„Jako bychom poslali Rusku tisíce tanků a letadel,“ říká Hašek o olympiádě s Rusy

Když začínal v NHL, někteří si utahovali z jeho osobitého stylu. Pak si však brankář Dominik Hašek nejslavnější hokejovou soutěž světa zcela podmanil.

Stejně neohroženě se teď staví na stranu Ukrajinců. Kritizuje vedení NHL za to, že nechává v soutěži Rusy v čele s útočníkem Alexandrem Ovečkinem, který otevřeně podporuje šéfa Kremlu Vladimira Putina.

Že pro jeho názor v Americe zatím nemají příliš pochopení, Haška nijak neodrazuje. Znovu si jde za svým a vyzývá vedení kanadsko-americké soutěže ke změně postoje.

„Věřím, že NHL jednou zaplatí miliardy jako odškodné Ukrajině,“ říká osmapadesátiletý slavný gólman v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rázně se také staví proti účasti Rusů na olympijských hrách. Letní olympiádu v příštím roce hostí Paříž a někteří sportovní činovníci by tam Rusy rádi viděli.

Mezinárodní olympijský výbor opatrně začíná mluvit o podmínkách, za nichž by otevřel Rusům cestu na letní hry v Paříži. Jak to na vás působí?

Takové řeči samozřejmě nejsou příjemné a vzbuzují ve mně obavu. Každé maličké pootevření dvířek může být zneužité.

Říká se, že „podáte prstík a najednou vám schramstnou celou ruku“, takže se trochu obávám, jestli se neotvírá cesta k tomu, že budou Rusové třeba bez svých dresů vpuštění na olympijské hry. Za současných podmínek, které jsou ve světě a na Ukrajině, je pro mě jejich start naprosto neakceptovatelný.

Od některých sportovců slýcháme, že by se sport neměl plést do politiky. Proč by účast Rusů na hrách v symbolické rovině podporovala režim?

Pozor, tady nejde o žádné symboly. To by byl největší omyl. Pustit ruské sportovce za této situace na olympiádu je taková reklama na ruskou válku a ruské zločiny, že nejde o žádnou symboliku. Jedná se prostě o životy lidí.

Je to, jako bychom poslali Rusku tisíce tanků a letadel, v tomto případě jim věnujeme na tu válku reklamu. Mimochodem, dobrá reklama zvýší prodej řekněme o deset procent. Mnozí ruští sportovci jsou snad jediná, ale velmi dobrá, reklama pro ruské zájmy. Jejich vystupování v soutěžích s námi zvedne počet obětí minimálně o těch 10 procent. My musíme jasně definovat, co je více: život člověka, nebo Rusové ve sportovních soutěžích.

A k těm sportovcům: sport i politika jsou součástí každodenního života. Všechno, co děláme, prostě s politikou souvisí. Politika se dělá v kabině, politiku dělají i malé děti na písku. Takže naprosto nesouhlasím s tím, když někdo řekne, že politika a sport spolu nesouvisí.

Vy byste tedy neumožnil start Rusů za žádných podmínek?

Když opomeneme sportovce, jedna z podmínek je jasná: ruská armáda musí do posledního vojáka opustit Ukrajinu. A ruské vedení musí uznat, že vedlo ofenzivní válku a začít se bavit, jak se vyrovná se škodami a vším tím, co tam způsobilo. Pak bych se startem pravděpodobně souhlasil.

A pokud by Rusko Ukrajinu dál okupovalo?

Jediná možnost, která se v takovém případě nabízí, je pomoc ruským sportovcům. Ale pozor, ne Rusku. Těm sportovcům, kteří by se jednoznačně postavili proti válce. Ale ne stylem, že někde řeknou nějakou obecnou větu „No War“.

Měli by odsoudit ruský režim a ruskou agresi na Ukrajině a podle toho pravidelně vystupovat při každé veřejné i neveřejné příležitosti. Těm dát tu možnost. Trochu podobně jako za dřívější totality, kdy našim sportovcům demokratické země poskytovaly azyl. Tito ruští sportovci, kteří splní striktní podmínky, by mohli vytvořit uprchlický tým. Něco podobného už tu v minulosti bylo.

