S nakupujícími Čechy v Polsku. Pro cigarety za polovic si jezdí až z Prahy

Krabička cigaret do stovky, velké balení pracího prášku kolem dvou stovek a máslo za cenu podobnou jako v Česku při slevové akci: 110 korun za půl kila. K tomu společenské šaty, zimník, dětský kočárek, domácí pantofle nebo nový hrnec. Na velké tržnici na okraji polského lázeňského městečka Kudowa-Zdrój u českých hranic seženete téměř všechno. A podle českých nakupujících výrazně levněji a v lepší nabídce.

Vyrazili jsme zjišťovat, co Čechy na nákupy do Polska láká a jestli se cítí u tamních obchodníků nevítáni, jak by se z posledních zpráv polských médií mohlo zdát.

Z Hradce Králové jsem za slabou hodinu u tržnice na okraji desetitisícového lázeňského města, jehož krásné centrum, které navštívili i Johann Wolfgang Goethe či Winston Churchill, drtivá většina nákupůchtivých Čechů nikdy nenavštíví. Jejich cesta končí u spleti kovových kontejnerů, v jejichž uličkách nakoupí výše zmíněné zboží.

„No, dneska je to tady divočina,“ zaslechnu v davu, který se pomalu posouvá podél stánků. Dvojice seniorek vypadá na zkušené harcovnice. „Jezdíme dvakrát do roka,“ potvrdí mi jedna z nich, která se představí jako Mirka, že zde nejsou poprvé. S kamarádkou Maruškou si prý udělají cestu vždy na jaře a pak před Vánocemi. Ještě na jaře podle nich bylo na tržnici klidněji.

Jsou z Roudnice nad Labem v Ústeckém kraji. Na nákupy vyrážejí organizovaným zájezdem. „Je to drahé, cesta tam a zpátky stojí 350 korun. Ale zase na nás autobus celý den čeká,“ říká mi Maruška. S kamarádkou to prý berou jako výlet.

V rukou ale nesou plné tašky. Nakoupily pánve, tepláky a domácí pantofle. „Pro ty si sem jezdím ráda, jsou moc pěkné. Ale už podražily,“ vytahuje Mirka z igelitky červené pantofle s kožešinkou a výšivkou. Pořídila je za 150 korun, dřív prý stávaly stovku. I tak vypadá seniorka se svým nákupem spokojená. „A teď jdeme na buřta,“ říká, když se loučíme.

Napětí mezi Poláky a Čechy, které v posledních týdnech panuje u některých supermarketů v příhraničních regionech, na tržnici znát není. Naopak, tamní obchodníci mají české nakupující rádi. Ostatně, tržnice vznikla kvůli nim.

„Myslím, že po covidové pauze lidé zase začali jezdit. Asi jezdí víc. Možná za to může zdražování, shánějí levné zboží,“ říká mi postarší prodavačka u stánku s textilem. Má sezonní nabídku - bundy a kabáty s kožešinou i bez a také společenské oděvy.

Už roky je tržnice Kudowa-Zdrój vyhlášená mezi rodiči, kteří shánějí pro své potomky výbavu do tanečních. Pánské obleky nebo různobarevné třpytivé plesové šaty se dají koupit kolem dvou tisíc korun. Boty z koženky pak za několik stovek.

Taneční jsou už ale v plném proudu, tak místo otrávených teenagerů mezi štendry s oblečením převažují spíš senioři, kteří vyrazili shánět cenově dostupné zimní bundy a kabáty. Velký zájem je o zateplené legíny za 49 korun.

„A zbytek měsíce se chodím pást,“ zahlásí u jednoho ze stánků korpulentní dáma ověšená naplněnými igelitkami. Manžel ověšený dalšími taškami jen mlčky pokrčí rameny.

Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím, že s prázdnýma rukama jsem jediná. Abych nevypadala podezřele, u stánku, který nabízí polské speciality, si jako připomínku dovolené u Baltu koupím balení sleďů na kašubský způsob. Se zájmem si ještě prohlédnu krabici s másly, u které je lákavá cenovka 25 korun. Nejsem jediná, kdo její obsah zkoumá.

„A je dobré?“ ptá se jedna z nakupujících dalších zákazníků. Krčím rameny. Muž, který si ho nakládá do košíku, jí tvrdí, že je výborné, že je stejné jako kdysi u nás byla „dvojka“. Při bližším přečtení etikety, která hlásá 82 procent tuku, což je u másla norma, zjistím, že většinu z něj ale tvoří tuk palmový. Tak to ráda přenechám jiným zájemcům.

