Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V nohách nemocničního lůžka sedí Josef, už starší bigbíťák, jak sám sebe označuje. Pro některé pacienty může být pobyt na lůžku následné péče strašák, pro Josefa jde ale o místo, kam se těšil. Dlouho totiž musel snášet bolest pravé kyčle a teď už po operaci rehabilituje, aby se co nejrychleji vrátil do běžného života.
„Bude to jenom lepší. Teda musí být. A hned vám řeknu proč. Já jsem muzikant a ještě ke všemu bubeník, takže já ty nohy potřebuji mít zdravé,“ má Josef o motivaci postaráno.
Sám ale vnímá, že tahle následná nemocniční péče má neprávem špatnou pověst. Mezi lidmi zkrátka stále zůstává dojem, že se do léčeben dlouhodobě nemocných chodí umírat.
„Část veřejnosti žije stále v devadesátých letech a má pocit, že u nás skončí na dobu neurčitou,“ zmiňuje místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic Martin Grolmus, s čím si pacienti i jejich rodiny zdejší pobyt spojují.
Pravda to ale rozhodně není. Většina pacientů se sem přesouvá zkrátka na doléčení z akutních lůžek. A to navíc velmi brzo oproti minulosti.
„Před 20 lety leželi pacienti na akutních odděleních mnohem déle. Typicky tam čekali, než se jim vyndaly stehy, které se vyndávají desátý až čtrnáctý den. Dnes k nám přicházejí časně, už čtvrtý nebo pátý den po operaci,“ popisuje geriatrička Hana Veselovská.
Ve skutečnosti už žádné léčebny dlouhodobě nemocných neexistují. Zbyly jen názvy, fakticky se ale bavíme o lůžkách následné nebo dlouhodobé péče. Na těch druhých jsou umístěni chronicky nemocní nebo nesoběstační pacienti a jejich počet se i kvůli nevýhodněji nastavenému financování spíše snižuje.
A na chodbách je v pátek dopoledne, tady v jedné z nemocnic na západě Čech, opravdu živo. Potkávám hned několik pacientů s doprovodem. Ne že by nefungovaly výtahy, naopak jde o součást rehabilitační terapie. Každého se snaží lékaři a fyzioterapeuti po úraze nebo chorobě rozpohybovat natolik, aby zvládl bezpečnou chůzi.
Pacienti chodí na rehabilitace, cvičí ale i na schodech nebo na chodbě.
Někteří se s dopomocí pohybují po nemocnici prozatím na vozíčku. Trénují tak alespoň ruce. Stejně jako pacientka, kterou zdravíme před dalším pokojem.
Nyní ale z nemocnic s nejistotou hledí na novou úpravu, kterou Ministerstvo zdravotnictví chystá. Zaprvé má vzniknout sociálně zdravotní péče. Zadruhé by si po 90 dnech strávených na lůžku měli pacienti část pobytu hradit.
„Taková praxe funguje už dnes. Nejsou sice zákonem daná časová omezení, zdravotní pojišťovny ale pobyty nad 90 dnů sledují. Pokud přijde kontrola, tak se zaměřuje právě na pacienty, kteří jsou v nemocnicích následné péče přes 90 dní,“ doplňuje lékařka Veselovská.
Rozhodně dříve se chtějí vrátit domů i další dvě pacientky, které nás po zaklepání vítají ve svém pokoji. Zatímco Saša má za sebou stejně jako Josef operaci kyčle, Alenu trápí kolena.
„Operovali mě v Písku. Teď už to je lepší. Doma jsem ale sama, tak se o sebe musím dokázat taky sama postarat,“ vysvětluje Saša. Na žádnou zvláštní pomoc se zpátky doma spolehnout nemůže, a tak si chce být před odchodem z nemocnice jistá, že to zvládne.
„Mám to úplně stejně. Žiju sice s mladými, ale ti jsou přes den v práci. Musím tady ta kolena rozcvičit,“ doplňuje Alena.
Saša s Alenou vyhlížejí návrat domů. Jakmile zase rozpohybují nohy.
Existují ale i výjimky. Dlouhou dobu zůstávají hospitalizovaní pacienti po závažnějším onemocnění s trvalými následky. V jejich případě rehabilitace postupuje pomaleji nebo je celkově jejich zdravotní stav komplikovaný.
Do domovů pro seniory je také problematické umisťovat mladé lidi. S nimi sociální služby příliš nepočítají. Jde například o těžce postižené pacienty po dopravních nehodách. Ti pak zůstávají na sociálních lůžkách v běžných nemocnicích.
Ale i u některých starších pacientů není jednoduché najít včas vhodný domov pro seniory. Pak mohou zůstat i oni na sociálních lůžkách déle, a to po přechodnou dobu, než se vyřeší jejich situace.
Zvláště ti nejstarší mívají fyzickou nebo i duševní sílu už menší. „U nich se pak rehabilitace přes veškerou snahu nedaří a jsme pak rádi, když takový člověk pomůže se sebeobsluhou, s doprovodem přejde po pokoji, ale není schopný žít samostatně. Pak s rodinami konzultujeme, jestli jsou schopné zajistit dohled a pomoc doma, nebo budou hledat místo v zařízení sociální péče,“ vysvětluje Veselovská, která uvažuje, jak tento zaběhnutý systém změní právě zamýšlená novela zákona.
Lékařka Hana Veselovská popisuje, že dnes do následné péče míří pacienti jen pár dní po operaci.
Kriticky se k ní vyjádřila jak Asociace českých a moravských nemocnic, tak poskytovatelé sociálních služeb nebo Odborový svaz zdravotnictví a sociálně péče.
Ministerstvo zdravotnictví ale uklidňuje, že se návrhy změn dotknou dlouhodobé, nikoliv následné péče. Zařízení, kde zpravidla dochází k doléčování pacientů, by tedy měla fungovat v zásadě jako doposud.
„Rozlišení obou forem je naprosto zásadní pro pochopení plánovaných legislativních změn. Následné lůžkové péče se změny v žádném případě netýkají a její poskytování bude nadále zajišťováno podle dosavadních podmínek,“ vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.
Pacienti v nemocnicích následné péče by tak měli pokračovat v rekonvalescenci, jak jsou zvyklí. Aby mohla většina pacientů co nejrychleji skočit zpět do života stejně jako muzikant Josef z úvodu. „Kapely mají za mě záskok, tak se musím dát co nejdřív dohromady, abychom mohli hrát zase v původní sestavě,“ směje se Josef.
Loučím se s ním v jeho pokoji, který sdílí s dalšími dvěma pacienty. Než se ale stihnu vymotat z areálu, už ho vidím na zdravotní procházce v parku nemocnice. Je na nejlepší cestě být zase zpátky za svými bicími.
