„Stát zaspal.“ Jak bojují se změnou klimatu na nejpoškozenějším místě Česka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tornádo na jižní Moravě před třemi lety šokovalo Česko. Kromě vlny solidarity a silných emocí vzbudilo také diskuzi o změně klimatu v tuzemsku.

V postižených obcích od prvních dní pomáhal Roman Klecker z organizace Člověk v tísni. Na rozdíl od ostatních dobrovolníků ale z oblasti neodjel – pracuje v ní dodnes. Zaměřuje se právě na zlepšování odolnosti krajiny v době klimatických změn.

Tornádo podle něj bylo „vztyčeným prstem“, který ukázal na dlouhodobější problémy. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jaká klimatická opatření je třeba přijímat i kde leží největší překážky.

Upozorňuje také, že na přírodní katastrofy by stát měl být připravenější, jinak si zadělává na problémy. „Měl by mít zásoby materiálů, které budou klimaticky příznivé. Dneska v postižených obcích vidíme spousty černých střech a betonových plotů. Lidé si je nevybrali, neměli jinou možnost, jiné stavební materiály nebyly k dispozici,“ říká Klecker.

Pomohlo tornádo lidem uvědomit si, že je potřeba se změnou klimatu zabývat víc?

Tornádo je významně vztyčený prst a lidé si to uvědomují. Vzpomínám si na nápis v Hruškách na poničeném nádraží, kde bylo napsáno „Příroda vrací úder“. To mi přišlo úplně přesné. To, jak se k přírodě chováme, se nám může vrátit ve formě extrémních projevů počasí. Tornádo odhalilo spoustu věcí a ukázalo na problémy, které máme v krajině.

Na jaké třeba?

Území Břeclavska a Hodonínska je odlesněné, trpí suchem, má nízkou biodiverzitu. Po tornádu se to ještě zhoršilo, zvýšila se větrná eroze. Jsou tam velké polní celky, které nejsou ničím přerušovány, žádnými cestami ani remízky, není tam zvěř, vítr se nemá kde zastavit, větrolamy jsou přestárlé nebo úplně chybí. Ukázalo se, jak je toto území zranitelné a že je potřeba s ním pracovat.

Aby šlo třeba podobným přírodním pohromám předcházet?

Samozřejmě nelze říci, že pokud bychom celou krajinu zalesnili, zabráníme tornádu. Ale můžeme významně zmírnit dopady, pokud by znovu přišlo.

Změny teplot a reliéfu mohou ovlivnit sílu tornáda, les může obecně hrát nějakou roli v ochraně. Jednáme s místními starosty a starostkami, aby se s krajinou pracovalo a riziko se snížilo na co nejnižší míru.

Potřebná opatření ale bývají často nepopulární. Posouváme se v nich někam?

Drobné krůčky jsou vidět, ale je to stále málo. V obcích je občas vidět, že se lidé třeba snaží vytvářet pěkné zelené plochy s trvalkovými záhony, zadržovat vodu, zastiňovat veřejné prostory. To jsou přesně ty malé kroky, které musíme dělat. Stále to ale nemá „drive“, jaký vidíme v zemích, kde se přemýšlí dlouhodobě a komplexně.

Proto vzděláváme lidi –⁠⁠⁠ je důležité, aby na to mysleli, když obnovují území po tornádu. Aby třeba předzahrádky byly zatravněné, byly tam květiny, a ne jen kameny, které se nahřívají a sálají teplo.

Jak se to daří?

Něco se povedlo, něco méně. Hned po tornádu, když lidé potřebovali zastřešit své domy, brali například stavební materiály, které byly k dispozici. Myslím, že stát trošku zaspal. Měl by být na takové situace připraven a mít zásoby materiálů, které budou klimaticky příznivé.

Dneska v obcích vidíme spousty černých střech a betonových plotů. Lidé si je nevybrali, neměli jinou možnost, jiné stavební materiály nebyly k dispozici. Břeclavsko a Hodonínsko je přitom nejteplejší oblast České republiky, takže vedra se tam pak projeví o to víc.

Kde jsou podle vás překážky v přijímání plošnějších opatření?

Existuje mnoho programů, kde lze čerpat dotace na tato opatření, ale problém je administrativní náročnost. Často starostové a starostky mají zájem něco dělat, ale je to velmi obtížné a trvá to dlouho. Potřebovali by projektového manažera jen na tyto věci.

Vidíte nějakou cestu, jak obcím v tomto ohledu pomoci?

Je potřeba se zaměřit na vzdělávání vedení obcí a zastupitelů. A zjednodušení přístupu k penězům.

Bavili jsme se o tom s náměstkem hejtmana pro životní prostředí. Bylo přislíbeno, že vznikne pracovní skupina, která se bude věnovat územím postiženým suchem, nejen Břeclavsku a Hodonínsku, ale i Znojemsku. Skupina by se věnovala klimatickým tématům a pomáhala obcím, protože jsou přetížené a nemají na to kapacity.

Co ještě by mohlo pomoct, aby pro obce byla tato práce jednodušší?

