Článek
Úhyn ptáků kvůli činnosti člověka je podle ornitologů dlouhodobým a vážným problémem. Problémem, který se navíc ještě před lety téměř neřešil. Nejčastější příčinou jejich úmrtí je náraz do velké průhledné plochy.
Podle ornitologa Lukáše Vikrory k tomu přispívá i fakt, že širší veřejnost o problematice a jejím rozsahu zatím téměř neví. A to i přesto, že se velká část lidí s problémem setkala.
Změnit se to rozhodli vědci z České společnosti ornitologické. Přidali se proto k mezinárodnímu projektu FLAP, který se o to samé snaží už 30 let. Jejich snahu ale zatím komplikuje nedostatek lidí i financí.
„Problém je vážný a řešení často není náročné. Musí se o tom ale dozvědět co nejvíce lidí,“ říká ornitolog, který se jako jeden z mála věnuje problematice ochrany ptactva v zástavbě.
Organizace FLAP
FLAP je kanadská mezinárodně uznávaná charitativní organizace zaměřující se primárně na ochranu ptactva a šíření povědomí o problematice úhynu ptáků. Podle jejích odhadů jen v Kanadě ročně zemře po nárazu do skla až 25 milionů ptáků. FLAP působí bezmála 30 let a po světě sdružuje miliony dobrovolníků.
Letošní ročník je už čtvrtý. Zaznamenali jste nárůst počtu dobrovolníků?
Počet účastníků se výrazně nezvyšuje. Určitě to nejsou tisíce lidí, ale spíš to byly desítky a dnes možná stovka. Nicméně pro nás je cenný každý takový údaj.
Pro nás je důležité dávat účastníkům i zpětnou vazbu, aby věděli, že jejich informace nezapadla a k něčemu pomohla.
A daří se zvýšit povědomí mezi veřejností?
I když si ten problém postupně cestu k veřejnosti prokousává, my ze zkušenosti víme, že než se dostane do povědomí širší veřejnosti, trvá to minimálně pár let.
Jaký je důvod, že projekt roste tak pomalu?
Jde to opravdu velmi pomalu. Vidím za tím možná trochu technický problém v rámci nahlašování nálezů. My vybízíme účastníky i veřejnost, aby nám nálezy uhynulých ptáků hlásili skrze naši databázi.
Ale pro každého to samozřejmě není komfortní řešení. Proto nabízíme i možnost podat zprávu mailem. Ale už nejsme schopní přijímat telefonáty.
Co je to riziková plocha?
Na začátek bych řekl, co riziková plocha není. I přesto, že je třeba strana budovy celá prosklená, tak proto, že je uprostřed husté zástavby, nemusí být nutně problematická. Záleží také na okolí.
Pokud je v okolí hustá zeleň a keře nebo stromy, je to zase rizikový faktor. Vždy je to souhra více faktorů. Jednoduše to je ale jakákoliv plocha, která odráží okolí, ale mohou to být i dvě okna, která jsou v domě přímo proti sobě, ale také průhledné protihlukové stěny.
Sběr dat je takřka nemožný
Přináší projekt nějaká data?
To bohužel nejde. I kdyby nějaká metodika sběru dat existovala, nemůžeme přesně vypočítat počet uhynulých ptáků.
Můžeme třeba počítat úhyn na jednom místě a s tím pak konfrontovat majitele.
Rizikových míst je ale moc, pokud jsou ve městě, často se o uhynulé ptáky postarají úklidové čety, pokud jsou na periférii, rychle se tam naučí chodit predátoři.
Opírat se tedy můžeme opravdu jen o odhady. Pro Evropu je to asi 100 milionů, pro Česko asi milion. A to je opravdu hodně.
A ve srovnání s jinými příčinami?
Dalším velkou příčinou, kterou ale dokážeme celkem dobře vyčíslit je elektrické vedení. To má na svědomí asi 300 tisíc úmrtí. A odhadujeme, že skla jich způsobují výrazně víc.
