Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zaměstnanci soudů už třetí den stávkují za vyšší platy. Loni jim přitom svitla naděje. Podle dohody zástupců soudců, odborů a Ministerstva financí měli mít průměrné platy jako státní zaměstnanci mimo ozbrojené složky a školství.
„Částka v letošním roce činí 40 807 korun. Pokud se zvýší objem platových prostředků o pět procent, jak předpokládá návrh rozpočtu, tak se průměrný plat státních zaměstnanců bude pohybovat mezi 42 a 43 tisíc korun. Návrh z dílny Ministerstva financí počítá pouze s částkou 39 143 korun pro justiční pracovníky,“ říká k motivaci stávkujícího justičního personálu místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Soudce se účastní jednání s vládními představiteli. Mimo jiné volá po tom, ať jsou justiční pracovníci platově ocenění stejně jako jiní státní zaměstnanci.
Jak vnímáte, že slib ze strany ministerstva zatím nebyl dodržen?
Pořád chci věřit tomu, že dohody se plní a dané slovo zavazuje. A že ve výsledném rozpočtu na rok 2025 nakonec na platy zaměstnanců justice půjde částka odpovídající průměrnému rozpočtovému platu ve veřejné sféře. Bez toho prostě nezajistíme dobře fungující justici.
Když ke zklamání z nedodrženého slibu přičtete kumulovanou inflaci přes 30 procent za pět let, tak se nelze divit našim zaměstnancům, že jim trpělivost došla. Jsem přesvědčený, že pokud by návrh státního rozpočtu odpovídal dohodě, tak k žádné stávce nedošlo.
Protest trvá od pondělí. Do jaké míry je justice ochromená?
Na prvostupňových a odvolacích soudech neprobíhají ústní jednání, hlavní líčení ani veřejná zasedání. Řada soudů má zavřené i podatelny a infocentra. Práce na jednotlivých kauzách stojí s výjimkou toho, co dělají sami soudci, protože ti stávkovat nemohou. I tentokrát se podařilo stejně jako v případě květnové stávky zajistit alespoň vazební jednání, protože jejich odložení by mohlo mít závažné důsledky. Z mého pohledu stávku pocítí téměř každý, jehož případ měly soudy v těchhle dnech projednávat.
Jak se vám poslouchají reakce zaměstnanců, že žijí od výplatě k výplatě, přitom mají v justici velkou zodpovědnost?
Poslouchá se to dost těžko. S řadou našich zaměstnanců nás pojí velmi blízké a přátelské vztahy. Aniž bych chtěl zabíhat do podrobností, řada soudců své nejbližší spolupracovníky prostě nějak sama osobně podporuje, ale to není dlouhodobě udržitelný stav. Jsou zaměstnanci státu a ten jim má dát adekvátní důstojnou mzdu.
Česká pošta čelí žalobě dvou stovek zaměstnanců kvůli údajně nerovnému odměňování. Odvolávají se na zákoník práce a větu, že za stejnou práci náleží zaměstnanci stejná odměna. Myslíte si, že tomu stát odporuje, když justiční pracovníky platově nehodnotí jako státní zaměstnance?
Ano. Jsem přesvědčený, že nerespektuje svoje vlastní pravidla. Zaměstnavatelům ukládá, aby za stejnou práci či práci stejné hodnoty platil stejnou mzdu a přitom se tak jako zaměstnavatel nechová. Zaměstnanci soudů patří dlouhodobě ke skupině, kterou stát nespravedlivě krátí.
Dám k tomu dva příklady. Jednou z obětí téhle praxe je i samo Ministerstvo spravedlnosti. Patří k ministerstvům, jehož úředníci berou v průměru méně než na jiných resortech. Přestože plat jeho státních úředníků v loňském roce přesahoval 60 tisíc, tak ministerstvo dlouhodobě není schopné obsadit nemalou část systemizovaných míst, protože – jak opakuje i sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek – při požadované kvalifikaci s právnickým vzděláním nebo v oblasti IT není na trhu práce konkurenceschopné. A mimo jiné i kvůli vyšším platům na jiných ministerstvech. A po soudech se chce, aby na místa s právnickým vzděláním našli zaměstnance za průměrný plat 40 tisíc. Nástupní je ještě někde o pět tisíc níž.
