Článek
Úřady se chystají přezkoumat rozhodnutí soudního senátu v Brně, který zmírnil trest za opakované znásilnění nezletilé dívky na podmínku. Nejvyšší státní zastupitelství zváží možnost dovolání, případem se zabývá i ministr spravedlnosti.
Soudce Miroslav Novák, který případ rozhodoval, není žádným nováčkem, v justici působí dlouhé roky. V 90. letech soudil na Okresním soudu ve Žďáru nad Sázavou, nyní pracuje na Krajském soudu v Brně.
Justiční omyl v případu znásilnění
Seznam Zprávy se pokoušely Nováka oslovit, ale bez úspěchu. Kauza znásilněné dívky, která se po zmírňujícím rozsudku pokusila o sebevraždu, není první případ, kdy se soudce Novák dostal do hledáčku médií.
Ještě jako soudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Miroslav Novák rozhodoval případ znásilněné z počátku 90. let. Za znásilnění odsoudil tehdy devatenáctiletého mladíka Jana Šafránka.
Důkazem mělo být Šafránkovo doznání – které však v průběhu soudu odvolal s tím, že si ho na něm policisté vynutili. Nakonec si Šafránek odseděl rok ve vězení. Později se podařilo prokázat, že čin nespáchal, a v roce 2006 policisté našli skutečného pachatele.
Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v té době prohlásil, že je přesvědčen o chybě soudce, nicméně již uplynula promlčecí lhůta na kárné provinění. Soud Šafránkovi v roce 2013 přiznal odškodné 4,8 milionu za nemajetkovou újmu.
Čtyři miliony odškodné za dojíždění
Novák se – již jako soudce Krajského soudu v Brně – několik let soudil se státem o místo, kde pracuje. V roce 2008 bylo rozhodnuto o jeho přeřazení na jihlavskou pobočku. Podle nadřízených s tím Novák původně sám souhlasil. Později ovšem rozhodnutí napadl a soudy konstatovaly, že po část roku 2009 bylo přeřazení skutečně nezákonné.
Novák kvůli tomu v roce 2017 podal žalobu na stát, ve které požadoval 4,5 milionu korun za to, že musel do práce dojíždět. Půl milionu chtěl za samotné cestovné a na čtyři miliony korun vyčíslil „nemajetkovou újmu“, kterou mu nutnost dojíždění způsobila.
Poté, co se o jeho žalobu začal zajímat deník Atuálně.cz, Novák požadavek snížil pouze na údajné cestovné, aby „nezatěžoval státní rozpočet“. Soud ovšem žalobu zamítl a požadované peníze soudci nepřiznal.
Novák dostal za dojíždění přiznáno pouze šest tisíc korun, zároveň ale musel zaplatit sedm tisíc korun na náklady soudního řízení.
Nahlížení do spisů o příbuzných
Dlouhý soudní spor, který skončil až u Ústavního soudu, se vedl kvůli kárné žalobě na Nováka od jeho nadřízených. Těm vadilo, že se Novák jako soudce krajského soudu nechal zmocnit od svých příbuzných, aby mohl nahlížet do spisů, které se proti nim vedly.
Konkrétně se jednalo o případy související s podnikáním jeho manželky. Ta působila jako správkyně konkurzní podstaty a existovalo podezření, že se přitom neoprávněně obohatila. Soudci přitom mají zákonem zapovězeno v podobných případech působit jako zmocněnci.
„Když se někdo snaží ekonomicky zlikvidovat moji rodinu, mám právo si zjistit, o co tam jde,“ hájil se tehdy Novák. U soudů se domáhal toho, aby byla část zákona, která soudcům možnost být obecným zmocněncem zakazuje, zrušena.
Spor došel až k Ústavnímu soudu, který v roce 2010 rozhodl, že pravidla platí – soudci nesmí být zmocněnci, a nahlížet tak do spisů svých blízkých.
