Černý scénář nám říká, na co se připravit, pokud nezatáhneme za ruční brzdu. Největší neznámou jsou sociální a emisní předpovědi.

Vědci nedokáží předvídat konkrétní údaj o tom, kolik bude svět potřebovat energie za 50 let, jak se bude vyrábět nebo jaké technologie budou dostupné, upozorňuje pro Seznam Zprávy Radim Tolasz, který je českým zástupcem v Mezivládním panelu pro změnu klimatu při OSN.

„Ve světle aktuálních kroků USA jsou všechny tyto odhady ještě nejistější. Není pravda, že ústup USA z různých vědeckých pozic za čtyři roky pomine. Zrušit cokoliv, odejít odněkud, je jednodušší, než se vrátit nebo znovu si vybudovat ztracenou prestiž. Očekávám, že v klimatické vědě nahradí pozice Spojených států Čína a Indie. Nevím, zda je to úplně dobře,“ dodává.

Vědecký a technologický pokrok jde dopředu a vyvíjí se technologie na zachytávání uhlíku z atmosféry, proměňuje se i energetický sektor, existuje řada adaptačních strategií od odolnějších dřevin a plodin, po cílené úpravy ke snížení teplot ve městech, až po modelování toků tak, aby byla krajina schopná zachytávat více vody.

Jak ale upozorňuje Pavel Zahradníček, zároveň platí, že ekonomicky bude taková adaptace daleko nákladnější než omezování skleníkových plynů v současnosti.

„Klimatická krize není jenom hrozba, ale velká příležitost pro Evropu být v čele, což jí může ekonomicky pomoci. Zatím to pochopila Asie. Jede sice i uhelné elektrárny, ale k tomu moderní, dekarbonizační věci a je lídrem. Je to škoda pro Evropu, protože zaostává. Pozitivní je, že i jiné části světa to berou celkem vážně, i když nám je podsouváno, že to tak není. Pochopily, že se můžeme technologicky posunout,“ říká.