Spadli do energetické chudoby, ze dna se škrábou po korunách

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do energetické chudoby, tedy situace, kdy si nemůžete dovolit dostatečně vytápět, platíte více jak pětinu čistých příjmů na energie, nebo za energie dokonce dlužíte, se většinou dostávají domácnosti, které řeší řadu problémů naráz.

Tak shrnuje své poznatky z doprovázení ohrožených rodin terénní pracovnice Zuzanna Matěchová, se kterou společně mířím do bytu šedesátnice Miluše Loňkové.

Její osud tvrzení potvrzuje. Žije v pražském bytě o dispozici 2+kk s manželem a vnukem. Byt tvoří takzvaná předsíňová kuchyň, ze které vedou dveře do dvou pokojů, do koupelny, ale i na chodbu.

Jakmile si sednu v kuchyni ke stolu, celý byt je rázem neprůchozí. Odejít se dá až ve chvíli, kdy se zasunou židle. Když chce Miluše ukázat koupelnu a jaké spořivé kroky v ní uskutečnili, musím vstát, jinak by se nedaly otevřít dveře.

S rodinou se šedesátnice už přes rok účastní pilotního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí, ve kterém se lidé přímo ve své domácnosti učí šetrnějšímu hospodaření s energiemi a vodou, a stejně tak se mohou dostat k novým úspornějším spotřebičům.

U stolu se příběh rodiny prohlubuje: manžela trápí těžká cukrovka, vnuk, kterého mají v poručnictví, složitě prožívá, že není s rodiči.

„Oba rodiče vnuka jsou na drogách,“ konstatuje bez obezliček šedesátnice.

Složité to je i s příjmem. Manželé pracovali například na kase blízkého sportoviště, lístky se ovšem začaly prodávat online, a tak lidé v okýnkách přestali být potřeba.

„Sociální pracovnice požadovaly, abych byla s vnukem doma. Manžel měl v invalidním důchodu zhruba 17 tisíc korun,“ načíná Miluše vyprávění o finanční situaci rodiny.

Za elektřinu platí zálohy 3600 korun, za plyn 3660 korun a za nájem 9200 korun. Po zaplacení bydlení jsou prakticky na nule. Papírově dramatickou situaci mírní dávky od státu, Miluše jako poručník má nárok například na úhradu potřeb dítěte, bezmála osm tisíc korun. Manželé si také chodí přivydělávat jako hlídači na parkoviště autopůjčovny.

Seznam Zprávy už koncem června informovaly o analýze nazvané prostě „Energetická chudoba v roce 2023“, kterou pro Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovala Platforma pro sociální bydlení ve spolupráci s Ostravskou univerzitou. Trend je hrozivý: 15 procent českých domácností má problémy s vysokými cenami energií, a jsou proto ohrožené chudobou.

Zatímco v roce 2020 takzvaná energetická chudoba postihla přibližně 440 tisíc domácností a zhruba 770 tisíc lidí, v loňském roce už to bylo 690 tisíc domácností a v nich žijících 1,3 milionu lidí.

Na první pohled se v těsné kuchyni Miluše Loňkové skví nová trouba se sporákem. „Manžel mi řekl, že na něj nebude raději sahat. Vyhrožovala jsem mu, že jestli na něm bude jen jediný škrábaneček, tak…,“ říká žena pyšně směrem ke spotřebiči.

Zuzanna Matěchová, terénní pracovnice oddělení inovace Ministerstva práce a sociálních věcí, která se o domácnosti v pilotním projektu stará, líčí, že nový spotřebič domácnost dostala rovnou ze dvou důvodů. „Měli starý, neúsporný model. Nefungovala trouba, odešla vrtule. A viděli jsme, že paní na nový nemůže našetřit.“

Rodina také získala novou pračku a k ní má připojený měřicí přístroj. Mohou sledovat, kolik stojí jeden prací cyklus. Funguje to jednoduše: zařízení s malým displejem je zapojené do zásuvky a do něj je zase připojená pračka.

„Jedno praní mě stojí 1,7 koruny,“ sází Miluše informaci z hlavy a reportérovi přiznává, že ji ve výsledku baví sledovat hodnoty, a jak se jí daří spořit po korunách. Ve spolupráci s terénní pracovnicí hledala ten energeticky nejúspornější režim praní.

Terénní pracovnice Zuzanna Matěchová také v domácnosti změřila průtok vody a instalovala takzvané perlátory, které fakticky průtok snižují.

Samotné měření je opět prosté – stačí k němu speciální pytlík a stopovat patnáct vteřin. Hladina napuštěné vody se pak na předtištěné stupnici přepočítá na údaj, kolik vody proteče za minutu.

Šedesátnice popisuje, že zapojení do pilotního projektu fakticky znamenalo řadu schůzek u nich doma. Výsledek se sice nedostavil hned, dopad ale postupně vnímá na tom, kolik jí zbyde peněz.

„Sledovat úsporu u vody bude těžší, vyúčtování je jednou ročně,“ vysvětluje teréňačka Zuzanna Matěchová.

Podle paní Miluše navíc nesedne program každému. „Lidé jsou často takoví, že chtějí všechno hned, a když to není hned, tak to nechtějí,“ říká.

Celkově bylo do čtrnáctiměsíčního pilotního projektu zapojeno 72 domácností po celé České republice, nejvíc v Ústeckém kraji. Projekt pracoval s dvoumilionovým rozpočtem financovaným z Evropského sociálního fondu.

Tatiana Konrádová, vedoucí Oddělení projektů inovací a sociálního začleňování na MPSV, popisuje, že projekt by měl od října přejít do takzvané realizační fáze a trvat tři roky. Cílit by se mělo na stovky domácností.

„Domácnosti vyhledáváme prostřednictvím obcí a lokálních neziskových organizací. Jedná se o doporučení konkrétního sociálního pracovníka na domácnost v energetické chudobě. Jde tedy o motivované domácnosti, které chtějí něco změnit, získat více informací a ušetřit,“ popisuje vedoucí, jakým způsobem rodiny vyhledávají.

Stejně tak se zaměřují přes poskytovatele energií na seniorské domácnosti, které v posledních letech zažádaly o splátkový kalendář. Tak se dostanou i k lidem, se kterými nepracují sociální pracovníci. Postupně se začaly i domácnosti do projektu samy hlásit.