Článek
„Výroba skla je týmová práce. Na huti jsme taková rodina. Tady je bančař, pomahač,“ ukazuje na pracovní parťáky mistr dílny Karel Vogl.
Jsme ve sklárně Květná ve Strání na Uherskohradišťsku, výroba tady začala roku 1794. Pece jsou teď rozpálené na víc než 1400 stupňů. Jenže příští rok mají po 230 letech vyhasnout.
„Člověku se promítne v hlavě, co tady odpracoval, co tomu dal. Drží mě rodina. Hlavně si nepokazit Vánoce, po Novém roce budeme řešit, co dál,“ přemítá mistr.
Pracovníci na směně vyrábí malé džbány, Vogl tvaruje ucha. „Dělám tady od roku 1984. Člověk k tomu má citový vztah. To je řemeslo, které musí bavit. Je to živá hmota. Ruce s hlavou musí být propojené,“ popisuje Vogl.
Ve sklářství pracoval jeho praděda, děda i otec. Vogl však čtyřicátý pracovní rok načne neslavně. Ke konci ledna má jít do fabriky naposledy. Stejně jako dalších 80 ze 87 zaměstnanců dostal minulý měsíc výpověď.
Voglův kolega Josef Adámek vytahuje rozžhavené baňky, základ pro skleněné výrobky. Podílí se na výrobě od roku 1991, kdy nastoupil do učení. „Kromě roční odstávky jsem tu celou dobu. Konec fabriky je ztráta pro celou obec. Spousta lidí bude shánět práci někde jinde, možná se odstěhují. Život v dědině to hodně poznamená,“ říká.
Květnou ve světě proslavilo hlavně nápojové sklo, výrobky vyváží do více než 50 zemí světa. Na export jde přes 90 procent artiklů.
Podle ředitele Marka Mikláše srazily fabriku drahé energie. Na západoevropském odbytišti nezvládá konkurovat. „Před rokem 2021 jsme platili 300 až 400 tisíc za energie měsíčně. Jenže v roce 2022 se nám zvýšily náklady na energie o 14 milionů ročně. To je likvidační navýšení. Když mají třeba v Maďarsku až sedmkrát levnější megawatthodinu plynu, tomu se nedá konkurovat,“ vysvětluje ve vzorkovně, která je plná vitrín s barevnými sadami.
Firma loni utržila přes 98,7 milionů korun, přesto vykázala ztrátu téměř 29 milionů korun. „Slyšíme, že teď ceny energií klesají, ale nikdo už neřekne, že jsou pořád pětkrát dražší než v roce 2020,“ tvrdí.
Nově v UNESCO? Totální paradox
Oznámení konce výroby přichází pár dní poté, co se české sklářství dostalo na seznam nehmotného dědictví UNESCO. „Totální paradox, v takové době zavíráme sklárnu. Bohužel, taková je realita. Nejsme to jen my, ale řada dalších firem, i z oboru. S těmi cenami energií se prostě podnikat nedá. Držím palce všem, kteří to vydrží a budou dál pracovat v tomto krásném řemesle,“ říká Mikláš. V místní sklárně začínal jako čtrnáctiletý a strávil v ní 32 let. V listopadu musel kolegům i kamarádům rozdávat výpovědi.
„Jsem taky rodák. 230 let sklárna obci pomáhala, jsou na ni navázaní taky další živnostníci. Tenhle řetězec bohužel skončí,“ popisuje.
Po fabrice provádí reportéra Seznam Zpráv Irena Kolajová, běžně ji představuje třeba školním exkurzím. Poučeně povídá o slavné historii sklárny. Nejslavnější éru zažila továrna v 19. století, kdy ji koupil Emanuel Zahn, jehož jméno nese i okolní náměstí. „V této vile žil,“ ukazuje Kolajová na rekonstruovaný honosný dům v areálu. Říká, že ohlášený konec obrečela. Ve fabrice pracovali její rodiče, dělá tam i její manžel.
V další hale bere do ruky skleničky Josef Tomanec. „Sklenička z výroby má na sobě takzvanou kopnu (čepici). Po jejím opuknutí (odříznutí) a změření výšky skleničky podle výkresu zabrušuji hrany,“ popisuje část ruční výroby.
V Květné pracuje 28 let, o víkendech si přivydělává jako fotbalový sudí. „O sebe strach nemám, jde hlavně o starší rodiny. Na druhou stranu tu pracuje i má manželka, taky nás to zasáhne. Musíme si nějak poradit. Tohle je špatně. Je to vizitka naší republiky, naší vlády,“ zlobí se.
Místním se stále nechce věřit, že má slavná tradice skončit. Částečnou naději živí i majitel sklárny, společnost Cerva Bohemia a Lubor Cerva. V hlavě má plán na průmyslovou výrobu skla. Ruční výroba je podle něj velmi nákladná.
Automatická linka si však žádá investici necelých 700 milionů korun. „Potřebný stroj se pořizoval do mé bývalé sklárny ve Světlé nad Sázavou. Tyto typy fungují dodneška a jsou nejrychlejší v Evropě. Jen se žádným bankám nechce takový projekt financovat,“ hlásí Cerva s tím, že by linka zaměstnala ještě víc lidí než v současnosti.
Poté, co fabrika na začátku týdne ohlásila konec, spustila lavinu solidarity. „Chceme všem obrovsky poděkovat. Běžně máme na e-shopu tržby v řádu desítek tisíc, v pondělí to bylo 1,5 milionu korun. Máme desítky podpůrných mailů, vzkazů, člověk je z toho dojatý,“ děkuje Mikláš.
Říká, že už na začátku roku 2022 psal různými ministrům Fialovy vlády. „Reakce byly, že doba je těžká. Nechceme žádné dotace. Ale nemůžeme podnikat, když máme jedny z nejdražších energií v Evropě. A zvlášť v našem oboru,“ zdůrazňuje.
Mistr dílny Karel Vogl už v minulosti zažil dva krachy skláren. Chvilku postává u svého pracovního stolu. Na zdi visí plakát se slavnými litvínovskými hokejisty, kterým fandí, vedle fotky rodiny. „Vždycky, když mě něco rozzlobí, tak se sem podívám. Pořád věřím, že se to tady vzpamatuje. Jsem optimista,“ loučí se s úsměvem.
