Sněhové vločky? Stejní jako my? Starší čtenáři hledají pravdu o generaci Z

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Seznam Zprávy v publicistické sérii mapují názory generace Z, tedy lidí narozených zhruba mezi lety 1997 a 2010. Z bohaté diskuze k tématu, do které se zapojili hlavně čtenáři z generací Y, X a těch předchozích, vybrala redakce některé zajímavé ohlasy do Fóra čtenářů.

Ať už ty, které pro hodnoty a postoje běžné mezi generací Z vyjadřují pochopení. Nebo ty, které poukazují na údajnou nezralost mladých a budoucí životní „zmoudření“. Děkujeme diskutujícím za všechny slušné komentáře.

Aneta Kovacsova: Já jsem z generace Y a mám pocit, že generace Z má méně bezstarostné mládí, jsou zodpovědnější než my, co jsme v 90. letech a na přelomu milénia jeli tzv. nadoraz😄. Jako na kolegy na ně nemůžu říct špatné slovo, jsou svědomitější než já před 15 lety.

Martin Řeřicha: Prostě to chce hodit klíče do kanálu a sjet po zadku holou skálu (z písně skupiny Olympic, pozn. red.), víc mluvit do očí a ve školách se více než na ekonomiku zaměřit na dějepis. Protože když pochopí minulost, nebudou v budoucnu dělat takové chyby, které se dějí dnes.

Jiří Kejkrt: Žádná generace nic nedostala zadarmo a ani tahle nedostane. A nic si nevykňourají. Ano, jsou jiní, než jsme byli my, ale i my byli jiní než ti před námi. To není poukázka na vůbec nic. Největší problém dnešních dvacátníků je jejich přefouknuté sebevědomí. A tím druhým jejich velmi slabý všeobecný rozhled.

J Tomsi: Ani jsem ty komentáře nečetla. Těch povzdechů nad mládeží. Moje zlatá zetka, jak já si s nimi rozumím i v 80! To spíš starší generace si chtějí užít a přizpůsobit okolí sobě. Všichni jsme se vždy starali o to, jak půjde život dál, děti měly při studiu brigády a vnoučata také. Zdají se mi odpovědnější, cílevědomější, my jsme byli mnohem bezstarostnější, my, generace těsně po válce.

Šárka Burešová: Buď jsem předběhla dobu, nebo je to s každou generací podobné. Jsem totiž generace X, a přesto je ten článek v podstatě o mně. Jediný zásadní rozdíl, který dnešním mladým lidem vůbec nezávidím (a nejspíš bych to ani nedokázala unést a skončila bych na antidepresivech), je ta nejistota a ty špatné vyhlídky do budoucnosti. My jsme vyrůstali v době plné nadějí i jistot.

Libor Walichiewicz: Znám spousty zástupců všech generací, kterým v určitých oblastech patří můj obdiv, stejně tak naopak. Vše je o jednotlivcích, nikoliv o nějakých generacích.

Dalibor Polakovič: Nikdo by neměl říkat, že ta jejich generace byla lepší. Byla jiná, ale lepší? Jak pro koho. Je třeba mít respekt ke všem, nepovyšovat se, že jsi mladý, nechytračit, protože jsi už něco zažil. Stejně si na vše musí lidé přijít tak nějak sami.

Naděžda Petříčková: Nemám strach, že by s námi starými končil svět, a nemyslím si, že nejlepší lidé u nás se narodili a vyrostli za socialismu. Ti, kdo na mladé nadávají, tak jen se závisti, že jsou už za zenitem.

Michal Vanda: Ať se na mě lidé kolem dvacítky nezlobí, ale takhle mladý člověk prostě nemůže vést tým lidí, a ještě starších. Na vedení týmu jsou potřeba pracovní i životní zkušenosti, a ani jedno člověk ve dvaceti nemá. Když jsem odmaturoval, tak jsem měl určité teoretické znalosti, ale praxe je praxe. Měl jsem štěstí na starší kolegy, kteří se mnou měli trpělivost, ale taky jsem měl snahu se něco naučit a poslouchal jsem, co mi radí. Dneska je mi 42 a sám vedu tým lidí a musím říct, že je to s mladými čím dál horší.

