Školy dostávají od vlády reálně čím dál méně peněz. Přesto jsou nadprůměrné

České školství by mělo být efektivnější, zní hlavní výtka aktuální vládnoucí koalice, která se snaží uspořit na vzdělávání, aby peníze nebyly vynakládány zbytečně. Toto téma bylo zásadní i při posledním setkání poradního orgánu ministra školství Mikuláše Beka (STAN).

Část odborníků ale nesouhlasí, že by české školství zbůhdarma utrácelo peníze, protože už samotný objem rozpočtu není dostatečný.

„Tato vláda bez ohledu na to, co píše do programového prohlášení, nemá vzdělávání jako prioritu,“ uvedl ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký s odkazem na rozpočet, který sice podle čísel roste, ale reálně se kvůli vysoké inflaci propadá.

Jistě se ve školství najde prostor pro úspory. Do budoucna je třeba otázkou, jestli je udržitelné, aby každá škola měla svou jídelnu. České školství je také extrémně decentralizované, takže máme nadměrně velký počet zřizovatelů a podíl malých škol. Za to málo peněz, které ale do vzdělávání stát dává, české školství vrací velmi slušný výkon.

Potvrzuje to také právě publikované mezinárodní testování 15letých, které se zaměřilo na matematiku. Česko dosáhlo výrazně nadprůměrného výsledku oproti vyspělým zemím OECD. Tuzemští žáci sice dosáhli nejnižšího bodového zisku od začátku měření, ale to samé se stalo drtivé většině zemí.

České školství navíc podává hodně nadprůměrný výkon za hodně podprůměrné státní podpory. Rozhodně se neblížíme vládou proklamovanému cíli – tedy průměru výdajů OECD. I v přepočtu k výsledkům v testování se ale výdaje státu velmi dobře vyplácí – patříme k nejefektivnějším zemím OECD.

Je pravda, že třeba rumunští žáci dokážou z tragické podpory 2,7 procenta HDP vytěžit relativním pohledem ještě více, ale asi se nechceme přiblížit k jejich průměrnému výkonu téměř na úplném konci mezinárodního žebříčku.

„Debatu o podílu výdajů vůči HDP považuji vlastně za málo relevantní. Nikam nevede, protože nezohledňuje velikost populace, která je vzdělávána. Mnohem přesnější údaj je ten, který zohledňuje výdaj na žáka. Lze ho měřit paritou kupní síly nebo podílem vůči HDP na hlavu,“ argumentoval na pátečním zasedání svého konventu ministr školství Bek.

I když ale vezmeme toto hledisko a přepočet výdajů na žáka se zohledněním parity kupní síly, tak zůstává Česko pod průměrem vyspělých států OECD. Kupříkladu Německo dává za žáka o pětinu více, Rakousko o polovinu. Srovnatelně pak Itálie nebo Slovinsko. A s ohledem na výsledek testování vychází český systém i takto velmi efektivně.

Kde ale leží skutečné problémy českého školství, jsou extrémní rozdíly mezi žáky. A výsledky mezinárodního šetření PISA na to opět nepříjemně ukázaly. Polovina dětí s malou podporou v rodinách nezvládá ani jednoduché úlohy v matematice. Opačně jen sedm procent žáků z této skupiny dosahuje výborných výsledků. V tomto ohledu patří Česko vůbec k nejhorším zemím vyspělého světa, jsme na tom podobně jako Slovensko, Rumunsko nebo Bulharsko.

„Není důvod, aby z této socioekonomické skupiny nebylo daleko větší zastoupení v nejvyšší úrovni a daleko menší v nejnižší, protože socioekonomický status není spojen se vzdělávacím potenciálem dětí,“ upozorňuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Celkově se v Česku snižuje podíl dětí, které dosahují vynikajících výsledků. Nenapomáhají tomu ani víceletá gymnázia. Jak ukazuje studie CLoSE, směřují tam zkrátka prioritně žáci, kteří mají lepší rodinné zázemí, ale gymnázium je posunuje úplně stejně, jako kdyby zůstali na základní škole. Ze studie PISA tak sice vyplývá, že víceletá gymnázia mají průměrně nejlepší výsledky, ale vlastně jen kvůli tomu, že jim je nikdo statisticky „nekazí“.

„Potvrdilo se, že se nůžky neustále rozevírají, a jsme na tom tak hůře než před 20 lety. A rozdíly se zvětšují proto, že je řízení celého systému stále razantněji vícekolejné. Zcela se odchylují víceletá gymnázia, ale například úplně přesně nevíme, jak socioekonomické rozdíly posilují výběrové základní školy,“ upozorňuje na další důsledek rozdělování nejen vzdělávání, ale celé společnosti Tomáš Habart z Člověka v tísni.

Relativně pozitivním aspektem je, že se do českých výsledků nepromítlo tak výrazně uzavření škol jako v dalších zemích Evropy a světa. A to přesto, že české školy byly uzavřené téměř nejdéle. Tohle nadšení ale při výkladu výsledků mírní ústřední školní inspektor Zatloukal.

„Daleko strměji než my se mezi lety 2018 a 2022 zhoršily úspěšné vzdělávací systémy. A proč? Dokud žáci s horším socioekonomickým zázemím chodili do školy, dokázali s nimi pracovat. Ve chvíli, kdy zůstali doma, tak o to více se propadli,“ vysvětluje jeden z důvodů Zatloukal.

Je to opravdu varující poznatek o českém školství, jež nedokáže pomoct dětem, které to nejvíce potřebují. Mezi dětmi z podnětného a nepodnětného prostředí je v Česku propastný rozdíl 116 bodů, to jsou tři školní roky. Hůř na tom z pohledu závislosti výsledků ve vzdělávání a rodinného zázemí jsou jen tři země z celkem 81 účastníků testování – Maďarsko, Slovensko a Rumunsko.

„Pokud se nebude celá školská soustava jasněji řídit, tak se žádné řešení stoupajících sociálních bariér nalézt nepodaří,“ dodává Habart.

Jak šetření PISA rovněž ukazuje, důležitá není bezprostředně jen výuka, ale také to, jak se děti ve škole cítí, jestli mají k učitelům důvěru a jaký vztah má celá rodina ke škole. Ve všech těchto ohledech české školství dlouhodobě zaostává. Ze žákovských dotazníků vychází, že české děti mají s učiteli nejhorší vztah ze všech zemí zapojených do testování a menší podporu od učitelů cítí oproti Čechům už jen Poláci.