Článek
Na českém sankčním seznamu ve středu přibylo jméno Natalie Sudliankové, běloruské novinářky, která v České republice získala politický azyl. Ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) řekl, že žena je klíčovou spolupracovnicí ruské vojenské zpravodajské služby GRU a řadu let v Česku skrytě a vědomě pracovala ve prospěch několika ruských organizací.
Do České republiky se Sudlianková dostala v roce 1999, v prosinci téhož roku získala politický azyl. V Bělorusku byla o rok později obviněna z údajných finančních machinací, kvůli čemuž ji v roce 2002 zadržela německá policie, Sudlianková skončila ve vazbě.
Čeští poslanci následně podepsali petici, v níž Německo žádali o pomoc v případu Sudliankové, uvedla ČTK. Německé úřady následně zjišťovaly, zda ji lze také v Německu chápat jako politickou uprchlici a odepřít tak vydání do její vlasti. Žena se nakonec díky právní pomoci Rádia Svobodná Evropa, pro které v té době pracovala, po několika dnech dostala na svobodu a vrátila se do Prahy.
Sudlianková pracovala jako novinářka píšící v ruštině i v češtině, informuje web iRozhlas, vysílala v běloruské stanici Rádia Svobodná Evropa, přispívala do časopisu Týden, Lidových novin nebo ruského deníku Izvestija. Přispívala hlavně texty o Rusku, pro Lidové noviny psala komentáře o politické situaci v zemi.
Byla také šéfredaktorkou Pražského telegrafu, ruskojazyčného týdeníku, který od roku 2002 vycházel v Praze. New York Times označily Pražský telegraf za největší ruskojazyčný sdělovací prostředek v Česku. List založila Obchodně průmyslová komora Ruské federace, na toto spojení upozorňovali ukrajinští novináři. Sudlianková také působila jako šéfredaktorka české verze časopisu Rusko v globální politice.
Běloruskou novinářku často oslovovala česká média jako odbornici na dění v Rusku. Objevila se například v pořadu Babylon České televize, kde mluvila o Pražském telegrafu a svých zkušenostech s azylem v Česku. Kromě práce v médiích Sudlianková podnikala také v realitách a marketingu a podílela se na organizaci ruských koncertů či kulturních akcí.
Od anexe Krymu začala Sudlianková podle iRozhlasu vystupovat ve prospěch Ruska a šířit proruskou propagandu. V rozhovoru pro Radiožurnál, který poskytla v roce 2014, například tvrdila, že ruská armáda na Ukrajině není a konflikt na tomto území je „mezinárodní“. Že jde o rusko-ukrajinský konflikt, popřela také v rozhovoru pro Respekt, kde situaci označila za „souboj mezi oligarchy“. Několik rozhovorů poskytla také webu Parlamentní listy, který bývá označován za dezinformační.
Sudlianková zaregistrovala také stránky Atominfo.cz. Web, který byl mediálním partnerem konference Jaderné dny, která proběhla v roce 2021 na Západočeské univerzitě, prosazoval zájmy ruského státního podniku Rosatom usilujícího o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, upozornil iRozhlas. Sudlianková stojí také za PR agenturou Essential Communication, která pro Rosatom psala tiskové zprávy. Podle vlády pracovala pro ruský státem financovaný Fond na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí nebo organizaci Nesmrtelný pluk Ruska.