Starou budovu novým kouskům nenaučíš
Jak na problematiku reagují developeři nebo majitelé budov?
Setkáváme se s různými reakcemi. Někdo problém bagatelizuje, někdo dělá, že o problému neví, a někdo ho úplně ignoruje.
Jsou už ale i majitelé, kteří se ptají, co s tím mohou dělat. Problematická je třeba domluva s architekty, protože hotový dům je ucelené autorské dílo a zabezpečení by bylo zásahem do něj.
Takže u již postavených budov to může být komplikovaný a pomalý proces.
Dnes už existují takzvané zelené standardy, které některé firmy chtějí naplňovat, a je to známkou jakési vyspělosti. Klienti se třeba ptají, jestli tyto standardy splňují. I to je určitá páka, kterou na tyto společnosti a majitele máme.
Přesto už máte výsledky?
U stávajících budov je toho velmi málo. Jedním z našich úspěchů je budova přírodovědecké fakulty v Olomouci. Ta byla navržena velmi nešťastně a zatím došlo alespoň k částečné nápravě.
Co se ale daří, je například zabezpečování nově vznikajících horských hotelů, které se často nachází v horských sedlech, která jsou takzvanými „bottlenecky“, kde se sbíhají hejna ptáků, aby překonali pohoří. To jsou velmi riziková místa.
A u budov, které teprve vzniknou?
U nich máme výsledků podstatně více, protože máme do jisté míry možnost ovlivnit proces přípravy.
Letos například začíná obměna městského mobiliáře v Praze, kde se jedná například o nové zastávky MHD. Ty už byly navrženy s konkrétními bezpečnostními prvky.
Je to í díky tomu, že jsme skrze Institut plánování a rozvoje s magistrátem spolupracovali a zabezpečení bylo jednou z podmínek a já jsem byl součástí poroty. Podobný koncept pak převzali například Pardubice.
Co děláte proto, aby nové budovy vznikal s ohledem na minimalizaci tohoto problému?
Hlavně se snažíme povědomí šířit mezi studenty architektury, stavaře i úředníky. Přednášeli jsme snad na všech fakultách architektury v republice. Chceme, aby architekti a projektanti v předstihu dokázali identifikovat rizikové partie budov.
A kromě toho, prostřednictvím stavebních úřadů chceme tento požadavek prosazovat jako podmínku u všech nových budov, kde by to mohl být problém. V tuto chvíli to pro architekty není problém. Berou to jako výzvu, které se rádi zhostí.
Stačí málo a nenaletět
Pokud vlastním, nebo stavím dům, co můžu udělat pro to, abych ho zabezpečil?
Riziková místa jde snadno vytipovat, stačí jen pozorovat, kde k incidentům dochází. Řešením jsou pak třeba polepy, které nemusí nějak hyzdit estetiku budovy.
Dnes už víme, že celkem nezáleží na tvaru, barvě ani velikosti. Důležitá je hustota. Problémem může být, že takové polepy mají malou trvanlivost a nehodí se na větší plochy.
Důležité je, vyhnout se známým siluetám dravce, které si mnozí pamatují. To je mýtus a nefunguje to.
Jde tomu také předejít úpravou okolí domu. Doporučujeme například nevysazovat stromy před rizikové plochy. Řešením jsou třeba i spouštěcí sítě nebo lanka. U úplně čirých oken dobře poslouží vnitřní žaluzie nebo závěsy.
Vysvětlil byste mýtus siluety dravce?
Ano, to je opravdu klasická chyba. Takzvaná silueta dravce sama o sobě nikdy fungovat nebude. Ptáci vidí mnohem lépe než lidé a taková silueta pro ně bude pouze barevný flek. V podstatě je jedno, co tam nalepíme.
Důležitá je opravdu hustota. Dnes už víme, že jednotlivé tvary by neměli být více než 10 cm od sebe, jinak se jim ptáci prostě pokusí vyhnout a narazí jenom o trochu vedle.
