Soláry na paneláku? Tarify se tomu už brzy přizpůsobí, říká šéf asociace

Strmé zdražování elektřiny a plynu uvrhlo i Čechy do solární horečky. Tisíce lidí shánějí fotovoltaické panely na své střechy. Za letošních prvních šest měsíců přibylo přes 9 300 slunečních elektráren, více než za celý rok 2021.

Podle ředitele Solární asociace Jana Krčmáře však rychlejší „energetické revoluci“ v Česku brání řada překážek.

„Doháníme to, co jsme měli postavit za několik posledních pár let,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak se teď ve vašem odvětví projevuje rekordní zájem lidí o fotovoltaiky?

Zájem domácností převyšuje nabídku na trhu. Týká se to hlavně instalačních firem, montážníků fotovoltaických panelů, takže dochází k delším čekacím dobám. Začalo to už loni na podzim, kdy poprvé výrazněji stouply ceny elektřiny.

A jak se zvýšený zájem promítá do čekacích lhůt, které jste zmínil?

Jsou v řádech několika měsíců, klidně i půl roku. Může už být problém najít instalační firmu, která má čas se poptávce hned věnovat. Víme o firmách, které vás na svých webech vítají s omluvou, že nestíhají. V Česku jsme několik let na tomto poli skoro nic nestavěli, teď zájem o fotovoltaiku opravdu explodoval.

Vidíme to i pozitivně v tom, že se zakládají nové firmy a jsou i dlouhé lhůty profesní zkoušky pro instalační firmy a kvalifikovaný personál. Trh se postupně doplňuje. Mám pocit, že kdokoli, kdo trochu rozumí elektroenergetice, si dělá zkoušky, aby mohl montovat solární panely. Každý týden se hlásí nové firmy o členství v naší Solární asociaci.

Zároveň ale upozorňujete, že se tento boom týká hlavně rodinných domů. Co brzdí v podobnému rozletu společné vlastníky panelových nebo činžovních domů?

U panelových domů tomu brání současný systém nastavení tarifů. Energetický regulační úřad ale již pracuje na novém, který umožní lidem sdílet elektřinu ze společné fotovoltaiky. Měl by platit od nového roku.

Zaznamenávají členové asociace i větší zájem o fotovoltaiky od společných vlastníků nemovitostí?

Určitě. Obecně radíme společným vlastníkům vybrat si instalační firmu, podat si žádost, ale vyčkat na zmíněný nový tarifní systém.

Jak se tedy tarify změní?

V současném systému je fotovoltaika společná, ale každý byt má vlastního dodavatele energie s vlastním elektroměrem. Klasický příklad: fotovoltaika vyrábí přes den. Máte rodinu, která je doma přes den s dětmi. Pak máte pracující rodinu bez dětí nebo studenty, kteří jsou aktivnější v noci. Doposud byl problém zjistit, komu a za jakých podmínek energii z fotovoltaiky dodat. Rodina bez dětí třeba může říct: „Proč mám draze nakupovat elektřinu večer, když už slunko nesvítí? Střecha je i moje.“

Bylo tedy složité rozpočítat, jak komu a za jakých podmínek dodávat elektřinu z fotovoltaiky. Doposud to v tom malém počtu bytových domů s fotovoltaikami fungovalo tak, že sluneční zdroj pokrýval společné prostory, aby se majitelé nemuseli hádat.

A nový tarif tedy tyto rozpory vyřeší?

Hodně to zjednoduším. Nebude už tak komplikované elektřinu rozpočítat a hlavně budou domácnosti z velké části osvobozeny od distribučních poplatků za elektřinu, kterou odebírají ze soláru. Spotřeba z fotovoltaiky se bude snáz počítat.

Asociace si také stěžuje, že rozvoji brání zkostnatělá legislativa. V čem konkrétně?

Je tu hned několik oblastí. Běžná větší domácí elektrárna od výkonu 10 kilowatt potřebuje speciální licenci Energetického regulačního úřadu, což může mnoho klientů odradit. Větší elektrárny s větší dodávkou přebytků do sítě přitom budou základem komunitní energetiky. Lidé si pak budou elektřinu sdílet.

U malých elektráren je také nutné zvýšit limit pro nutnost stavebního povolení. Hranice je nyní 20 kilowatt, měla by se zvýšit minimálně na 50. Do této hodnoty by stavitel povolení nepotřeboval. Evidujeme obrovské množství firem, které si vlastní elektrárny plánují, a tisíce žádostí, které podle nás mohou zahltit stavební úřady. Máme informace od politiků, že by se to mohlo brzy zvýšit. Ale už několik měsíců čekáme na implementaci.

A jaké jsou další bariéry?

Ty, které brání stavbám velkých centrálních zdrojů, nejen solárních, ale třeba větrných. Ne každý si může fotovoltaiku namontovat. I u panelových domů nesmíme zapomenout, že poměr plochy střechy vůči spotřebě je pro každou rodinu výrazně menší než v rodinných domech. Lidi v panelácích jsou tak bití na tom, že nemáme nové levné zdroje, které dodávají levnou elektřinu. Brání tomu územní plány pro takové zdroje, problém s povolováním přípojek a také určité problémy v oblasti stavebního povolení.

Takže apelujete na co nejrychlejší legislativní změny.

Potřebujeme, aby politici a úředníci poznali urgenci té situace. Státy jako Německo, ale i Rumunsko, tlačí na rychlé změny. My jsme v Česku bohužel úplně zaspali. Minulé vlády naprosto propásly rozvoj nových levných zdrojů elektřiny a soustředily se na výjimky pro teplárny a boj proti solárním baronům. Mohli jsme tady mít soláry a větrné elektrárny v aukcích, které by vyráběly energii za pevnou cenu a s horní hranicí. Tyto resty se teď snažíme dohnat.

