Článek
Jako malá chtěla být jeptiškou, jako 23letá se během Pražského povstání zapojila do bojů o radniční budovu na Staroměstském náměstí. Ošetřovala například neznámého ochránce ze Slovenska, kterému šrapnel roztrhl břicho a na následky zranění umřel.
Není divu, že 102letá Marie Dubská se stala jednou z tváří letošního Dne válečných veteránů.
Přitom Marie Dubská neztrácí zájem o současné dění. Žije v jednom z pražských domovů pro seniory, kde sdílí pokoj se dvěma možná o desítky let mladšími spolubydlícími. Působí přitom vitálněji a popisuje, jak si prosadila zpravodajství v televizi.
„Nová paní u okna řekla, že se přizpůsobí, a paní vedle mě u zdi říká, že je jí to jedno, že ji to nezajímá, otočí se a spí,“ líčí Marie Dubská a začne zkoušet reportéry z aktuálního dění.
Geny, Desatero, nefňukat
„A to víte, že byl ukrajinský prezident v Americe?“ zkouší v polovině prosince zpravodaje Seznam Zpráv.
Současnou českou vládu hodnotí slovy „dost dobrá“. A rovnou přidá, že fandí hlavně novému prezidentovi. „Volila jsem ho, samo sebou,“ říká.
Recept na její až zázračnou vitalitu se skládá z více ingrediencí. Téměř stovky se dožil i její bratr, takže zmiňuje, že to mají v rodině. „Byla jsem přísně vychovaná, nikomu neubližovat, prostě podle Desatera. A také jsem neměla lehké dny, ale snažila jsem se k tomu stavět, abych nefňukala,“ připomíná, že člověk se má snažit udržet si dobrou náladu.
Během vzpomínání paní Marie dramaticky a neposedně gestikulovala.
A zmiňuje i to, že prodělala v mládí spálu, ze které se plně vyléčila i díky procházkám a modřínům. „Chodila jsem hodinu denně do měšťanky. Silnice a na každé straně les a na kraji modříny. A já se vyléčila, úplně mě to přešlo a klaním se před modříny, protože je to léčivý strom,“ říká.
Marie Dubská je další z osobností, které Seznam Zprávy představují ve svém cyklu portrétů inspirativních osobností, které se dožily úctyhodného věku, ve spolupráci s Životem 90 a s Pamětí národa.
Masarykovec? Do penze bez penze!
Přestože Marie Dubská v posledních letech nejčastěji na veřejnosti vzpomíná na dramatickou obranu Staroměstské radnice na konci druhé světové války, nejraději mluví o letech, kdy zkoušela prorazit jako herečka.
Seriál Seznam Zpráv o výjimečných seniorech
Vysvětluje, že už jako malá, ve třech letech, hrála v představeních, která organizoval její tatínek. „Tatínek byl vesnický řídící a založil na škole divadlo,“ říká. Po komunistickém převratu se její otec dočkal za svoje prvorepublikové postoje odsouzení.
„Dubský, starý typ kantora, masarykovec a benešovec, do penze bez penze, řekli mu,“ líčí Marie Dubská.
Po válce, jako čtyřiadvacetiletá, se zkoušela u divadla prosadit. V době, kdy divadla, jak vzpomíná, přešla z kočovných společností pod města, vojsko a „národ“.
Archivní portrét Marie Dubské.
Uspěla v divadle v Náchodu. „Hrála jsem v komedii Věrná vdova. Otrokyni. Věrnou vdovu hrála jiná dívka, která k nám byla dána, ne že bude začínat a hrát štěky. Byla daná už na role,“ líčí Dubská.
Dceři dala přednost před kariérou
S úsměvem vzpomíná na to, že podle ředitele divadla profesionální herečku úplně přebila. Problém podle jejího vyprávění byl v tom, že herečka chodila s vedoucím z Barrandovských studií, který jí přes své kamarády dohodil práci v divadle.
„Ten její na mě napsal špatnou kritiku. Protože jsem se tam smála. Otrokyně byla trochu do větru, tak se směju takovým jiným smíchem, než by se smála lyrická dívka. A on napsal, že smích Dubské byl strašný,“ vybavuje si i po letech.
Kritika ale naopak zažehla zájem diváků. „Pak přišly ohlasy lidu. Jedni říkali: byli jste v divadle? Ta Dubská, ta byla hrozná. Druzí zase: byli jste v divadle? Ta Dubská, to byl koncert. Další pak, že se o mně mluví všelijak, a to je dobře, že udělám kariéru. Mluvilo se hlavně o mně,“ pyšní se paní Marie. Lidé jí předpovídali kariéru v Národním divadle.
Jenomže její kariéru utnul tehdejší konec divadelního souboru. Marie Dubská popisuje, že skončil proto, že město nemělo na provoz peníze. „Já jsem už pak k divadlu nešla, byla jsem vdaná a měla jsem dceru. Abych dceru tahala po zkouškách, to jsem si řekla, že nebudu dělat,“ doplňuje.
V únoru 1948 už pracovala v pražské Společnosti přátel Lužice, která usilovala o připojení historického území Lužice k Československu. Po komunistickém převratu organizovala divadlo a společenský život v rámci Revolučního odborového hnutí a následně v Ústředním výboru Československého svazu tělesné výchovy.
Přesto na ni jedna role ještě čekala. V roce 2018, kdy už bylo Marii Dubské kolem 97 let, si zahrála v reklamě na automobilku, kde ji kamera zastihla s tágem v ruce u kulečníku.
