Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zatímco průměrný důchod mužů byl v prvním čtvrtletí letošního roku 17 746 korun, tak ženy pobíraly v průměru o téměř tři tisíce korun méně: 14 859 korun.
Za deset let se rozdíl v průměrných důchodech mezi muži a ženy zvýšil o více jak sedm set korun. Uvádí to statistická data České správy sociálního zabezpečení.
Jedním z uvažovaných řešení, jak zmírnit rozdíly v pobíraných penzích, je společný vyměřovací základ manželů. Zjednodušeně by se důchody obou partnerů rozdělily na dvě poloviny. Partner, který by jinak pobíral vyšší důchod, by se tak podělil s partnerem, který ho má naopak nižší.
Současná vláda Petra Fialy (ODS) společný vyměřovací základ zahrnula do svého programového prohlášení. A to na dobrovolné bázi. Tedy partneři by se mohli rozhodnout, jestli si důchod mezi sebou rovnoměrně rozdělí, nebo ne.
Právě dobrovolnost je jediné řešení, jak myšlenku uvést v praxi i podle Ivy Merhautové, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí a jedné z členek poradního týmu ministra Mariana Jurečky pro důchodovou reformu.
„Už v minulých obdobích o tom komise jednaly a naráželo se na nejrůznější komplikace. Ideální by bylo, aby spolu manželé prožili celý život, ale máme spoustu rozvedených párů a nesezdaných párů a podobně. Určitě bychom to navrhovali na bázi dobrovolnosti,“ vysvětluje náměstkyně.
Oslovení experti na důchodové systémy a účastníci dřívějších důchodových komisí mají ale k dobrovolnému půlení důchodů mezi manžele výhrady.
„Je otázka, kdy se k tomu přihlásit? Když jsou manželé spolu, nebo až za dvacet let, až půjdou do penze a už třeba spolu ani nebudou? Je to velmi složité. Za dnešní situace bych do toho nešel,“ říká Jaroslav Vostatek, expert na penze a profesor ekonomie.
„Nemyslím si, že je to dobrá cesta. Zkomplikovalo by to už tak strašně složitý systém,“ myslí si Petr Brabec, expert na důchodové systémy z Vysoké školy ekonomické.
Problém je i věkový rozdíl manželů
Náměstkyně ministra práce Iva Merhautová sama zmiňuje, že společný vyměřovací základ skvěle funguje pro ideální pár, který spolu žije celý život.
Ani v tomto ideálním případě to nemusí být ovšem pravda, jak upozorňuje Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a člen minulých důchodových komisí.
„Už jsme to analyzovali asi před osmi lety a jasně se ukázalo, že v některých případech by to mohlo lidi výrazně poškodit,“ říká místopředseda ČMKOS. Jako příklad uvádí manželský pár, kdy jeden z partnerů je výrazně starší a zároveň má vyšší příjem.
„Starší partner dostane oproti stavu, kdy společný vyměřovací základ není, výrazně nižší důchod, než by jinak měl, a v důsledku by to bylo pro takové lidi jasně nevýhodné,“ zmiňuje Vít Samek a mluví o tom, že i právě proto musí být případný společný vyměřovací základ manželů jedině dobrovolný, aby si lidé mohli sami spočítat, jestli je to pro ně výhodné, nebo naopak.
„Samozřejmě je třeba vyřešit i řadu technických věcí: Jestli to bude platit jen pro manželské páry, nebo i pro druha a družku, či pro partnery, kteří vychovávají společné děti. Jestli když dojde k rozvodu, tak se to ukončí, nebo neukončí a tak dále… Není to věc, která se dá vyřešit jedním paragrafem,“ říká Vít Samek a dodává, že mu chybí odborná debata nad těmito otázkami.
Něco za něco: společný důchod za vdovské důchody
Nápad na volitelný společný vyměřovací základ manželů pro důchod je podle Jaroslava Vostatka převzatý z Německa. Dodává ale, že u západních sousedů to má své návazné dopady.
„Když mají manželé dohromady jeden důchod, který si dělí, tak už je zbytečný vdovský a vdovecký důchod. A nebo, jak to udělali v Německu, je vdovský a vdovecký důchod podstatně nižší,“ zmiňuje Jaroslav Vostatek.
Expert na důchodové systémy Petr Brabec navíc doplňuje, že původní příčinou problému, že mají ženy nižší důchody, je to, že mají nižší mzdy. Samotný důchodový systém se přitom snaží chránit ženy tak, že během vychovávání dětí funguje náhradní doba pojištění, kdy sice neodvádějí pojistné, přesto se jim doba započítává do důchodů.
„Je otázka, jestli zavádět další institut, když už máme tento. Systém je v České republice jasně daný, je funkční, výběr sociálního pojištění je téměř stoprocentní, takže nevidím logiku v tom nabourávat jednotnost systémů,“ dodává Petr Brabec.