Když se vymotám z labyrintu stánků s oděvy, dostanu se zpět na „hlavní“ třídu, kudy prochází do tržnice nakupující, zatímco zoufalý pracovník ostrahy ve žluté vestě je nepřestává upozorňovat, ať jdou na stranu, protože jede auto. Vede tudy i cesta na jedno z parkovišť.

Lidí je na tržnici hodně, ale zvládnou se mezi stánky rozptýlit. Proto mě překvapí fronta, která se táhne zpoza rohu jednoho z nich. Trojice žen kolem čtyřicítky, které stojí na jejím konci, se nezkušeně zeptám, na co ta fronta je.

Na cigarety. Jak dlouho tady stojí? „Někdy tady stojíme i hodinu. A vyplatí se to. Cigarety jsou o polovinu levnější než u nás,“ vysvětlí mi pokuřující tmavovláska. Kupující si prý může odvézt čtyři kartony na osobu. Krabička se dá sehnat i kolem 15 zlotých, což je necelých 80 korun. V Česku se cigarety pohybují kolem 130 korun za krabičku.

Ptám se, jestli jezdí pravidelně. „Jezdíme každý měsíc,“ říká její kamarádka. Nejezdí ale ze sousedního Náchodska, nýbrž až ze 150 kilometrů vzdálené Prahy.

Tahle informace mi vyrazí dech. Takovéto cestování pro cigarety se každý měsíc vyplatí? Ženy se rozesmějí, prý ano. „Koupíme si tady i levné jídlo a natankujeme benzin, je tu za 35 korun. Ten se vyplatí. Nafta ale ne, ta je stejně drahá jako u nás,“ poučí mě.

Přesouvám se do nedalekého supermarketu Biedronka. Mám plán. Chci se zeptat polských zákazníků, co říkají na nájezdy jejich českých sousedů. Parkoviště je ale narvané auty s českými SPZ. Jediný Polák, kterého potkávám, je pofidérní prodejce nožů, který chodí mezi auty a nabízí je jejich posádkám. Tomu Češi nevadí. Naopak, snaží se je neúspěšně přesvědčit ke koupi balení tří nožů.

Češi z příhraničí jezdí do Polska nakupovat už roky. Nulové DPH na potraviny zavedené polskou vládou však v pohraničí způsobilo doslova nákupní šílenství. Začali jezdit i lidé ze vzdálenějších regionů Česka.

Takové nájezdy na polské obchody už mnohé Poláky začínají štvát. Před několika dny dokonce bogatyňský občan Artur Sienkiewicz nechával českým řidičům za stěrači vzkaz, kde je prosil o kulturu nakupování, a vyjádřil obavu o dostupnost některého zboží před vánočními svátky.

Ve vzkazu jim připomněl i nedávný česko-polský spor o důl Turów, vedle nějž Bogatyně leží, a který zastavil budování tamních přeshraničních vztahů. „Emoce našich obyvatel ještě neodezněly. Na vás teď záleží obnova dobrých sousedských vztahů,“ podotkl.

Apokalypsu, kterou ve svém vzkazu popisoval, a kterou ukazovaly i některé příspěvky na polských sociálních sítích, kdy Češi brali jogurty po kartonech a zůstávaly po nich prázdné regály s moukou a dalšími základními potravinami, v Biedronce v Kudowa-Zdrój naštěstí nezažiju.

Po vstupu do obchodu ale pochopím, proč místní nákupy v sobotu dopoledne raději odložili. Jedou všechny pokladny a fronty stojí mezi regály až do poloviny obchodu. Situace, ve které bych se v případě, kdy bych nebyla na reportáži, otočila a jela pryč.

Zatímco ovoce a zelenina je levnější, třeba u másla je cena zhruba stejná jako v Česku. Půlkilové balení stojí v přepočtu stovku. Čtvrtka másla za 50 korun je občas k dostání i v českých supermarketech. Levná je pak třeba jasmínová rýže, v akci za 15 korun krabička.

U jablek za 1,99 zlotého (1 zlotý je teď něco málo přes pět korun) oslovuji paní, která se představí jako Jana. Nebydlí prý daleko a do polského supermarketu jezdí pravidelně. „Už dřív tady byly potraviny levnější. U ovoce a zeleniny mám pocit, že je kvalitnější než u nás. A ráda sem jezdím i pro uzeniny a sýry,“ říká.

Problém s Poláky prý nezaznamenala a pro Čechy, kteří chtějí ušetřit, má pochopení. „Aspoň trochu si tím ulehčí.“