Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Praha v minulosti iniciovala směnu budov se státem, která trvala čtyři roky. Za areál Nemocnice Na Bulovce získala Hybernskou 2, karlínské kasárny a další, menší, pozemky. „V půlce toho procesu jsme si řekli, že začneme společně s Úřadem pro zastupování státu prosazovat změnu územního plánu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Petr Hlaváček, architekt a náměstek primátora pro územní rozvoj za STAN.
Dodává, že když se směna se státem rozjela, nebyly kasárny v porovnání s ostatními projekty v rámci územního plánování prioritou. V té době Praha za kasárny nenesla odpovědnost, náměstek se tedy o provoz tolik nezajímal.
„Mojí starostí je starat se o to, co tam bude v budoucnu. Moc jsem se tedy nestaral o vztahy, současné nájmy. Takže když jsme budovu získali, tak mě samotného překvapilo, že se k tomu pojí problémy. No a teď to po rozhodnutí úřadu vzalo rychlé kramle,“ popisuje nastalou situaci kolem kulturně-společenského centra.
Provozovatelé řešili, co jim přišlo důležitější
Rozhodnutí stavebního úřadu Prahy 8 poměrně rezonuje společností. Jak se na celou situaci díváte vy?
Trápí nás to, protože chceme najít správné řešení, ale tenhle případ je složitý. Nejdřív je ale nutné objasnit, že stavební úřad jede v režimu státní správy a já skutečně nechodím za dámami říkat jim, co mají dělat. Není to moje kompetence. Takže teď je tu nějaké rozhodnutí a my motivujeme pana Veleka (provozovatel Kasáren Karlín – pozn. redakce), který za mě odvedl dobrou práci – takovou komunitní – aby si řádně vše vyřídil. Což měl ostatně udělat dřív.
Ale neudělal, i když na to byl prostor sedm let. Navíc v březnu už bylo jasné, kam celá situace směřuje.
Myslím si, že každý z nás rozumí něčemu jinému a má srdce někde jinde. Hlavním smyslem jejich práce podle mě byl nějaký záměr, soustředili se možná víc na jiné aspekty – na to, co jim přišlo v danou chvíli důležitější. Což nebylo dobře, ale je to vlastně pochopitelné. Zrekonstruovali dětské hřiště, je tam beachvolejbal, lidé tam chodí a je to oblíbené místo. My ho teď nicméně motivujeme k tomu, aby to rekolaudoval.
Rozhodnutí se odvíjí od zákonů, ne pocitů
Rekolaudace ale může vzhledem k změnám územního plánu, které nejsou dokončené, a už zmíněnému zákazu trvat. Tušíte jak dlouho?
Jsme v procesu, že chceme dokončit změnu územního plánu, máme za sebou veřejné projednání, takže to bude zhruba tři až čtyři měsíce. Pan Velek bude žádat o rekolaudaci, uvidíme, jak se to sejde. Existuje děsivá statistika, že u velkých bytových domů trvá stavební povolení v Praze osm až 12 let. Ale těžko predikovat, může se to podařit za půl roku. Státní správa nicméně rozhoduje na základě zákona, ne pocitů. Mně může být líto, že ten hezký provoz tam není, ale to jsou pocity, které teď jdou stranou.
Co se celkového objektu týče, tam to bude samozřejmě déle, cítím deset let. Stavíme metro D, řešíme okruh a školy. Je důležité, aby to sloužilo lidem, ale nemůžeme tam teď hned narvat tři miliardy. Pokud ale najdeme shodu na omezení hluku, tak si myslím, že Kasárna by v nějakém redukovaném režimu mohla chytnout ještě část letošní sezóny.
Není to přeci jen příliš optimistický výhled?
Já si skutečně myslím, že pokud pan Velek vymyslí redukovaný provoz a respektoval by tu desátou hodinu večerní, tak si tam člověk může jít posedět na pivo u stolu celkem rychle, zhruba ty dva měsíce. Pak se určitě bude řešit rekolaudace celého vnitřního areálu a to doopravdy může trvat déle. Když to půjde hladce, rok.
A když to hladce nepůjde? To může být i deset let, jak jste zmínil.
Ano, ale byla by to veliká škoda. A moc si nedovedu představit, kdo by z toho mohl mít radost.
Možná lidé, co si teď stěžují na hluk.
Ano, pravidla se mají plnit a normy dodržovat. Ale my jsme tady hodně řešili hluk z Ledáren a tam k redukci došlo. Ne všichni jsou spokojení, ale to nejde nikdy. Míra stížností nicméně poklesla a u kasáren – nechci tedy slibovat nic předem – se zamyslíme, zda nejde část k bytům řešit i nějak technicky. Třeba vyšší zdí, ale to záleží na námětu projektu.
S čím tedy mají Pražané do budoucna počítat?
Jako město chceme, aby to mělo pozitivní společenskou funkci, ale nechceme to dotovat. To můžeme dělat u jiných věcí, nemovitost si má na sebe v nějakém čase vydělávat. Vnímáme to ve spojení s viaduktem, kde už máme testovací oblouk, v budoucnu jich tam bude čtyřicet osm. Máme hodně nápadů. Řešíme, že během stavby by tam mohla být UMPRUM, časem možná jiná škola. Možná nějaké pronajímatelné ateliéry, které fungovaly v bývalých dopravních podnicích nebo jako jsou teď na Žižkově v penzijním ústavu. Když si to představíte, za deset let by tam mohlo být společenské „boogie woogie“ – knihkupectví, kafe, nějaký klub a do toho Kasárna Karlín. Jednoduše hezké.
