Školy, které se zlepšují, umí žáky motivovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co mají společného školy, kde se žáci během pěti let zlepšili v češtině a matematice? Nejsou za tím žádné kouzelné technologie ani nekonečné drcení látky.

Stačí poměrně nevinná věc – aby děti měly sebedůvěru a motivaci. Pokud v hodinách zažívají úspěch nebo radši řeší těžší úkoly než jednoduché, tak rovněž dosahují lepších výsledků než děti ze škol, kde se tohle nedaří.

„Zajímalo nás, co se ve školách odehrálo, že se tak výrazně zlepšily nebo zhoršily,“ popsal záměr České školní inspekce ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

V nové analýze k tomu došla Česká školní inspekce, když porovnávala výsledky dětí v národních testováních z češtiny a matematiky mezi školními roky 2016/2017 a 2021/2022. 

Z více než 500 škol, kde takto testování v pátém a devátém ročníku proběhlo, je přibližně pět procent těch s výrazným posunem ve výsledcích svých žáků. Stejný podíl škol se naopak výrazně propadl.

„Pro školy, které zaznamenaly výrazné zlepšení výsledků v testováních, je více typický také nižší výskyt situací, kdy by žáci vnímali demotivující chování učitelů,“ píše v analýze Česká školní inspekce.

To je takový přístup, kdy žáci popisují, že je učitelé známkují přísněji než ostatní, mají pocit, že jim pedagogové dávají najevo, že nejsou tak chytří, nebo jim učitelé řekli něco urážlivého před spolužáky.

Pokud se tedy dokážou školy v těchto dvou pohledech zlepšit, mohou se žáci nejen cítit ve škole lépe, ale také dosahovat lepších výsledků v testech. Znovu se tak ukazuje úzké propojení mezi atmosférou, která ve škole panuje, a úrovní znalostí, které děti dosahují.

V tomto ale české školy výrazně a dlouhodobě zaostávají. V mezinárodních šetřeních se opakovaně ukazuje, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům v Evropě i ve světě do školy nejméně těší a mají k ní obecně daleko horší vztah.

Česká školní inspekce proto dává i další návod školám, co mohou změnit, aby se děti do školy zkrátka více těšily. A opět nejde o žádné razantní změny. Děti oceňují, když se mohou bez obav ve třídě ptát, cítí zájem učitele nebo mají třeba dostatek času na řešení úloh.

Když se ale zpátky podíváme ještě na školy, které se během pěti let výrazně zlepšily nebo zhoršily, roli hraje také to, jak velké školy jsou. Pokud školy zaostávaly, šlo většinou o ty, které sice mají všech devět ročníků, ale jen jednu třídu v každém z nich. Dohromady tedy mají méně než 300 žáků. Naopak u větších škol nad 450 dětí byla větší pravděpodobnost, že se zlepší.

„Mají horší personální zajištění výuky, nižší míru kvalifikovanosti a aprobovanosti učitelů nebo menší nabídku nepovinných a volitelných předmětů nebo cizích jazyků,“ vysvětluje Zatloukal, s čím se takové školy musí potýkat.

To je další příspěvek do diskuze o budoucnosti financování malých škol. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v posledních měsících stále častěji mluví o tom, že nejmenší školy nebo ty málo naplněné se nevyplácí státnímu rozpočtu platit. A to jak z pohledu výdajů, tak zajištění kvality.

Podobná debata běží kolem škol, které mají objektivně těžší práci, protože v jejich lavici sedí děti s horší podporou ve svých rodinách. Tomu chce MŠMT pomoci cíleným financováním takových škol, proti se ale staví Ministerstvo financí, kterému se nelíbí možný nárůst výdajů na vzdělávání.

Aktualizace: Doplnili jsme vyjádření ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala a další podrobnosti v druhé polovině textu.