Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
V sobotu se tu měl konat závod Beer Tracking. Očekávalo se až dva tisíce lidí. Kvůli dešťům a hrozícím povodním se však závod o rok odkládá. V obci Kouty nad Desnou na Šumpersku už vyhlásili první povodňový stupeň, tedy stav bdělosti.
„To víte, že to je škoda, že to tu neproběhne,“ krčí rameny Petr Marek, ředitel areálu s kapacitou 300 lůžek. Z restaurace koukáme na rozvodněnou řeku Desná. Hladina je zhruba jednou tak vysoko, přesto teče spořádaně ve velkorysém hlubokém korytu.
Povodně: Aktuální situace v ČR
Většina území Česka bojuje s povodněmi – podívejte se na povodňovou mapu. Místy hrozí stoletá i tisíciletá voda. Lidé jsou evakuováni, voda se žene do měst a obcí a strhává s sebou obydlí, usmrtila tři lidi. Přečtěte si, jak pomoci obětem povodní a kam zavolat na krizovou linku. Co dělat při škodách po povodni?
Co dělat při povodních | Evakuační zavazadlo | Zrušené akce 2024 | Povodňové stupně | Povodně 2002 | Povodně 1997 | Povodně v Evropě | Česko před povodní a po ní
- Online: Česko čelí povodním
- Živě: Co ukazuje meteoradar
„Elektrárna Dlouhé stráně odpouští milion kubíků vody, aby se do Dolní nádrže vlezla ta, která má v následujících dnech napršet. Snad by se neměly opakovat roky 1997 nebo 2002, kdy se to vylilo po celé Loučné a dál na Šumperk,“ konstatuje klidným hlasem.
Přesto zmiňuje smolné načasování.
„Blbě se to sešlo. Na elektrárně mají do 19. září odstávku, nejde přečerpávat, a tudíž horní nádrž je prázdná. Stroje nemají složené, aby turbíny případně vytáhly tu vodu nahoru. Odstávka má skončit ve čtvrtek, to už bude sluníčko,“ popisuje ředitel Marek.
Sledujeme, jak jeho zaměstnanci rozvážejí pytle s pískem a pokládají je před dveře.
„Když to řeknu blbě, je pořád lepší mít výstrahy, ať se lidé připraví, než jak to bylo naposledy, kdy to najednou spláchlo půl Moravy,“ míní.
Obyvatelé Koutů nad Desnou věří, že se nebude opakovat situace z let 1997 a 2002.
Vedle areálu stojí buňka, v níž má základnu horská služba.
„My jsme připraveni stále. Kluci jsou v pohotovosti, kdo může, je připraven ihned přijet pomoct. Do auta jsme naložili trochu jinou techniku než běžnou: pily, sekery a tak dále,“ říká v příjemně vytopené místnosti člen horské služby Jaroslav Komárek.
Místní horská služba je na případné povodně připravena.
O trochu níž po proudu řeky Desná je další sportovní areál Kareš. Kapacita osmdesát lůžek a o víkendu měli mít také plno. Krom manažerky ubytování, která přijela na kontrolu, tu ale nikdo není. A minimálně do neděle ani nebude.
„Všichni se modlíme. Máme zavřeno, nikoho bychom nemohli ubytovat. Hostům jsme nabídli jiné termíny, takže to vlastně žádná velká ztráta není. Strach si nepřipouštíme. Všechny složky jsou v pohotovosti, obec je připravená,“ říká Andrea Fojtíková. „Hlavně ať to dobře dopadne,“ zaťuká na volant.
„Hotel dole se bude topit“
V obci Kouty se do Desné vlévá potok Hučivá Desná. Podél něj stojí rodinné domky a penziony. Malebné místo. Ani zde voda nepůsobí nijak zlověstně. Zatím. Těsně u břehu stojí patrový domek. Žijí v něm Věra a Tomáš Zouharovi. Jsou prý úplně v klidu. Nebojí se.
„Sem se to nikdy nedostane, jsme vysoko, to spíš ten hotel támhle dole se bude topit. Sice je prázdný, ale majitele má,“ říká padesátiletý Tomáš a ukazuje, kam až vystoupala voda v devadesátém sedmém. Téměř k jejich zahrádce.
„Tehdy voda sebrala všechny splavy, ale už je neobnovili. Že prý to je drahá záležitost, tak udělali jen takové betonové a kamenné schody,“ ukazuje Věra na místa, kde se čeří voda.
Místa, kde reportér Jan Novák mapuje přípravu na povodně:
I jejich sousedi o pár desítek metrů níž působí klidně. Třiaosmdesátiletý Stanislav Zugar tu žije skoro celý život a máloco ho prý rozhodí.
„Pokud se nějakou kládou neucpe most, tak se není čeho bát. Po těch velkých povodních tu dobře udělali nové koryto a tomu věřím,“ říká vitální senior. Žádné zásoby potravin, vody, nic takového nepořizoval.
Někteří obyvatelé obce jsou v klidu. Říkají, že voda se k nim dostat nemůže.
Během zmíněných povodní v roce 1997 tehdy voda totálně smetla zdejší nádraží. Zůstalo zničené, koleje byly pokroucené a České dráhy tehdy trať odepsaly jako ztrátovou a neperspektivní. Nikdo nevěřil, že tudy vlaky ještě někdy projedou. Díky velkému úsilí především místních lidí se ale podařilo nádraží po letech obnovit.
Kolem půl desáté dopoledne stojí na nádraží Kouty nad Desnou vlak připravený k odjezdu. Průvodčí čeká na odjezd do Šumperku.
„Z toho, co má přijít, tak rozhodně dobré pocity nemám,“ konstatuje. „Vím přesně, jaké to tehdy bylo. Byla jsem tu a pomáhala. Rok jsem pak měla na lýtkách mozoly a kroužek od gumáků,“ vzpomíná průvodčí. „Napište tam, že strojvedoucí si včera nosil dřevo do patra, aby měl v noci čím topit.“ Víc si ale říct nestihneme. Zazní píšťalka a vlak odjíždí. Mezitím se z mrholení stane slušný liják a vítr ještě víc zesílí. Je pátek, jedenáct hodin dopoledne, obec Kouty nad Desnou.