S tím souvisí další věc: Mezinárodní olympijský výbor s ruskými sportovci vůbec nekomunikuje. Nevysvětluje jim jasně, proč nemůžou hrát, proč by na hřištích sloužili jako reklama na válku a že by to tedy vedlo k dalším ztrátám na životech. Nabízí se taky komunikace s jednotlivými demokratickými zeměmi, aby pomohly perzekvovaným Rusům a jejich rodinám a ti mohli obdržet uprchlická víza.

Uprchlický tým není nic originálního – takový výběr z Afriky už na hrách startoval. Tito ruští uprchlíci by byli těmi nejlepšími ambasadory protiputinovskému režimu. Mělo se na tom začít pracovat už dávno, hned po vypuknutí války, a mohli jsme tu už některé takové uprchlíky-sportovce mít. Tuhle činnost zatím nikdo nevyvíjí. Olympijský výbor by s demokratickými zeměmi měl hledat cestu, jak takové lidi vrátit zpět do soutěží.

Sám jste vyrůstal v totalitním režimu, dokážete se vcítit do mladých sportovců. V Rusku je autoritářský režim, jsou pod obrovským tlakem. Co mají dělat?

Přesně jak říkáte. V komunistickém Československu byla velká šikana proti určitým skupinám lidí. V 50. letech byli dokonce lidé odsouzeni a popraveni ve vykonstruovaných procesech. Ale naši vojáci nezabíjeli lidi ve vedlejší zemi za účelem zisku jejího území, jako to právě dělá Rusko. To je jeden ze zásadních rozdílů. Když se podařilo sportovci v 70. nebo 80. letech emigrovat, byla mu nabídnuta pomocná ruka. V zemi, kam emigroval, se o něj postarali.

Teď necítím tu stejnou pomoc. Tedy aby ruští sportovci mohli, v případě problémů ve své zemi, uprchnout a vědět, že jinde obdrží azyl. Hlavně Mezinárodní olympijský výbor by měl pomoct sportovcům, kteří chtějí hájit naše hodnoty. Jenže on řeší jiné věci a kašle na toto. A to je chyba.

Některé země už mluvily o bojkotu olympiády, pokud pojedou Rusové. Je to správná cesta?

Přiznám se, že bych neměl to srdce říct z pozice činovníka sportovci, že nesmí jet na olympiádu. Ale zbývá ještě rok a půl. Myslím, že by olympijské výbory států, ale samozřejmě i ten mezinárodní, měly vysílat jasné signály. Za současné situace a okupace Ukrajiny se ruští sportovci nemohou vrátit mezi nás.

V této chvíli bych všechnu energii soustředil na to, že účast Rusů na olympiádě neexistuje. A je jedno, jestli s dresem, hymnou nebo bez hymny.

Kdyby ale olympijský výbor Rusům dveře nějak otevřel, může nějaký blok zemí vyvinout politicko-sportovní tlak?

Je potřeba taky co nejvíc vystupovat společně. Aby se demokratické země vzájemně podporovaly. Doufám, že nepůjde do tuhého a že dlouho dopředu před hrami už bude rozhodnuto správně.

Kromě opatrných signálů z MOV tu však máme jasné stanovisko NHL. Nechává hrát ruské hráče v čele s Alexandrem Ovečkinem, otevřeným podporovatelem Putina. Vy jste otevřeně vystoupil proti vedení soutěže, kde jste se v minulosti proslavil. Jak si vysvětlujete jejich postoj?

Pro mě je to velké zklamání, a proto je kritizuju. Chci, aby za to jednou NHL zaplatila. Považuji za svou povinnost takto vystupovat. Co se týče jich, neberu to v žádném případě jako omluvu, ale jsou hrozně daleko od války. Necítí se ohrožení.