Už několik měsíců vedeme diskuze s patřičnými vládními resorty a vzhledem k cenám elektřiny a válce na Ukrajině jsme si mysleli, že snaha předložit změny bude co nejrychlejší, ještě letos. Bohužel letos už to nestihneme. Česká republika zaspala. Věříme, že vláda protlačí změny alespoň na konci letoška, abychom alespoň příští rok mohli stavět nové levné elektrárny.

Vyřeší problémy nový stavební zákon?

Slýcháme často, že na něj máme počkat. Jenže možná bude platit až v polovině roku 2024. Změny se tak propíšou třeba až v roce 2025 a nové projekty se uskuteční třeba až za čtyři roky. Samotná instalace malé firemní elektrárny může trvat několik dní, týdnů. Když čekáte půl roku na stavební povolení, firma dennodenně platí velmi drahou elektřinu. Každý takový den čekání je velmi dlouhý.

Větší elektrárny si často žádají změnu územního plánu, protože pochopitelně musíte stavět tam, kde svítí nebo fouká. Je potřeba, aby obce pochopily, že jsou klíčem pro zlevnění elektřiny.

Za nás je nejlepším řešením, aby si samy obce stanovily plochy, kde podle nich mají vznikat nové obnovitelné zdroje. Tak to třeba dělá Německo. Třeba větrné elektrárny často narazí na problémy se změnami územního plánu, což je pro investory velmi problematický proces, protože je čistě politický.

Týká se to i agrofotovoltaik, které kombinují výrobu elektřiny s pěstováním zemědělských plodin. Proč je u nás zatím nelze stavět?

Nyní nesmíte stavět na zemědělské půdě. Pokud vyjmete půdu ze zemědělského půdního fondu, tak na ní zase nemůžete pěstovat. Zákon by měl tento problém vyřešit. Technologie funguje třeba v Nizozemsku, Itálii, Francii a dalších zemích. I u nás je velký zájem jak ze strany zemědělců, tak i ze strany Státního fondu pro životní prostředí, který by tyto snahy podpořil.

V současné době se připravuje novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která by agrofotovoltaiku umožnila. Doufejme, že se to dotáhne do zdárného konce. Máme unikátní šanci pomoci agrárnímu systému zemědělství, který má vysokou spotřebu energie. Můžeme se tak i zabezpečit proti změnám klimatu. Fotovoltaika pomáhá některým rostlinám tím, že je v největších vedrech zastiňuje a zadržuje vodu.

Jak velkým problémem je pro rychlejší nástup fotovoltaik památková ochrana budov?

Bohužel velký. Památkáři jsou najednou zasypáni žádostmi. Bohužel neexistuje jednotný postup, kdy by třeba Národní památkový ústav stanovil třeba deset podmínek, při jejichž splnění se může stavět.

Dneska existují technologie s barevnými panely, panely bez rámů. Vidíme, že se nepovolují firemní elektrárny na střechách budov ze sedmdesátých let, třeba na supermarketech. Instalační firmě občas zamítnou žádost, protože by elektrárna byla vidět z letadla. K tomu bohužel nemám jakékoli pochopení.

Musíme si teď jako společnost uvědomit, co nás tíží víc. Jestli pohledy na solár z kostelních věží, nebo hrozba krachu průmyslových firem.

Zaostáváme ještě v něčem při celoevropském srovnání?

Český zákoník stále nezná pojem akumulace elektřiny. V loňském roce byla šance na uzákonění toho pojmu, ale narazila na odpor lobby představitelů starších energetik. Bojí se levnější konkurence. Bohužel je třeba pro firmy velmi problematické postavit si velkou centrální baterii.

Energetický úřad si stěžuje, že jsou vysoké ceny pro takzvané podpůrné služby, které by mohly poskytovat velká bateriové úložiště. Tam rozhodně zaostáváme. A také v celém pohledu. Deset let se vlády soustředily na boj proti solárním baronům a nepochopily, že by bylo lepší se koncentrovat na nové zdroje. Teď jen doháníme.

Asociace také kritizuje systém měření spotřeby po fázích, který prý výrazně zdražuje domácí fotovoltaické systémy a funguje jen v dalších dvou zemích na světě. Co se vám nelíbí?

Při měření po fázích dochází třeba u rodinných domů k tomu, že fotovoltaika vyrábí a máte spotřebu elektřiny na jedné fázi a zbytek dodáváte do sítě. Ale může se stát, že ve stejný okamžik na konkrétní spotřebič odebíráte elektřinu ze sítě. V jiných zemích platí, že dodáváte jeden kilowatt a odebíráte jeden kilowatt, což se rovná nula – neplatíte nic. Ale u nás je situace jiná a doplácíte.

Nese to několik problémů. Prodlužuje to návratnost investice, systém ale také nahrává speciálním typům střídačů, kterým se říká asymetrické. Vyrábějí se výhradně v Číně a velcí evropští výrobci, z nichž někteří vyrábějí komponenty přímo v Česku, mají na našem trhu nevýhodu.

Víme, jak nestrategické je být závislý na jedné jediné zemi. V solárním průmyslu je velká snaha o návrat výrobních kapacit do Evropy. Víme, že investoři chtějí vyrábět panely i v Česku. Tomu by vláda mohla pomoci jen změnou vyhlášky.