Konec legendární dejvické nádražky. „Dáme to k soudu,“ varuje provozovatel

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

V sobotu 25. ledna večer je před dejvickou nádražkou tak narváno, že desítky lidí musejí popíjet venku pod slunečníky a stojí i na ulici. Atmosféra uvnitř hospody je ohromná. Přípitky, ťukání, zpěv, smích, pokus o tanec. Dva hospodští se u pípy nezastaví. Čepují pivo za pivem, na tácky nalévají zelenou, sem tam přinesou utopence nebo hermelín. Ani chvilku oddych.

I ceny jsou na tuto část Prahy ohromné. Pivo třicet osm korun, dvojka vína za čtyřicet, limonáda dvaadvacet, kafe za dvacku. Jídla k pivu kolem osmdesáti korun.

„Na, tady máš prezenčku. Podepiš to,“ dostávám ve frontě na pivo od dlouhovlasého chlápka propisku. Na pultu leží čtyři listy papíru plné podpisů. První se v 08:37 ráno podepsal/a Držška. Pak Viki Kovářová, Wonid, Lachtan, Hafan, Pavel „Mistr“ Černý a tak dále. Na prezenční listině je kolem sto dvaceti jmen a přezdívek. A to je teprve krátce po osmé večer a zdaleka ne všichni hosté se podepsali.

„To proto, aby se na nás nezapomnělo. Dneska je to speciální prezenčka. Další Frýbestr už asi nebude,“ pokrčí rameny mánička a odchází s plnými půllitry mezi další máničky. Pán za mnou mi vysvětluje, proč je tu tolik lidí a co je Frýbestr. Tradiční původně punková recesistická akce, která se v „Dejvickém Nádru“ koná každý rok na svátek Miloše a oslavuje legendárního moderátora československé televize Miloše Frýbu.

Dnes probíhá pětatřicátý ročník.

„Tady došlo ke zbožštění Miloše Frýby. Frýba je bůh, modla, nejúžasnější hlasatel všech dob. Oznamuje ty nejlepší zprávy – a to vždycky přesně v 8:50,“ slyším od různých lidí.

Třiadvacetiletá Agáta má Frýbu na hrudi. Je tu už od rána. První přípitek měla – jak jinak - v 8:50. „Pro mě je to tu domov. Sem přijdeš, máš tu kamarády, hrají tu domácký kapely, pořádají se tu kulturní akce, máme náš časopis, podívej na tu pestrost, těch subkultur…,“ hláskuje už poněkud ztěžka a rozpaží.

Má pravdu. U stolů sedí pankáči s čírem, rockeři a metaláci v džískách, máničky, anarchisti, mladí študáci, senioři, ženy, chlapi a nejméně dva psi.

Přesně v osm hodin a padesát minut začíná odpočítávání. „5, 4, 3, 2, 1. Je osm padesát. Frýýýýýba,“ zařve celá hospoda. A pak spustí chorál (na melodii Rybitví od Yo Yo Bandu) „Nejlepší zprávy jsou, od našeho Frýby, nejlepší zprávy jsou, v osm padesát…“

Hospoda vře.

A čím je vlastně dejvická nádražka, krom interiéru z osmdesátých let, jiná než hospody v okolí?

„Historií. Tady se vždycky scházel a furt schází underground. Desítky let. Pro mě je to mládí, domov, místo, kde lidi znám,“ vyjmenovává Efka s antifašistickým nápisem Dobrou noc, bílá pýcho na tričku.

„Je to ten typ hospody, že když řekneš kámošovi jdem na pivo, tak se neptá kam, ale jdeme sem,“ odpovídá zase Sváťa.

„Seš doktor, učitel, nádražák, student nebo zametač chodníků. Na tom tady nezáleží. Tady se baví každý s každým a hlavně se tu lidé baví a seznamují i mezi sebou,“ popisuje štamgast u baru.

„Je to tu syrový, opravdický, naše. Druhou takovouhle hospodu už nenajdeš. Rozhlídni se. Má to atmosféru, autenticitu, lidi sem chodí rádi, protože se léta znají,“ vysvětluje Pavel. Nádražku objevil v devatenácti, teď je mu pětačtyřicet. „A takovýhle místa si necháváme vzít. Kvůli prachům. To je hrozný,“ říká s lítostí.