Starostky a starostové hodně mluví o komplexních pozemkových úpravách, které se nedaří spouštět. Ideální by například bylo, aby na celém území zasaženém živelnou pohromou mohli spustit tyto úpravy.

To se zatím neděje?

Obce po tom volají, potřebují mít ale souhlas 50 procent majitelů celého katastru. Často jim chybí několik málo procent. Chtěly by na pozemcích dělat klimaticky příznivá opatření, například budovat větrolamy nebo různé remízky a tůně, ale nemohou, protože se nedostanou přes komplexní pozemkové úpravy.

Pomáháme také Dolním Bojanovicím, které byly tři dny před tornádem postiženy bleskovými povodněmi. Chybí jim asi tři procenta. Nemohou se pohnout dál a byly třikrát vyplaveny.

Mluvil jste také o pozemcích nevyjasněných vlastníků. Jak by je obce mohly využít?

Tyto pozemky od letošního ledna propadly státu, pokud se o ně vlastníci nepřihlásili. Bylo by fajn, kdyby o ně obce mohly zažádat a dostat je bezplatně od státu. A na nich provádět krajinářská opatření nebo je směnit.

Mohou to být významné plochy k obnově větrolamů –⁠⁠⁠ na celém území Břeclavska, Hodonínska a v regionu Podluží jsou větrolamy přestárlé, chřadnou a vítr nezastaví.

Byl tu vždy silný vítr, teď je mnohonásobně silnější. Odnáší nejcennější částice půdy, což způsobuje silnou větrnou erozi. Když je sucho, krajina trpí. A pak přijde prudký déšť a vznikají bleskové záplavy v obcích. To jsou dvě strany jedné mince. Sucho způsobuje, že půda nemá organiku, je chemizovaná a při silném dešti neudrží vodu. Všechno odteče a voda zaplavuje sídla.

Jak tedy pracovat s vodou v krajině?

Nepracujeme-li s vodou správně, nezadržíme ji v krajině a odvádíme ji rychle pryč. Jsme střecha Evropy a většina vody od nás odtéká.

Například v Dolních Bojanovicích chceme zahloubené koryto říčky odvést bokem, udělat z něj meandrující tok a vytvořit tam tůně a pobytová místa, zpomalit odtok vody v krajině. To je základ práce s vodou.

Patra, která zadržují vodu, chybí také v lesích. Naše lesy nejsou v dobrém stavu, jsou to monokultury napadené kůrovcem. Doufáme, že se podaří lesy dostat do lepšího, udržitelnějšího stavu, kdy budou fungovat jako houba.

Člověk v tísni se zaměřuje také na tvorbu takzvaných klimatických akčních plánů. Jak vypadají?

Ukazují, kde jsou místa, která se přehřívají, jak správně zadržovat vodu, jak pracovat s energiemi a jak využívat obnovitelné zdroje energie na obecních budovách. Tím se snažíme udělat sídla příjemnějšími k životu.

Na náměstích například často panuje obrovská výheň a lidé se tam nepotkávají. Je potřeba pracovat i s okolím, aby intravilán (zastavěné oblasti, pozn. red.) nebyl ohrožován extravilánem (nezastavěná část, pozn. red.). Často například dochází k zaplavování obcí bahnem, když na polích roste kukuřice, která je erozně velmi problematická.

Identifikujeme slabá a silná místa obcí. Plány jsou rozděleny podle důležitosti témat, některé jsou výhledové, jiné by obce mohly realizovat hned. Jsou vodítkem, co mohou dělat, aby byly odolnější vůči změně klimatu, která postupuje velmi rychle.

Daří se nám v Česku přijímat tyto akční klimatické plány v dostatečné míře?

Některé kraje jsou aktivnější, jiné méně. Například Jihomoravský kraj je nyní velmi aktivní, zpracovává se pro celý kraj adaptační strategie a klimatický akční plán.

Je to různorodé, některé obce je dělají samy, některé si je nechají zpracovat externě. Bylo by potřeba přistoupit k nim komplexněji a spojit větší území při jejich zpracovávání, protože klimatická změna postupuje rychle.

Je důležité dělat nejen adaptační opatření, ale také mitigační – vypouštět méně emisí, zaměřit se na energetiku a nízkoemisní zdroje. Nemůžeme rezignovat na to, že klimatická změna je zde a nemůžeme ovlivnit její sílu. Můžeme, pokud se tomu budeme naplno věnovat. Měli bychom při obnově po pohromách využívat princip Build Back Better (z angl. stavět znovu lépe, pozn. red.) – brát je jako výzvu a obnovovat lépe, udržitelným způsobem.

To se nedaří?

Bohužel často ne v takové míře, jak by bylo potřeba. Mnoho domů bylo starých, dnes jsou kompletně opravené, zateplené, mají fotovoltaické panely nebo kolektory na teplou vodu, což je dobře.

Technologie se posunuly, ale černé střechy, betonové ploty a kamenné předzahrádky zhoršují mikroklima. Každý dům je část celkové mozaiky, měli bychom na to myslet. Rozumím, že lidé chtějí rychle obnovit svůj dům a berou materiál, který je k dispozici, ale mělo by se myslet i na udržitelnost.