„S tím platem se nedá vyžít.“ Proč stávkující ochromili soudy

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud v měsíci ušetří, jsou to minimální částky. Často žijí „od výplaty k výplatě“. Přesto mají v práci velkou zodpovědnost. Seznam Zprávy oslovily tři soudní úřednice, které až do středy stávkují kvůli platům.

Do protestů se podle odborářů zapojilo 90 procent zaměstnanců okresních soudů a 65 procent zaměstnanců soudů vyšších instancí. Často dostávají podporu i přímo od soudců, kterých se současná stávka netýká. Tedy jen formálně, protože většina soudních jednání musí kvůli stávkujícím úředníkům hledat nové termíny.

Na ostravském okresním soudu vstoupilo do stávky 246 justičních pracovníků. Tedy všichni až na jediného. „Až na něj táhneme všichni za jeden provaz. Myslím, že nám náladu a odhodlání nezkazil,“ říká Daniela Vjačková.

V justici pracuje 28 let, vnímá ji jako srdeční záležitost. Tato vyšší soudní úřednice vydává rozhodnutí o soudních úschovách nebo zpracovává spisy v pozůstalostním řízení. „Nezvažovala jsem vůbec, že bych se ke stávce nepřidala. Chceme dát vládě jasně najevo, že je situace více než kritická a za současných podmínek už nemůžeme v zaměstnání setrvat. Nejde prostě pokrýt ani naše základní životní potřeby,“ vypočítává žena, která stojí i v čele odborů na tamním soudu.

„Beru něco málo přes 30 tisíc korun hrubého. Zapisovatelka má ještě podstatně méně. Zvládám to jen díky rodičům, kteří jsou v důchodu a všelijak mi pomáhají. Žiju tak nějak od výplaty k výplatě,“ shrnuje.

Také zdůrazňuje, jak se na situaci negativně podepsala vysoká inflace. Jak nedávno spočítali redaktoři Seznam Zpráv, jen v letech 2019 až 2023 kumulovaná inflace dosáhla téměř 38 procent. „Platy úředníků na soudech byly vždycky nízké. A tak se s inflací za poslední roky stalo, že nejsme schopni zaplatit bydlení, jídlo, léky, poplatky u lékařů, dětem ve školách, lyžařské kurzy dětí, kroužky a podobně,“ zdůrazňuje.

Podle ní se mají mzdy přiblížit klasickým státním zaměstnancům. „Platy by se nám měly zvednout minimálně o 25 procent. Bavíme se o částkách nad deset tisíc korun,“ uzavřela Vjačková.

Na Okresním soudu v Hradci Králově pracuje 21 let, z toho 11 let jako protokolující úřednice. „Je to trochu odlišné od zapisovatelky. Nahrávku z jednání přepisuji v kanceláři a vytahuji jen podstatné. Mám školení i složené zkoušky,“ popisuje pracovní náplň Stanislava Glembek.

Zdůrazňuje, že přepis jednání není jediná povinnost. Předvolává svědky, zajišťuje vězeňskou službu na jednáních, rozesílá rozsudky. „Některý spis nám projde pod rukama třeba patnáctkrát. Řeknu to nadneseně. Kdyby všechny zapisovatelky a protokolující dali hromadnou výpověď, tak prostě soudy nebudou soudit, protože jednačky nezačnou,“ říká.

Na výplatnici každý měsíc uvidí kolem 25 tisíc korun čistého. „Když to někomu řeknu, tak na mě vyvalí oči s tím, že jako státní zaměstnanci musíme mít víc. Vysvětluju, že jsme organizace resortu, což jde z jiných peněz.“

Jako samoživitelka tak každý den řeší, jak vyjít s penězi. „Kdybych nebydlela u rodičů, tak mám smůlu. Přispívám jim na inkaso. Hypotéka nepřipadá v úvahu. Nájem 2+1 v Hradci Králové stojí okolo 12 tisíc korun plus energie,“ vypočítává.

„V tom není jídlo, kroužky a další potřeby pro syna. Prostě bych nevyžila,“ shrnuje Glembek. Jak říká, nedělá rodinné nákupy. Pro jídlo si chodí denně, aby nic nevyhodila. „Utratím za jídlo úplné minimum,“ doplňuje.

Právě nízký plat byl paradoxně důvod, proč zvažovala, zda do stávky vstoupit. „Tři dny bez odměny budou prostě ve výplatě chybět,“ říká.

Podobně jako kolegové zmiňuje vysokou inflaci. „Co si pamatuju, přidali nám asi před pěti lety a pak jsme se ozvali v roce 2022, když tarify zvedli o nějaká dvě tři procenta. Jenže to stejně ani inflaci nedorovnalo,“ vysvětluje.

Přeje si, ať se mzda co nejvíc přiblíží státním zaměstnancům, kteří pracují například na magistrátech. „Mají třeba o deset tisíc víc,“ míní Glembek.

Na královéhradeckém soudu stávkuje většina zaměstnanců, mají také podporu od místních soudců. „I vzhledem k nízkým platům je fluktuace zvlášť nových pracovníků velká. Často nastoupí na přechodnou dobu a u toho si hledají lepší práci za lepší peníze. Přijde mi, že to berou jen jako přestupní stanici,“ uzavírá nelehkou situaci na tamním okresním soudu.

„Jsou měsíce náročnější a trochu volnější. Teď bylo zrovna složitější období. Mám dvě děti, škola chce nemalé částky za učebnice. Vydáváme také dost peněz za léky pro ně. Nahoru šlo ubytování, ceny potravin. Prostě všechno kromě našich platů. Bohužel,“ sděluje další podobný příběh Eva Šlesingerová.

Také je nespokojená, že vláda zatím nedostála slibům na odboráři požadované zvýšení platů. „S ohledem na to, co nám bylo slibováno, a s ohledem na inflaci se skutečně dostáváme do krizových situací a je velice náročné udržet chod rodiny,“ podotýká.

Na ostravském okresním soudu pracuje od roku 1998. Jako vyšší soudní úřednice na trestním úseku má na starosti řadu činností.

„Soudci rozhodnou o nějakém trestu a my jako vyšší soudní úředníci ho nařizujeme a zpracováváme následné úkony. Například kontrolujeme výkon trestu, zápočty vazby, rozhodujeme o odměně advokátů,“ dává nahlédnout do části svých pracovních povinností.

Z okolí cítí, že jí při stávce drží palce. „Z různých oddělení i od soudců slyším, že se nám asi v té vládě už smějí,“ říká.

Podobně jako kolegyně pobírá okolo 30 tisíc korun hrubého. „Mám tabulkový plat 29 tisíc a k tomu dostáváme nějaké osobní ohodnocení,“ popisuje svou situaci.

Podle ní musí vláda sáhnout hlouběji do kapsy. „Vzhledem k tomu, co se v republice děje a jak šly ceny rapidně nahoru, tak přispění v řádu tisícovky nebo patnácti set je – troufnu si říct – až směšná částka. Měli by nám přidat deset tisíc a více,“ dodává Šlesingerová.