Ukrajina pro ně není Anglie, nebo Švédsko. Je to pro ně maličko dál, přesto jejich jednání považuju za neomluvitelné. Tím, že nechávají hrát ruské hokejisty a speciálně takové, kteří podporují Putina, dělají obrovskou reklamu ruské válce. Stojí to mnoho životů na Ukrajině.

Je postoj NHL jen otázkou peněz?

Jen do jisté míry. Je to také otázka celé společenské situace. Mnoho fanoušků to tak necítí. Někteří novináři třeba projevili zájem okupaci Ukrajiny řešit, ale vedení nechce téma nějak rozvíjet nebo se o něm bavit. Prostě je to pro jejich pohodlí. A společnost na ně netlačí v takové míře.

Vaše jméno má v Americe zvuk. Řekl jste mimo jiné, že NHL při All Star Game, kde se ukázal Alexander Ovečkin i se svým synem, spadla na úplné dno. Měl jste na to nějaké ohlasy?

Pár novinářů se ozvalo, ale žádné zásadní ohlasy. Pár lidí, kteří mě znají, se postavilo na mou stranu. Samozřejmě jsou na to oboustranné názory. Ale mrzí mě, když v All Star Game o víkendu nastoupilo třeba 10 ruských hráčů, včetně malého Alexe. Jeho tatínek je největší reklama na válku. Ten malý samozřejmě za nic nemůže.

Má výtka směřuje hlavně k vedení NHL, tohle prostě neměli dopustit. Je to naprosto špatně a stojí to ukrajinské životy.

Za komunistické éry řada Čechoslováků emigrovala, vymezovala se vůči totalitě. Nechybí vám teď nějaký silnější hlas ruských sportovců, hokejistů proti Putinovi a jeho režimu?

Takových je minimum. Vím, proč to tak je v NHL. Kdyby nesměli hrát, ale mohli obdržet uprchlická víza, určitě by někteří z nich jasně vystoupili proti Putinovi. Takhle je pro ruské hokejisty jednodušší, když nebudou nikoho kritizovat, protože by se ještě mohli dostat do nějakých problémů, dokonce i v Americe.

Kritika ze strany ruských sportovců byla minimální, nějaký šachista, bývalý fotbalista, pokud vím, jedna ruská fotbalistka hrající ve Španělsku. Ostatní se neuměli vymezit.

Nepočítám za vymezení, když někdo napíše na kameru „No War“. Chápu, že lidé se bojí ruského vedení. Právě proto my, demokratické země, bychom jim měli umět pomoct a ochránit je. Bohužel to nevidím ani ze strany olympijského výboru, ani ze strany demokratických zemí. I naše země by v tomto mohla být aktivnější. Mohli bychom lidem, kteří se chtějí jasně vymezit, podat pomocnou ruku. To mi chybí a chci na tom dál pracovat.

Psal jste osobně i oficiálně šéfovi NHL Garymu Bettmanovi. On se v tweetu vymezil vůči vašim názorům a řekl, že je nepovažuje za názor českého lidu. Vyjádřil jste se, že mu napíšete znovu. Co to bude?

Napíšu mu, že se mýlí. Že tady naopak v Čechách většina lidí má stejný názor jako já. Co vím, tak většina Senátu, budoucí prezident Pavel, i pan premiér Fiala mají velmi podobný názor jako já. Ruští sportovci by neměli hrát v našich soutěžích. Napíšu mu to veřejně na twitteru, jako to on napsal mně. Nebude to žádný tajný e-mail.

Jako gólman jste na ledě kolikrát dokázal čarovat. Teď chcete dotlačit NHL, aby jednou platila Ukrajině miliardové odškodné. Jak toho chcete dosáhnout?

Nátlakem, pokračující prací. Letos to není reálné, ale uvidíme, jak se celá věc bude vyvíjet. Tedy jestli tomu americká společnost ve většině porozumí a jestli se do toho v budoucnu opravdu nějaký právník pustí.

Jsem přesvědčený, že má být Ukrajina od NHL odškodněna. A ne v řádech milionů dolarů, ale v řádech miliard. Jestli se mi to podaří, to je otázka, ale chci na tom nadále pracovat.