S asistencí, ale doma. Takhle mohou žít lidé, kteří si už sami nepomohou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dveře si podávám se zdravotní sestrou, která byla zrovna u 93leté Evy na kontrole. Dnes je to tady samá návštěva. Kromě asistentky, která je u Evy od rána až do odpoledne, přicházím ještě já spolu se sociální pracovnicí.

Paní Eva nás zdraví s úsměvem. Zvlášť ji pobaví slova asistentky, že je mediální hvězda.

„Já? To ne,“ říká Eva.

Ruším zrovna při přípravě oběda, a tak si sedám stranou. Asistentka zvedá Evě polohovací postel, aby si mohla snáze sednout. Potom jí pomáhá ke stolu a podává jí jídlo. Dnes jsou zapečené těstoviny.

„Ani kávu nemám,“ hlásí od talíře Eva.

„Však bude,“ ujišťuje ji asistentka.

Nejen jídlo a pití, ale se všemi každodenními potřebami asistentka Evě pomáhá. Od osobní hygieny přes oblékání, běžné domácí práce až po vycházky. Dopoledne už se spolu projít venku byly. I když jen na vozíčku, protože Eva se po nedávném pádu chodit bojí.

„Hlavně si s ní ale celý den povídá, a maminka pak je na tom daleko lépe,“ říká dcera Eva. Její matka se totiž potýká s demencí, takže má mimo jiné problémy s krátkodobou pamětí. Občas se tak propadá do dětství, a ačkoliv žije v domácím prostředí, ptá se po mamince a domově, kde žila v dětství.

Právě doma by chtěla většina lidí strávit závěr života. Vychází to z průzkumu mezi 1010 odpovídajícími, který pro Seznam Zprávy vypracovala agentura Ipsos. Jde o pokračování dlouhodobé série Jak se žije v Česku.

Nejvíce – 47 procent respondentů, by zvolilo domácí odbornou péči, pokud by byli ze zdravotních důvodů odkázáni na pomoc druhých. Asi 32 procent lidí by pak uvítalo soukromou péči ve specializovaných domovech s vlastní bytovou jednotkou. Jen jednotky procent dotázaných by si vybraly ústavní nebo nemocniční péči.

Když ale dojde na péči o prarodiče nebo rodiče, většina respondentů v současnosti přiznává, že strávili stáří v ústavní nebo nemocniční péči. Domácí odbornou péči mělo k dispozici 42 procent seniorů.

„Domácí péče není nedosažitelná. Skoro 20 tisíc dostáváme na péči od státu, když máme plné služby, tak nás to vyjde asi na 32 tisíc. Ten zbytek tak maminka z důchodu zaplatí,“ dodává Eva. Od července se navíc podpora v nejvyšší kategorii příspěvku, který 93letá Eva pobírá, navýší o téměř osm tisíc korun.

Samozřejmě je potřeba pokrýt i další náklady, nicméně je třeba říct, že život ve stáří doma není nepředstavitelným luxusem, který by si mohl dovolit jen zlomek lidí.

Problém je ale s orientací v poměrně složitém státním systému podpory. O tom velmi dobře ví ředitelka neziskové organizace A Doma Jitka Zachariášová. V rámci střediska pro pečující proto klientům pomáhá rodinný průvodce, který spolupracuje při hledání dlouhodobých řešení v péči o blízké.

Nejde jen přímo o pomoc pečujícím. Ve středisku je při řešení problémů spojených s péčí podpoří také další odborníci jako například právník, trenér paměti, ergoterapeut, klinický farmaceut, nutriční terapeut nebo fyzioterapeut.

„Je to nová komplexní pomoc pro neformálně pečující. V České republice se taková multioborová podpora tímto způsobem zatím systematicky nerealizuje,“ popisuje Zachariášová.

Odhady o počtech lidí, kteří pečují o své blízké, se liší. Ministerstvo práce a sociálních věcí počítá s asi 300 tisíci lidmi, neziskové organizace mluví ale až o milionu neformálně pečujících. Záleží, jestli se vychází pouze z počtu uznaných příspěvků na péči, nebo se berou v potaz i různé další formy pomoci.

„Minimálně třetina neformálně pečujících nemá vůbec žádné sociální dávky,“ vychází ze své zkušenosti Zachariášová.

Když před pěti lety Fond dalšího vzdělávání v průzkumu zjišťoval stav mezi pečujícími, skoro polovina nedokázala vyjmenovat ani jednu sociální službu a 58 procent lidí nemělo tušení o žádné finanční podpoře.

„Část lidí má nějaké povědomí o sociálních dávkách, chybí jim ale i základní informace. Mají například podanou žádost o příspěvek na péči, ale neví o příspěvku na mobilitu nebo nežádají o průkaz osoby se zdravotním postižením,“ dodává Zachariášová.

Na nastavení péče o 93letou paní Evu z úvodu článku se právě organizace A Doma podílela, a asistentka z této organizace o seniorku pečuje. Zprostředkovávali ale i další služby. Mimo jiné se tak rodina dozvěděla o tom, že může zažádat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o zapůjčení speciální polohovací postele.

Zachariášová by ráda viděla, že by se komplexní podpora pro neformálně pečující stala novým standardem. Problém je ale samozřejmě s financováním takovéto pomoci, zatím funguje jen díky evropským dotacím.

Přitom lidé chtějí trávit závěr svého života doma, rodina jim to chce umožnit a stát dokáže takovou podporu nastavit. Jen je velmi těžké, aby celé soukolí zaklaplo a nejen starší lidé mohli dosáhnout na pomoc, kterou doma potřebují.