Článek
Stát chce převzít do svého majetku Rudou věž smrti u Jáchymova. Národní kulturní památka připomíná utrpení politických vězňů, které režim přinutil v 50. letech minulého století pracovat v uranových dolech.
Řekl to v neděli ministr kultury Martin Baxa při 35. setkání Jáchymovské peklo, které si kruté podmínky komunistických lágrů každoročně připomíná.
„Rudá věž smrti je jeden z ústředních bodů připomínání jáchymovského gulagu. Ministerstvo kultury spolu s Ministerstvem financí nyní připravuje způsob, jak se dohodnout s Konfederací politických vězňů, aby byla Rudá věž smrti převedena do vlastnictví státu a do působnosti Národního památkového ústavu a stalo se z ní místo živé připomínky toho, co se tady odehrávalo,“ řekl Baxa.
Rudá věž smrti je v současné době v majetku konfederace, která se ale dostala do finančních problémů a dluží státu. Jakou cestou by stát měl památník získat, Baxa neupřesnil. Dodal, že jednání teprve začala. Řekl však, že stát a Národní památkový ústav mají zdroje a schopnosti zajistit nejen provozní prostředky, ale případně i peníze na rekonstrukci, protože věž je ve velmi špatném technickém stavu.
Pietní akt Jáchymovské peklo, kterým si bývalí političtí vězni připomínají drastické podmínky tehdejších pracovních táborů, vznikl po sametové revoluci. V prvních letech se ho účastnily desítky a stovky pamětníků. S ubíhajícími lety pamětníků ubývalo a dnes se jich před kostelem sv. Jáchyma sešlo jen několik. Nahradili je ale jejich děti a vnoučata i další mladší lidé, kteří chtějí utrpení politických vězňů komunistického režimu připomínat.
V Jáchymově bylo 15 táborů, v nichž nuceně pracovali v 50. letech hlavně političtí vězni. Tábory jich prošlo asi 70 000. Mnoho z nich zdejší podmínky nepřežilo, někteří zemřeli na útěku, další si z mnohaletých pobytů odnesli zdravotní následky. Výsledkem jejich otrocké práce byl uran, který tehdejší Československo vyváželo do Sovětského svazu.
Řečníci dnes znovu připomněli, že přes sliby z 90. let minulého století nikdo nepotrestal lidi, kteří za vznik a fungování pracovních táborů mohli. Zároveň političtí vězni, mezi nimiž byli i lidé ze Slovenska, poukazovali na rostoucí rozdělenost společnosti a nárůst agresivity a nenávisti, a to i v politice.
