Stále více dětí má vadu řeči. Odborníci před plánem školních logopedů varují

Obtíže s mluvením má každé páté dítě. Jejich podíl v posledních letech roste nejen u nás, ale celosvětově. Zpřesnila se samozřejmě diagnostika, takže pomoc se dostane většímu počtu dětí. Pravdou ale je, že podle odborníků vad nebo poruch řeči přibývá i celkově.

Pacienti pak míří do ordinací klinických logopedů, jako je Barbora Richtrová.

„Najdi doktory, čokoládu a hrášek,“ staví před svého malého pacienta Richtrová tři postavičky, které na moment takto pojmenovává.

„Doktoři…, čokoláda…, hrášek,“ opakuje chlapec sedící na dětské stoličce a umisťuje postavičky na obrázky v pracovním listě.

To je první cvičení, které v „ordinaci“ sleduji. Spíš než zdravotnické zařízení ale prostor vypadá jako velká herna. Proto aby se tady děti cítily co nejlépe.

„Logopedii většina lidí vnímá tak, že s dětmi nacvičujeme hlásky. Ale to je to poslední, co s pacienty děláme. Pokud děti nezvládají základy, to znamená senzorickou integraci, nemají dobrou paměť, pozornost, motorické funkce nebo psychiku, nemůžu na ně ‚skočit‘ s tím, že jdeme cvičit ‚L‘,“ popisuje Richtrová.

Sama se stará o 400 pacientů a jen 20 z nich má čistou dyslálii, tedy poruchu artikulace. S většinou musí tedy řešit nějaký přidružený problém, ať už například s pamětí, motorikou nebo třeba ADHD.

V její ordinaci tak nácvik výslovnosti tvoří jen zlomek práce. S dětmi, které nejsou schopné mluvit třeba s cizími lidmi nebo v určitých situacích, si zdánlivě pouze hraje s hlínou nebo skládačkami. U některých pacientů ale také zjistí, že je problém v porozumění nebo špatné motorice.

„Zkus přilepit jazyk k hornímu patru a vydrž, co nejdéle to půjde,“ udílí pokyny Richtrová směrem ke svému malému pacientovi.

A já sleduji, jak se klučina pokouší opřít jazyk o horní patro a nepovolit. Přitom se ale křečovitě drží rukama židle. Má ztuhlý krk. Richtrová mu tak uvolňuje tělo a taky ukazuje, že krk k takovému pohybu úst vůbec nepotřebuje. Problém má i s očním kontaktem.

Klinická logopedka, která je zároveň předsedkyní jejich asociace, mi tak vysvětluje, že je proto nesmírně důležité, aby dítě mělo správnou diagnózu. Vada řeči je totiž velmi často jen důsledkem jiného problému. Většina dětí s logopedickými nálezy spadá do kategorie duševních poruch.

A v minulém školním roce stály za odklady povinné školní docházky jako druhý nejčastější důvod právě logopedické vady a poruchy řeči, a to z 23,4 procenta. Kvůli celkovému opožděnému vývoji řeči pak nenastoupilo do školy v termínu 7,6 procenta dětí. Oba důvody vzrostly meziročně o dva procentní body.

„Pak mi sem ale přijde máma a rozpláče se, že s dítětem takhle dva roky ztratily, protože platila tisícovku někomu za to, že s nimi dělal pohádku o jazýčku,“ popisuje Richtrová. A zasvěcuje mě, že jde o základní motorické cvičení, které si děti zkouší třeba v mateřské škole. Za posledních 15 let vzrostl šestinásobně podíl dětí, které mají potom na základní škole diagnostikovánu závažnou vadu řeči.

Předchozí vláda Andreje Babiše (ANO) sice svým nařízením už v roce 2019 kvůli ochraně zdraví zakázala, aby podnikatelé provozovali volnou živnost na poradenství v oblasti logopedie. Stále ale různí pseudoodborníci fungují.

Asociace klinických logopedů se tak obává, že by se takových podnikatelských záměrů mohlo nyní objevit více. A to v souvislosti se zakotvením pozice školského logopeda do zákona o pedagogických pracovnících. Počítá se s tím v novele, o které by měla příští týden ve třetím čtení rozhodovat Sněmovna.

Chaos by se také podle kliniků mohl vnést do toho, za co zodpovídá speciální pedagog (nově tedy pod označením školský logoped) v poradně a jaká je role klinického logopeda ve zdravotnickém zařízení.

