Kvůli úsporám bez fyziky? „Tak to by byl konec,“ říká žákyně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Připojil jsem se k volitelnému semináři fyziky. Tedy jen jako host pro jednu hodinu. Předmět si vybralo devět žáků Gymnázia Polička. Někteří z něj chtějí maturovat, dalším se bude hodit pro přijímačky na vysokou školu. Všichni tady se chtějí orientovat technickým nebo přírodovědným směrem.

Lenka se vidí na nějakém ze strojních oborů a bez fyziky na škole by měla problém se připravovat na oblast, ve které se do budoucna vidí. „To by bylo teda zoufalé. Musela bych pak volit předmět, co mě tolik nebaví, ale chtěla ho většina,“ říká.

A tohle reálně hrozí. Zatímco dosud může poličské gymnázium otevírat třídy i pro menší skupiny studentů, protože je chtějí podporovat v jejich zájmu, od nového školního roku bude muset nabídku omezovat. Pokud tedy projde úprava financování výuky, takzvaného systému PHmax.

Středním školám by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) podle návrhu snížilo maximální limity vyučovacích hodin plošně o 15 procent, základním školám o šest procent.

Právě o tom mají tento týden jednat ministr školství Mikuláš Bek (STAN) a šéf školských odborů František Dobšík. Školy totiž hrozí, že pokud navrhovaná varianta projde, půjdou 27. listopadu do stávky.

„Pro mě by to byla absolutní čára přes rozpočet, protože chci na vysokou, ale takhle bych se musela nějakým záhadným způsobem připravit na maturitu úplně sama a k tomu dohánět přípravu na přijímací zkoušky,“ přidává se další žákyně Barbora.

Úspornější nastavení PHmax by mohlo ohrozit individualizaci výuky především na školách, které ji podporují nejvíc.

„Už bych neměl možnost se žákům věnovat tolik individuálně. Projekty máme nastavené tak, aby se žáci spojovali v menším kolektivu, a simulovali jsme tak třeba i práci ve firmě. Ve 30 lidech to půjde těžko,“ přibližuje učitel biologie a zeměpisu Petr Tišl.

Když s ředitelem Josefem Dvořákem procházíme školou, sděluje mi své obavy, že tento krok se státu nemusí rozhodně vyplatit, ani když se díky tomu podaří uspořit něco přes miliardu ročně, jak vyplývá z odhadů dopadu nového nařízení vlády.

„Škola je organizmus, který postupně rostl. Různé funkce vznikají krok po kroku a nejde je jednoduše zastavit. To není továrna, kde se dá zavřít jedna hala. Pan ministr teď ale říká, ať organizmu odřízneme jednu ruku. Například jazyky. Francouzštinu už učíme a já přeci nemůžu žákům říct, že jsem francouzštináře propustil a ať si vyberou jiný jazyk,“ vadí necitlivý krok Dvořákovi.

Tyto jednotlivé školní organizmy přitom ministerstvo ještě v průběhu roku motivovalo, aby žáky v jejich zájmech podporovaly, a rozvíjely tak jejich nadání. Sotva se školy naučily v novém systému financování fungovat a učitelé přijali filozofii ministerstva za svou, přichází tvrdé vystřízlivění.

„Vydali jsme se na cestu. Možná jsme teprve na začátku, ale už jsme nabrali nějaký směr. A představa, že najednou budeme muset vše přehodnotit – nemít půlené hodiny, nedat žákům možnost výběru, to je ohromný krok zpátky,“ dodává Dvořák.

Jedna věc je jasná: na školy dopadnou úspory tím bolestivěji, čím více se snažily pro své žáky udělat vyučování kvalitní a zároveň jim poskytnout podporu nebo pomocnou ruku. To druhé je ve velmi konkrétním ohrožení na pražské Základní škole Solidarita.

„Současná generace je o hodně citlivější než předchozí. Velmi prožívá své emoce a dovolí si je pustit. Učitel má ale kapacitu řešit jen akutní potíže. Nemůže s dětmi soustavně pracovat, což pak zhoršuje fungování celé třídy. Dnešní děti jsou ale skvělé, protože chtějí se svými problémy pracovat a neberou jako ostudu jít k psychologovi,“ vysvětluje školní psycholožka Lucia Horáková.

Ne každá škola dokáže psychologa sehnat nebo zaplatit. Přitom, jak ukázal nedávný průzkum Národního ústavu pro duševní zdraví, středně těžké nebo těžké deprese má pětina deváťáků.

Během sotva půl hodiny, kterou u psycholožky trávím, tady hledali pomoc dva žáci. Jeden řešil akutní problém, druhý se přišel objednat na sezení. V pravidelné péči má školní psycholožka tolik dětí, že se jí kolegové z praxí ptají, jak může takové počty vůbec zvládat.

„Kdyby psychologové neměli absolutně nedostupné termíny, nebyla bych ve škole tak obrovsky zatížená. Jenže děti se nedostanou ani do poradny, kde by je alespoň diagnostikovali,“ vysvětluje Horáková, že nechce a ani nemůže děti nechávat bez podpory.

Nejen pomáhat, když je nejhůře. Školy mají za úkol pozvednout každého žáka a podle schválené Strategie 2030+ to má být právě skrze individualizaci výuky. Loučím se proto se školní psycholožkou a jdu se podívat do učebny ve vedlejší chodbě, jak to také může vypadat.

