Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Důvěru v soudy má pouze osm procent obětí domácího násilí. A s policií svou situaci nikdy neřešilo 58 % z nich. Podle odborníků data ukazují na nízkou míru důvěry ve státní instituce, které by měly obětem primárně pomáhat.
Největší důvěru mají oběti sexuálního a domácího násilí v neziskové organizace. Těm věří devět z deseti lidí.
Vyplývá to z výzkumu agentury Ipsos zpracovaného pro iniciativu Pod svícnem, která se problematikou dlouhodobě zabývá.
Z něj také vyplynulo, že před soud se nakonec dostane pouze každý čtvrtý případ.
„Zajímavé je srovnání pohledu celé populace s konkrétní zkušeností lidí, kteří domácí násilí prožili, a to především v kontextu důvěry v jednotlivé instituce. Zatímco česká populace má větší důvěru v policii či soudy než samotné oběti domácího násilí, u důvěry v neziskové organizace je tento trend opačný,“ komentuje závěry výzkumu Michal Kormaňák z agentury Ipsos.
„Data, která se nám dostala do ruky, nás i při praktické zkušenosti s přeživšími šokovala. Jmenovatelem je nízká důvěra v samotný systém a pocit nespravedlnosti. Pokud v soudní systém u nás věří pouze necelá desetina obětí domácího násilí, považuji to za zdvižený prst pro systém, který nelze ignorovat,“ říká k výzkumu spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem a poslankyně Barbora Urbanová (STAN).
Data současně ukazují, že nejčastěji se lidé s domácím násilím svěřují blízkým (70 %), obrátí se na psychologa nebo psychiatra (60 %) či na krizové linky (27 %). Desetina respondentů uvedla, že svou situaci neřešila s nikým.
„Nízká důvěra v justici se samozřejmě jako jeden ze zásadních faktorů projevuje v nízkém nahlašování domácího násilí. Přitom je ze strany veřejnosti, policie i samotných soudů často prezentován názor, že pokud oběť nic nenahlásí, asi jí jednání pachatele nevadilo,“ dodává k výsledkům advokátka Lucie Hrdá, která se na případy domácího násilí dlouhodobě zaměřuje.
Výzkum se zabýval i otázkou, jak dlouho může domácí násilí trvat. Ukázalo se, že každá pátá oběť jej zažívala více než deset let (22 %). Největší počet případů se pohyboval v rozmezí mezi pěti až deseti lety (28 %).
Hlavním agresorem byl nejčastěji partner či partnerka (59 %). V každém třetím případě pak v této roli figuroval jeden z rodičů.
Většina obětí domácího násilí zažívala psychické násilí. Fyzické násilí pak zažily tři ze čtyř obětí, které mají zkušenost s domácím násilím z minulosti.
