„Do přesčasů se nevejdeme.“ V IKEM se bouří chirurgové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Institutu klinické a experimentální medicíny přišla v únoru letošního roku výzva od právního zástupce skupiny lékařů. Dohromady 24 lékařů Kliniky transplantační chirurgie si stěžovalo, že v nemocnici nebyly v posledních třech letech řádně evidovány a propláceny přesčasové hodiny.

Zároveň někteří rozporují, že nebyli správně zařazení do platových tříd, chybělo proplácení přestávek na oddech a jídlo a poslední stížnost zmiňovala také nerovnoměrné odměňování zaměstnanců na jednotlivých pracovištích.

„S jednotlivými lékaři jsou vedena jednání, kde u každého z nich je přistupováno individuálně. Cílem je objasnit případné nesrovnalosti v oblasti odměňování, a to výhradně za období minulých let, jelikož v letošním roce již došlo ke splnění požadavků dojednaných vládou s mladými lékaři,“ popisuje mluvčí IKEM Markéta Šenkýřová.

„V některých případech dochází k částečnému uznání, v některých případech k odmítnutí nároků,“ dodává mluvčí.

Podle informací Seznam Zpráv jsou na stole i žaloby. Když jsme ale oslovili s dotazem právního zástupce skupiny lékařů, nechtěl věc s ohledem na to, že nemá povolení od klientů, komentovat.

Aktuální nároky lékařů v IKEM jsou součástí širšího problému. Ostatně kvůli přesčasové práci nebo problémech při vzdělávání vznikl loni protest organizovaný mladými lékaři. V IKEM tak akorát vyhnil konkrétní spor, který se ale týká celého zdravotnictví.

Lékaři si loni stěžovali, že nemají proplácené přesčasy, ačkoliv v práci tráví dny i noci. Postavili se proti legalizaci další přesčasové práce, z čehož vyplynula novela, která limituje práci navíc na 416 hodin ročně. Jenže problém se nevyřešil.

„Troufám si odhadnout, že významná část chirurgií se nemá šanci do toho vejít. Řeknu to na rovinu. Já jsem naplnil limit 416 hodin v polovině května. A co následuje? Zaměstnavatel mi musí službu takzvaně nařídit. Takže mně bylo oznámeno, že už nesloužím, ale to provozně není možně,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.

Popisuje, že si modelovali na datech z minulých let, jak naplánovat provoz, aby splnili všechny zákonné náležitosti, tedy maximální dobu služeb, čerpání náhradního volna a tak dále. Vyplynulo z toho, že by se musel výrazně omezit provoz, což by pocítili pacienti. Tady se ale hraje o lidské životy.

„Model ukazoval, že zhruba od října bychom v IKEM vůbec neprováděli transplantace jater. Asi se všichni shodneme, že je to nepřijatelné,“ dodává Froněk.

Podle vyjádření Institutu klinické a experimentální medicíny se nemocnice snaží dbát na dodržování zákoníku práce, protože je to v zájmu zdravotnického personálu, a tím i jejich pacientů.

„Dodržení zákonných limitů, především v oblasti přesčasové práce, je nesporně obtížným úkolem, který se však ve spolupráci se samotnými lékaři daří v drtivé většině naplnit, a to i u náročných chirurgických oborů. I v IKEM jsou však jednotlivci, kteří zákonné limity odmítají dodržovat,“ dodává mluvčí Šenkýřová.

Právě část lékařů z kliniky, kterou Froněk vede, žádá o narovnání situace s přesčasy. Jak ale uvádí, nejde ani tak o to, že by se chtěli službám vyhnout, ale že v nich jednoduše nechtějí být zadarmo a potenciálně na vlastní pěst. Tedy riskovat i případné právní postihy za to, že pracují, když nemají.

„My chceme pouze pracovat tak, jak je potřeba, abychom pokryli potřeby nám svěřené populace ve smyslu kvality i kvantity transplantací a ostatních chirurgických výkonů a aby každá hodina, kterou člověk stráví v práci, byla proplacena. Nic víc, nic míň,“ podotýká Froněk.

Speciálně situace transplantačních chirurgů není jednoduše zařaditelná do běžného provozu. Některé výkony provádí pár lékařů, další ale třeba jen jeden.

Technicky tak ani není možné, aby z roku na rok přestali lékaři sloužit masivně přesčasy, protože žádní chirurgové, kteří by zvládli specifické výkony, a IKEM by je mohl nově nabrat, neexistují. Pokud by si je měli vychovat, nebude to trvat roky, ale spíše dekádu.

„Jediný scénář, který nepoškodí pacienty ve smyslu objemu a kvality péče, je, že budeme pracovat jako doposud. Ale pak je potřeba najít politickou vůli a do zákoníku práce zakomponovat takové kroky, které legalizují překročení 416 hodin přesčasů,“ dodává Froněk.

Jednou cestou by podle něj k tomu mohly být smluvní platy. Zkušený chirurg by se zavázal například provádět některé speciální výkony, které se těžko dají předvídat z hlediska počtu nebo výskytu, a tak by byly vyřešeny částečně i přesčasy.

„Já jsem pracoval léta v zahraničí a taková praxe je běžná,“ vysvětluje Froněk.

Další možností by podle něj mohlo být dobrovolné individuální navýšení přesčasů nad 416 hodin. Třeba na dalších 416. Stejným způsobem totiž už nyní podepisují lékaři, že souhlasí se službami nad zákonem povinných 150 hodin, které jim může nařídit zaměstnavatel.

Seznam Zprávy se proto zeptaly Ministerstva zdravotnictví (MZd), zda ví o situaci nemocnic a jednotlivých oddělení, které už vyčerpaly limity přesčasové práce, a jestli se tedy chystá i nějaká změna, která by umožnila lékařům legálně nadále pracovat.

„Z diskuzí s vedením nemocnic jsme obecně zaznamenali spíše jednotlivé požadavky na možnost další práce nad dohodnuté limity pro specifické odbornosti a pracoviště, pokud případné konkrétní návrhy na úpravu rozvrhu práce a případně limitů přesčasové práce přijdou ze strany zástupců lékařů, tj. České lékařské komory, či odborů nebo zaměstnavatelů, MZd se takovými návrhy bude určitě zabývat,“ říká mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

Část oddělení nemocnic tak stále jede setrvačností a pohybuje se za hranou zákoníku práce.

„Situace je neutěšená a pro lékaře riziková. Mám navíc pocit, že se nám z debaty úplně vytrácí pacient. Přitom kvalita péče pro konkrétní pacienty by měla být nejdůležitějším společným jmenovatelem všech jednání,“ dodává Froněk.