Děti tady sedí v pěti skupinkách. Téma je vzduch, plyny a atmosféra. Nejde ale o hodinu fyziky, chemie, biologie ani zeměpisu. Zdejší děti mají sloučený předmět přírodní vědy, ve kterém se všechny jevy zkoumají v souvislostech. A na řadu přicházejí také pokusy.

Dnes tak mimo jiné zkoušejí, jak v praxi prokázat, že vzduch má hmotnost. Sedmačka Bára nafukuje balonek. Připevňuje ho na jednu stranu pravítka. Na druhou přijde stejný, ale vyfouklý. No a když minikonstrukci vztyčí přesně uprostřed na prstu ruky, balonek plný vzduchu převáží ten prázdný. Jednoduchá demonstrace.

Aby ale mohli být zapojeni všichni žáci, třídu vyučují tandemově dva učitelé. Speciálně u laboratorních prací není dost dobře možné, aby se jich celá, třicetihlavá třída mohla skutečně účastnit, a ne jen přihlížet. I tahle praktická výuka je potenciálně v ohrožení, pokud projdou zamýšlené úspory MŠMT.

„Tím, že výuku vedeme badatelsky nebo výzkumně laděným způsobem, tak je prostě potřeba, aby ve výuce byli dva lidé, kteří budou vše kontrolovat. V sedmé třídě máme 32 dětí a je nemyslitelné, aby takový počet zvládl jeden učitel, když děti pracují třeba s kyselinami,“ vysvětluje učitelka přírodních věd Vendula Hráčková.

Počty jsou totiž až nepříjemně jednoduché. Česká školní inspekce sice ZŠ Solidarita za všechny tyto formy vyučování chválí, plánované škrty ve vyučovacích hodinách ale znamenají 2,5 úvazku učitele dolů.

„Budeme si muset vybrat, kterou část vzdělávání omezíme, protože přijdeme o 54 hodin výuky týdně,“ dodává ředitelka Karin Marques.

Ačkoliv tedy má podle ministerského návrhu dojít k omezení individualizace výuky, ve svém prohlášení se vláda zavázala, že právě v tomto ohledu učitele podpoří. Stejně tak premiér Petr Fiala (ODS) mluví o podpoře vzdělávání prakticky v každém svém projevu.

Současné kroky ale jdou proti této filozofii. A to nezmiňujeme ani zamýšlené seškrtání nepedagogických pracovníků, jejichž platy budou muset ředitelé škol zřejmě sanovat z peněz pro učitele, nebo připravovanou parametrizaci pozic asistentů pedagoga, o které přijdou zase školy, kde mají větší počet žáků s podpůrnými opatřeními.

Tento mix může způsobit spoustu nezamýšlených důsledků pro školy, které se snaží žáky připravit na budoucnost.

Jak zmiňoval ředitel Dvořák, škola je organismus, kde jeden zásah může zabrzdit i další pozitivní změny. Třeba celkové klima ve škole.

To na vás v Poličce dýchne z mnoha stran. Žáci tady mají příležitost procházet vzděláváním směrem, který je zajímá. A mají v tom podporu od vedení i učitelů. Což pak vracejí škole i ostatním žákům. Třeba žáci kvarty teď mají „laskavý listopad“ a každý den dělají něco milého pro své okolí. Minulý týden třeba po škole nafoukli stovky balonků, ve kterých na každého čekal nějaký laskavý vzkaz.

„Primáni mě přiměli, abych si jeden balonek taky práskl, a měl jsem tam: ‚Máš kolem sebe prima lidi.‘ Nevím, kdo z vás to psal, ale trefil se pěkně,“ popsal kvartánům svůj zážitek s jejich balonkem ředitel Dvořák, když jsme k nim zaskočili při hodině angličtiny.

Na pražské Základní škole Solidarita zase mají díky současným finančním možnostem příležitost zažít úspěch ve škole i žáci, kteří třeba pokulhávají v matematice nebo češtině. Pro ně tady jsou volitelné předměty šití nebo tance. Pak ale také prostor, který byste za dveřmi na dlouhé chodbě třeba úplně nečekali.

Vede tudy cesta pro pár schodech do skleníku, kde se děti seznamují se zahradnickými pracemi. A jdou od semínka přes sazenici až ke sklizni plodů a nakonec i vaření. Připravují vlastní mošt, kompostují, a získávají tak vztah k přírodě, ale objevují třeba i vlastní vlohy.

„Spolupracuji s třídními učiteli. Hodně debatujeme o studijně slabších dětech. Tady ve skleníku ale mají šanci zažít úspěch a pro některé je to jediné místo, kde se jim něco daří,“ vysvětluje mi Barbora Brázdová.

I tady na zahradě hrozí, že záhonky zarostou plevelem a skleník se zase přestane využívat. Udržuje ho totiž právě Barbora Brázdová, která je ale tandemovou učitelkou – a prostředky na tyto pozice se budou omezovat.

Důsledky chystaných úspor tak budou opravdu široké. Zefektivňování se ředitelé ani učitelé nebrání, necitlivé kroky plošných úspor ale mohou způsobit, že nadaní žáci nebudou mít možnost excelovat a ti slabší přijdou o šanci ukázat, v čem jsou dobří.