A druhý příklad?
U Nejvyššího soudu máme průměrnou mzdu, která nedosahuje průměru ve veřejném sektoru. Naši zaměstnanci mají vysokoškolské vzdělání. Na Ústavním soudu, kde dělají prakticky totožnou práci, je plat zhruba o pětinu vyšší. Takže ano, stát nerespektuje vlastní pravidla hry.
Pomohl by v tomto ohledu zákon o justiční službě, o němž se dlouhodobě uvažuje?
Mohl by pomoci, ale za mě by stačilo, aby stát respektoval pravidla hry a aby správně kategorizoval práci, náročnost práce a náplň práce, kterou zaměstnanci na soudech mají. A pak by ty rozdíly takové nebyly. Pokud byl v loňském roce průměrný plat v justici 36 900 korun a ve srovnání s tím například na Finanční správě přesahoval 45 000 korun, tak základní pravidlo není dodržováno.
Podle mě je historický základní problém podfinancované justice v tom, že nemá žádný reprezentativní orgán, který by ji zastupoval a současně vláda vnímá justici zcela nesprávně jako jeden z mnoha svých resortů, jemuž prostě přiděluje finanční prostředky a bohužel obdobně k tomu přistupuje Poslanecká sněmovna. Soudnictví jako jediná ze tří mocí ve státě se nepodílí na tvorbě svého rozpočtu. Ten se prostě připravuje ve stylu „O nás, bez nás“ a výsledkem toho je dlouhodobé podfinancování soudů.
Za část soudců vystupuje Soudcovská unie, ale ta nemůže ze zákona zastupovat soudy. Jak lze za vás situaci změnit?
Jediné, co v současné době můžeme dělat, je do jisté míry nahradit absenci nějakého zastřešujícího orgánu a jako představitelé z vyšších soudů jednat s politiky. Snažit se jim vysvětlovat, ja má financování justice do budoucna vypadat. To je i náš cíl. Chceme se podílet na sestavování rozpočtu. Česká justice patří v evropském kontextu k těm nejlevnějším, současně nejzatíženějším a současně – možná vás to překvapí – nejrychlejším. Jsme na tom, jak jsme, přesto práci dokážeme odvádět relativně rychle. Nicméně dlouhodobě to není udržitelný stav.
Kdy budete s ministerstvy znovu jednat?
Žádný konkrétní termín stanoven není. Jednání se vedou na dvou úrovních, justiční odbory s vládou a vedle toho představitelé soudů s vládou. Jsme připravení k jednáním kdykoli, ale v prvé řadě očekávám, že částka na platy bude odpovídat uzavřené dohodě.
Ještě k tomu dovolte obecnou myšlenku.Podle Ústavy je úkolem soudu poskytovat ochranu právům a rozhodovat o vině a trestu. Není to žádná nízkonákladová činnost. Prostě nic takového jako levná a současně kvalitní justice neexistuje. To je třeba si uvědomit, když se bavíme o penězích pro soudnictví.
Vláda může ještě platy navýšit při schvalování rozpočtu, případně s pomocí rozpočtové rezervy. Jaký bude další postup, pokud ministři slibům nedostojí?
Nemohu mluvit za odbory a naše zaměstnance. Umím si představit, že by příští stávka mohla být razantnější než ta současná. A to si prostě žádná země nemůže dovolit. Pokud by stávky měly být delší, tak to může úplně zablokovat chod soudů. Soudy nejsou jen o soudcích. Jsou to živé organismy a my se bez pomoci odborného personálu neobjedeme.