Článek
Ústavní soud v úterý zamítl stížnost matky a duly, které dostaly šestiměsíční podmíněné tresty za usmrcení z nedbalosti. K tomu došlo, když se novorozenec šestatřicetileté prvorodičky při domácím porodu udusil. Porod byl rizikový, dítě se mělo narodit koncem pánevním.
„Domácí porody zůstávají v České republice nadále legální alternativou k porodu ve zdravotnických zařízeních. Právům žen v souvislosti s porody musí být věnována zvláštní pozornost,“ uvedl v rozhodnutí soudce Jan Wintr. Soud ale také zdůraznil, že domácí porody nezbavují ženy odpovědnosti, pokud skončí tragicky.
Podle obhajoby byla však v tomto případě velká pravděpodobnost, že by dítě porod nepřežilo ani ve zdravotnickém prostředí. „Tvrdíme, že není daná příčinná souvislost, protože dítě by pravděpodobně zemřelo bez ohledu na místo porodu. Zemřelo na specifickou komplikaci hypoxie, na kterou nejsou vždy kompenzační mechanismy ani v nemocnici a jde o nejčastější příčinu úmrtí donošených dětí v nemocnici,“ vysvětluje obhájkyně Adéla Hořejší.
„Dítě je součást těla ženy a ona rozhoduje. Je to ona, kdo podstupuje rizika těhotenství a porodu. Nesmí být vynucovány zásahy do jejího těla bez souhlasu. Těhotenství a porod nejsou faktory, které připravují ženy o lidská práva,“ odůvodňuje dál možnost výběru domácího porodu.
V ústavní stížnosti žena zpochybňovala, zda může být rodička trestně odpovědná za výsledek svého porodu. Tvrdí, že taková odpovědnost není možná, protože trestní zákoník neuvádí trestný čin usmrcení v souvislosti s porodem. Dále pak akcentovala právo na svobodnou volbu místa porodu.
Dula v stížnosti argumentovala hlavně tím, že je jí kladeno za vinu rozhodnutí rodičky, a poukazovala na to, že neexistuje zákonný rámec pro výkon její profese. Soudem je jí kladeno za vinu, že při porodu aktivně vystupovala, překročila své kompetence a následně dítě po jeho zaseknutí nevhodným způsobem silou tahala, čímž přispěla k jeho smrti.
„S nálezem nesouhlasíme a argumentaci nepovažujeme za souladnou s Evropskou úmluvou lidských práv. Proto se obrátíme na Evropský soud pro lidská práva se stížností,“ komentovala rozhodnutí Ústavního soudu obhájkyně Adéla Hořejší.
Rozsudek jihočeských soudů už loni v říjnu potvrdil i Nejvyšší soud. Odůvodnil jej tím, že matka i dula o rizikové pozici dítěte a z toho vyplývajících komplikacích věděly již před porodem. Žena se přesto rozhodla rodit doma, i když by v jejím případě byl primárně indikován císařský řez. Zdravotnické zařízení nekontaktovaly ani před či během porodu.
Porodní asistentky mohou být u domácích porodů
Ústavní soud se poprvé otázkou domácích porodů zabýval již letos v září. Konkrétně zda porodní asistentky mohou vést domácí porody. Ačkoli tehdy stížnost dvou žadatelek zamítl, stanovil, že domácí porod není podle zákona zdravotnický zákrok a proto ho nelze porodním asistentkám zakazovat.
Porodní asistentka a žena plánující domácí porod poukazovaly na nepřiměřené podmínky vyžadované legislativou pro poskytování zdravotních služeb mimo nemocnice. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví klade na vybavení zdravotnických zařízení požadavky, které není možné v domácím prostředí splnit.
Tato právní úprava navíc hrozila porodním asistentkám sankcemi až do výše jednoho milionu korun, pokud by se přesto rozhodly domácí porod vést. Díky verdiktu Ústavního soudu se však sankcí nově obávat nemusí.
„Rozhodnutí ústavního soudu vítáme, ale považujeme je za dočasné období, ve kterém je zastaveno stíhání profese porodní asistence,“ uvedla tehdy Martina Suchardová, viceprezidentka Unie porodních asistentek.
Ústavní soud uznal, že současný stav je nepřehledný a vyzval zákonodárce k přehodnocení pravidel tak, aby lépe reflektovala vývoj v porodnictví a reprodukčních právech.
Zdravotníci domácí porody hodnotí jako rizikové
Podle náměstka ředitele Ústavu pro matku a dítě v pražském Podolí Petra Křepelky je potřeba rozlišovat legálnost domácích porodů a jejich bezpečnost. „Za nás zdravotníky, kteří pracují v porodnicích, je hodnotím jako věc rizikovou a riskantní,“ řekl lékař dříve ČTK.
Proti porodům doma se staví i Česká gynekologická a porodnická společnost, stejně tak Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP). Své postoje obhajují faktem, že průběh porodu je nepředvídatelný i na základě všech předporodních vyšetření a nálezů. Provádění porodů mimo zdravotnická zařízení je podle ČLS JEP v jednoznačném rozporu se základními principy bezpečné zdravotní péče.
Porody mimo porodnice tvoří přibližně přes jedno procento. Podle odhadů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bylo loni mimo porodnice téměř 1200 porodů z více než 89 000. Oficiálně ohlášeno, což je povinnost každého zdravotníka přítomného u porodu nebo prvního, který ošetří novorozeně, bylo podle něj 54.
„Objektivní závěr je, že se to nehlásí,“ dodal ředitel ÚZIS Ladislav Dušek. Upozornil na to, že povinnost – byť neplněná – hlásit s rozhodnutím ÚS skončila, protože ÚZIS eviduje jen zdravotní služby.