„Pokud jdou rodiče k logopedovi, tak netuší, jestli je pod resortem školství nebo zdravotnictví. Když jim speciální pedagogické centrum řekne, že tam mají logopeda, tak rodiče automaticky počítají s tím, že je to stejná pracovní pozice jako klinický logoped, tak to ale není,“ dodává Richtrová s tím, že však rozhodně nevystupuje proti práci poraden, sama má při spolupráci s tamními odborníky jen ty nejlepší zkušenosti.

Mimo jiné ale i Ministerstvo zdravotnictví varovalo v připomínkovém řízení, že se tímto bodem novely postaví na roveň osoby se zdravotnickým a pedagogickým vzděláním pod stejným označením „logoped“.

„Cílem pojmenování profese školského logopeda není v žádném případě nahradit logopedickou péči ve zdravotnictví, ale souběžně zajistit a doplnit efektivnější dostupnost logopedické péče a propojit komplexní zajištění logopedické péče s výchovně vzdělávacím systémem,“ popisuje mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová.

Za příklad dává Slovensko, kde je podobná pozice legislativně ukotvena. V části evropských zemí stačí školským logopedům jen pedagogické vzdělání, opačně v dalších státech musí mít každý logoped zdravotnické vzdělání, příkladem je Švédsko.

„Novela daleko lépe vymezí, kdo je logoped. Tím, že v legislativě bude uveden školský logoped i s kvalifikačními předpoklady, tak se rodiče budou moct lépe bránit, pokud nějaký soukromník bez patřičného vzdělání o sobě bude prohlašovat, že je logoped,“ vysvětluje přínosy novely předsedkyně Asociace logopedů ve školství Pavla Lukáčová.

Velká debata panuje ale kolem diagnostiky. Kliničtí logopedové upozorňují, že by ji měli provádět pouze oni.

„Speciální pedagogové nejsou právně zodpovědní za péči, kterou poskytují. Kdybych já  tlačila například dysfatika (člověk s narušeným vývojem řeči, pozn. red.), aby říkal jenom „R, R, R“, tak ho můžu neurotizovat natolik, že mu uškodím a v krajním případě bych mohla skončit před soudem,“ dodává Richtrová.

Asociace logopedů ve školství k tomu ale namítá, že i speciální pedagogové pracující ve školských poradenských zařízeních mohou podle vyhlášky provádět speciálně pedagogickou diagnostiku, která má přesah do vzdělávání a nastavení podpůrných opatření pro žáky.

Spolupráce mezi odborníky, kteří se zabývají poruchami řeči, je prioritou také pro Ministerstvo zdravotnictví (MZd). A je znovu nutné připomenout, že v praxi probíhá většinou na velmi dobré úrovni. Ministerstvo ale zároveň zdůrazňuje, že je nutné jasně vymezit obě pozice v systému.

„Zákon o pedagogických pracovnících především ukotvuje profesní zaměření pedagogů, kteří se tomuto oboru věnují a jejich ukotvení je v systému z pohledu MZd správné. Je však třeba poznamenat, že činnosti zdravotnických pracovníků jsou činnostmi takzvanými vyhrazenými a mohou je poskytovat pouze zdravotničtí pracovníci,“ doplňuje mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Každopádně skupina poslanců napříč koalicí i opozičními stranami chce ještě na poslední chvíli novelu zákona změnit. Navrhují proto v pozměňovacím návrhu, aby se zmíněná pozice nejmenovala „školský logoped“, ale „speciální pedagog pro vady a poruchy řeči“. Pedagogové podle nich mohou s dětmi sice pracovat na odstraňování vad a poruch řeči, už by ale neměli potíže žáků diagnostikovat.

„Pokud nechceme lidi mást, měli bychom se držet základní terminologie. Klinický logoped má za sebou poměrně složitý a náročný výcvik, speciální pedagogové jsou pedagogové, tak ať se za to nestydí, je to pěkné povolání, ale nejde o logopedy,“ vysvětluje hlavní předkladatel pozměňovacího návrhu Tom Philipp (KDU-ČSL).

S tím ale Ministerstvo školství nesouhlasí a proti se postavil také poslanecký školský výbor, který změnu nedoporučil.

„Navrhovaný název představuje reálné riziko, že by do profese navíc mohli vstupovat nekompetentní absolventi velké škály různorodých již realizovaných speciálně-pedagogických programů,“ varuje mluvčí ministerstva Lednová.

O finální podobě novely by se mělo v Poslanecké sněmovně hlasovat v příštím týdnu. Kromě zakotvení pozice školského logopeda obsahuje návrh pozměněný vládní slib 130 procent průměrné hrubé mzdy pro učitele a umožňuje ředitelům také za stanovených podmínek, aby do svého sboru přijali učitele bez pedagogického vzdělání.