Pro hosty zdrcující zprávu, že Správa železnic (SŽ), která objekt s nádražkou vlastní, vypsala výběrové řízení na nového provozovatele, přinesl server Zdopravy.cz. Mluvčí SŽ Dušan Gavenda Seznam Zprávám informaci potvrdil. Napsal, že stávajícímu provozovateli Martinu Ullmanovi dali prý příležitost, ale bohužel se to obešlo bez patřičné odezvy. Co si pod touto větou představit, mluvčí nerozvedl. A SŽ tedy vyhlásila veřejnou soutěž.

„V podmínkách pro účast v soutěži bylo představení podnikatelského záměru s vizualizacemi prostoru, dále doložení referencí a složení kauce. Z uchazečů, kteří podmínkám soutěže vyhověli, pak byl vybrán ten s nejvyšší nabídkou nájemného, což odpovídá principu péče řádného hospodáře,“ popsal Dušan Gavenda.

Podle SŽ vyhrála společnost Spojka Events, která mimo jiné provozuje kavárnu Foyer Café v nedávno zrekonstruované Fantově budově hlavního nádraží v Praze. Nabídla cenu 351 korun za metr čtvereční měsíčně a splnila soutěžní podmínky.

Nabídka současného provozovatele Martina Ullmana byla ze soutěže vyřazena z důvodu „nedostatečných kvalifikačních dokladů (nesplnění referencí a vizualizace)“. A to i přesto, že v soutěži nabídl o třetinu vyšší nájemné ve výši 507 Kč /m2/ měsíc (zhruba 167 tis. měsíčně, dva miliony ročně) a v konceptu se zavázal k investicím v hodnotě 2,5 až tři miliony korun.

Seznam Zprávám zaslal Martin Ullmann vyjádření, v němž píše o účelovém vyřazení ze soutěže, o netransparentní frašce s předem jasným vítězem, o divadélku naoko, o porušení zákona o zadávání veřejných zakázek a celou věc chce dát k soudu.

„Doposud nemáme k dispozici žádné informace o složení komise, absentuje protokol z otevírání nabídek - respektive e-mailů, jména údajných účastníků soutěže, pořadí nebo jejich nabídky. Jedno je jisté, výsledky soutěže vyvolávají hluboké znepokojení a nabouraly institucionální důvěru ve spravedlnost,“ dovozuje Martin Ullmann.

Podle Správy železnic je však hotovo. Nájemní smlouva na pět let je podepsaná a platná. Kdy však dojde k reálnému předání restaurace, není jasné.

„Přesné datum v současnosti není možné stanovit,“ odpověděl neurčitě mluvčí SŽ.

Seznam Zprávy požádaly o rozhovor i vítěze soutěže Andreje Zaitseva, majitele Spojka Events. Přes mediální agenturu zaslal stručný popis svých plánů s nádražkou.

„Plánujeme přistupovat k celé záležitosti velmi citlivě. Máme tím na mysli nejen úpravy interiéru, ale i samotného gastro konceptu. Bude se jednat o pivní koncept založený na poctivém a tradičním přístupu k čepování piva a doplníme ho moderním koktejlovým lístkem,“ předestřel svou vizi. Redakci zaslal i vizualizaci nového interiéru.

Sobotní Frýbestr byl v dejvické nádražce svým způsobem mimořádnou akcí, do hospody se tedy vracím ještě ve všední den. V úterý, zhruba hodinku po otvíračce (ve 12:00) je většina stolů plná. Sedí tu chlapi v nádražáckých bundách, páreček milenců, slečna s dredy, vnučka s dědou, vysokoškoláci a spousta postarších chlapů. U jednoho stolu hrají kluci kostky.

O blížícím se konci oblíbené hospody se tu ví.

Pán v bekovce se zvedne od stolu a fotí portrét Frýby na stěně. „Na památku,“ vysvětluje. „Je mi sedmdesát, celý život jsem dělal hostinskýho, hospody mám rád, a proto vím, že takových, jako je tato, je už málo,“ říká.

O chvíli později si selfie dělá partička študáků. Také prý na památku. Kolem třetí odpoledne přichází zhruba šedesátiletý elegantní muž v padnoucím obleku a košili. V jedné ruce pivo, ve druhé utopenec. I on si udělá fotku. Poslal jí prý synovi, protože oba mají tuto hospodu rádi.

„Chodím sem už od mládí. Vždy, když jsem v Praze, skončí mi práce, tak se tu zastavím na pivo a párek. Něco si přečtu, dám si relax a je mi tu dobře. Má to tady atmosféru a jedinečné kouzlo,“ popisuje. I on si povzdechne, že hospody s autentickým geniem loci z Prahy nenávratně mizí. A že to je obrovská škoda.