„Sloužila jsem Alžbětě II.“ Vzpomínky Češky na Windsor

Olga Horlock byla jedním z malá Čechů, kteří měli tu možnost britskou královnu Alžbětu II. potkávat pravidelně. V letech 2006 až 2016 byla její zaměstnankyní na hradě Windsor. Pro Seznam Zprávy zavzpomínala na svoji desetiletou službu i na samotnou panovnici, která ve čtvrtek v 96 letech zemřela.

Do Velké Británie se Olga Horlock dostala díky své lásce. Na konci 90. let minulého století se zamilovala do Angličana, za kterého se provdala a odstěhovala se za ním do Anglie. V Česku nechala tři dospělé dcery i svoji kariéru učitelky na gymnáziu a s minimální znalostí angličtiny se vydala za Lamanšský průliv.

„Měla jsem obrovské štěstí, které jsem si ani nezasloužila. Už první práci jsem měla moc hezkou, našla jsem práci v Readingu v galerii, kde jsem strávila sedm let. Když galerie skončila, protože její majitelé šli do důchodu, hledala jsem si práci novou,“ popisuje Olga Horlock, jak se dostala k místu u královny.

Na hrad Windsor nastoupila jako prodavačka v královském obchodě se suvenýry. A jak se nastupuje ke královně? „Našla jsem inzerát v novinách,“ rozesměje se paní Horlock. Na inzerát odpověděla a začalo pro ni zhruba pět měsíců v napětí, než se dočkala odpovědi. „Úplně jsem mučila své dcery, pořád jsem jim volala a ptala se jestli mám počkat nebo nemám počkat, co mám dělat. Počkala jsem a bylo to dobře. Strávila jsem díky tomu na hradě Windsor krásných 10 let,“ vzpomíná.

Podařilo se jí uspět i díky tomu, že kromě angličtiny ovládala i další jazyk, češtinu. U zaměstnanců, kteří přicházejí do styku s turisty, si palác cení jazykové výbavy, aby dokázali ulehčit návštěvu i těm, kteří nemluví anglicky. „Pracovaly tam se mnou kolegyně z Maďarska, Litvy, Polska, ale třeba i Španělska.“

Práce na hradu Windsor podle Olgy Horlock byla práce snů. „Pro mě ta historie a kontinuita znamená hodně. Velmi bych si to přála pro tuto zemi.“

Stát se zaměstnancem královny je podle ní privilegium a každý zaměstnanec si toho váží. „A královna mezi svými zaměstnanci nerozlišuje. Má tam tým asi 200 lidí od uklízeček, přes prodavačky, ošetřovatele koní, hasiče až třeba po guvernéra, což je její zástupce. A ke všem přistupuje stejně,“ vysvětluje.

„Královnin manžel princ Philip prohlásil: můj ‚staff‘ (personál, pozn. redakce) nebude parkovat někde venku a nebude to platit. Mohli jsme proto parkovat uvnitř hradu. Každé ráno jedete autem do práce, otevře se ta brána a vy se tam cítíte velmi vítaná,“ popisuje jednu z běžných věcí, které jako zaměstnanci měli k dispozici.

Se svojí zaměstnavatelkou se setkávala pravidelně při různých příležitostech - na Vánoce, při různých oslavách či pravidelných setkáních zaměstnanců. Na první setkání v roce 2006, kdy do Windsoru nastoupila, si pamatuje úplně přesně. Bylo to na Vánoce, kdy se konalo pravidelné setkání Alžběty II. s jejími zaměstnanci.

„Královna Alžběta nám dávala každé Vánoce dárek. My jsme nastoupili ve špalíru, ona tam stála s princem Philipem, dávala nám dárky a my jsme jí mohli podat ruku a říct jí: Merry Christmas, Your Majesty (Veselé Vánoce, Vaše veličenstvo, pozn. redakce). A princ Philip měl vždy i nějaké vtipné poznámky.“

Měla z prvního setkání trému? „Strašlivou! Poprvé to bylo opravdu příšerné. Ale měl to tak každý. Ale ona to udělala snadné pro každého. Mezi lidmi nerozlišovala, vždy se usmívala a dávala nám najevo, že si nás váží a že jsme pro ni důležití, byla vždy velmi vlídná, laskavá, usměvavá a krásná,“ vzpomíná.

O Vánocích měli zaměstnanci s královskou rodinou na Windsoru ještě jeden milý zvyk, kterým bylo zpívání vánočních koled. „Mohli jsme se mohli přihlásit a jít zpívat. Vyráží se od stájí, královna Alžběta milovala koně, přes windsorské hasiče a pokračuje se dál po celém hradě. Všude se zastaví a zpívají se ty koledy. Končí se u královny, která vám nalije portské a popřeje hezké Vánoce,“ popisuje paní Olga. Zpívání se sama účastnila jednou, neboť je o účast na této tradici vždy velký zájem .

S královnou se pak pravidelně setkávala nejen na Vánoce, ale i na pravidelných zahradních slavnostech, na dostizích v Ascotu či na slavnostních plesech. Pozvánky se svým jménem na tyto události má dodnes schované a zarámované.

Naopak fotografii s královnou má jen jednu. Společné foto královny, jejího manžela, dvorních dam a všech zaměstnanců Windsoru, které bylo pořízeno během jednoho z královniných jubileí. „Vyfotit se s královnou nejde, pokud tedy nejste významná osobnost jako třeba pan prezident Václav Havel,“ rozesměje se a ukazuje mi i medaili, kterou v roce 2012 s kolegyněmi dostala ke královnině jubileu.

Dvakrát ročně měli zaměstnanci i povinný brífink v Buckinghamském paláci, kde si vyslechli, jak se firmě dařilo, kolik vydělala nebo jaké se připravují rekonstrukce či změny. A po schůzi prý královna vždy nechala připravit večírek, na kterém se se svými lidmi setkala.

„Byla ochotná si s člověkem povídat, a princ Philip ještě víc. Vždycky ji doprovázel, pořád byl s ní, proto si myslím, že královna Alžběta zemřela steskem,“ zvážní paní Olga. A dodává: „Your Majesty, děkuji za krásná setkávání. Budu vzpomínat na Její Veličenstvo královnu Alžbětu II s velikou úctou.“