Jitka Pernicová: Pozorně jsem si článek přečetla, grafy prohlédla a musím souhlasit. Často se vídám se středoškoláky, kteří byli v šestnácti vyplašené děti, ale ve čtvrťáku už vědí, co chtějí. Spousta z nich zrušila profil na sociálních sítích, včetně těch, které mám doma, a půjdou studovat IT nebo techniku. Dnes se schází fyzicky, váží si přátelství. Sex pro sex nehledají, trochu jím i pohrdají. Když se jich ptám, tak většina netouží po závratné pracovní kariéře a penězích, ale jde jim o to, aby je naplňovalo to, co budou dělat, a měli uplatnění. Chtějí být hlavně v pohodě, nemít stres.

Martin Kříž: Jakožto příslušník generace Husákových dětí jsem někde na pomezí generací X a Y, ať už to označuje cokoliv. Mám pro dnešní mladé (myslím tím opravdu mladé kolem 20 let) vzkaz –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud máte pocit, že vás starší generace (do které se už počítám i já) nechápe a cítíte z jejich chování neúctu až odsudky, nic si z toho nedělejte. Žádná změna se nekoná, vždycky to tak bylo. Část starší generace o té nastupující vždycky tvrdila, že jsou to líní lemplové, ale ve skutečnosti jim jenom záviděla věk, energii a elán.

Martin Tomíček: Vzkaz pro generaci Z. Přestaňte tolik sledovat zprávy a užívejte si mládí. Nemá smysl řešit tolik věcí, protože se tím jen stresujete, a často úplně zbytečně.

Hynek Prchal: Problém generace Z je přehnaný idealismus, liberalismus, představa svobody v době, která je od války pro mladé lidi asi tou nejhorší vůbec, která funguje úplně jinak, než si tato generace představuje.

Je to jako když po škole plné excelentních projektů, nejlepších výsledků a hlavou plnou naděje a nápadů přijdete do „tradiční“ české firmy, kterou posledních 25 let řídí lidé mentálně zamrznutí v minulém století, rochnící si v byrokracii, řiťolezectví, kradení úspěchu od ostatních a kde je pokrok a efektivita sprosté či neznámé slovo.

Pavel Molík: Především jsou mnozí mladí lidé bez potřebné míry vlastní vůle, nechávají s sebou orat, lehce naletí na módní bludy manipulátorů a různých darebáků s prodejnou lokajskou duší ve službách nepřátel demokracie. Proto mnozí mladí lidé postupují proti svým zájmům, proti své budoucnosti a v prospěch nepřátel demokracie, proto mají vládní partaje z fialovského establishmentu své oddané mladé voliče.

Lukáš Pfaffl: Každý žijeme ve své generační bublině a myslíme si, jak bylo za nás nejlépe a pouze náš styl života je ten „správný“ či „pravý“. Každá nová generace přináší změny, které předchozí generace nechápou či se jich obávají. Jsem velice rád, že s každou novou generací přichází větší bezpečí a jistota, že mají možnost myslet nad otázkami, na které nebyl v minulosti čas. I já přiznávám, že občas kroutím hlavou, když vidím něco nového, co mi připadá nesmyslné. Nicméně, to samé se dělo s mojí generací, a tak je nutné si to včas uvědomit a spíše pochopit, než odstrkovat.

A pokud opravdu chceme najít hůl na bití psa… přemýšlejme, kdo vlastně vychovává nové generace? Určitě to není ta „hrozná“ nová generace, ale ta předchozí (a dogmata, která se s námi táhnou z předchozích generací).

Petra Soukupová Dohnalová: Když jsem narozená o půlnoci na Silvestra 1980, patřím do X, nebo Y? Nevím, která jsem tabulka! :(