Stát přestane tolerovat bití dětí. Budou smět rodiče potomkům zakázat mobil?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslanecká sněmovna by se na nadcházející schůzi, která začne tento týden, měla věnovat novele občanského zákoníku. Ta si klade za cíl především zjednodušení a zrychlení procesu rozvodu.

Zároveň však do paragrafu 884 pojednávajícím o výchovných prostředcích zavádí větu, která by se de facto měla vypořádat s tělesnými tresty. Česko k tomu totiž tlačí evropské standardy. Na to, že české právo nezakazuje trestání dětí dostatečně jasným způsobem, upozornil Evropský výbor pro sociální práva už před devíti lety.

Podle některých institucí, které novelu předloženou Ministerstvem spravedlnosti připomínkovaly, však není vůbec jasné, jak bude zákaz vymahatelný.

Občanský zákoník doposud uvádí, že „výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte“.

Nově je za touto poučkou uvedeno, že „platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření“. Podle vysvětlení v důvodové zprávě jsou sice tělesné tresty v Česku zakázané ve školství, vězeňství a zaměstnání a jsou postihovány v partnerských vztazích mezi dospělými, ale vůči dětem je bití stále zákonem i společností tolerováno.

„Současná legislativa toleruje přiměřené tresty na dětech, ale výklad toho, co je přiměřené, je naprosto subjektivní. Pro některé je přiměřená jedna facka, pro některé je přiměřené děti bít denně rákoskou,“ stojí v důvodové zprávě.

Připomínku proti nové úpravě vznesl ale třeba Nejvyšší soud, podle nějž je zakotvování absolutní nepřijatelnosti tělesného trestání dětí absurdním řešením.

„Není to vlastně ani otázka právní. Smysl nedává ani způsob či podoba tohoto zakotvení – tedy forma jakési deklarace, která však podle předkladatelů není zákazem a nemá sankci,“ odůvodnil námitku předsedy senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu Josef Mazák, podle nějž to může mít dopad v mnoha opatrovnických řízeních.

Úplně jistá formulací si není ani poslankyně sociálního výboru Vladimíra Lesenská z SPD. „Přijde mi to jako úmluva zadními vrátky do naší legislativy. Podle mého je naše legislativa už veškeré tresty, ať už fyzické, nebo psychické, schopna postihovat,“ míní Lesenská, která si kompletní novelu bude načítat až ve chvíli, kdy skončí ve výborech.

Podle Ministerstva spravedlnosti je však za současného stavu obtížné v rodinách včas identifikovat závažné násilí. „Protože je těžké rozlišit, co je ještě ‚přiměřené výchovné usměrňování‘ a co už ne,“ píše resort v odůvodnění.

Poslankyně a předsedkyně sněmovní komise pro rodinu Marie Jílková (KDU-ČSL) říká, že není záměrem stavět rodiče do situace, kdy nevědí, zda plácnutí na zadek je trestný čin. „To v žádném případě. Naopak, spíš je záměrem nabídnout prostor pro reflexi vlastního přístupu k výchově,“ vysvětluje koaliční poslankyně.

Podle Jílkové se takto nastaví určitý standard toho, jak vypadá rodičovská odpovědnost v této oblasti. „Stejně jako říkáme, že manželé si mají být věrni, tak říkáme, že děti by měly vyrůstat bez psychického a fyzického násilí. Prostě proto, že jim to prokazatelně nesvědčí a náklady posléze nese celá společnost,“ říká. Doufá, že Sněmovna návrh podpoří.

A to i přes připomínky některých institucí a organizací. Jedním z autorů připomínek k tomuto paragrafu byla i Notářská komora, která navrhla odstavec přeformulovat. Zároveň její zástupci poukázali na možnost zneužití výkladu pojmu „ponižující opatření“.

„Dítě by mohlo pod těmito slovy spatřovat také to, že má takzvaně ‚zaracha‘, že nesmí opustit domov do té doby, než si připraví domácí úkoly, či že se bude učit, protože jeho výsledky ve škole nejsou uspokojivé,“ upozornili zástupci Notářské komory ve své připomínce.

Nezdá se jim ani zjednodušení formulace „jiné ponižující opatření“, které podle nich může být zavádějící a může být komplikované třeba při řešení případů, kdy se rodičům nedaří dítě odtrhnout od mobilu nebo donutit k nějaké sportovní aktivitě.

Změnu naopak uvítala kancelář zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, podle níž navrhovaná úprava směřuje ke změně hodnotového přístupu k tělesným trestům na dětech, které jsou v rozporu s lidskou důstojností a mezinárodními standardy.

„Evropský výbor pro sociální práva učinil závěr, že v českém právním řádu není výslovně ani prostřednictvím jasné a přesné judikatury zakotven všeobecný zákaz všech forem tělesných trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu, což je v rozporu s čl. 17 Evropské sociální charty,“ uvedla kancelář zmocněnkyně s dodatkem, že jakákoliv další úprava směřující ke zmírnění navrhovaného znění je pro ně nepřijatelná.

Doplnili jsme stanovisko poslankyně a předsedkyně sněmovní komise pro rodinu Marie Jílkové.