Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Případ Anežky L., která před dvěma lety zemřela krátce po očkování a jejíž rodinu se stát rozhodl v minulých týdnech odškodnit třemi miliony korun, mění způsob, jakým se odborná i laická veřejnost dozvídá o případech úmrtí, která nastala krátce po očkování.
Před dvěma lety Státní ústav pro kontrolu neřekl ani odborníkům, proč pozastavil podávání některých šarží vakcín. Nyní, kdy prověřuje úmrtí krátce po aplikaci vakcíny Prevenar 20, informoval stručně veřejnost a obeslal i lékaře s podrobným popisem komplikací dítěte.
Jenže Česká vakcinologická společnost tyto podrobnější informace dala na své stránky, což se SÚKL nelíbilo. A požádal vakcinology o stažení zprávy. Vakcinologové pak vzkázali ústavu, že dělá zbytečné tajnosti. Žádají větší transparentnost. Chtějí, aby ústav zveřejňoval počty takových případů, i když se souvislost mezi smrtí a očkováním nakonec neprokáže.
„Pořád nevidím přidanou hodnotu, ani pro lékaře, ve zveřejňování těchto dat. Co jim řekne číslo počtu úmrtí, pokud není potvrzené, že ke smrti došlo kvůli očkování?“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Tomáš Boráň.
O tématu je připravený jednat s odborníky a svůj postoj změnit. A odhaluje v rozhovoru, co stojí za jeho strachem, co ho naučil případ Anežky L. a co by už nikdy nechtěl opakovat.
Když se podíváte na celý případ Anežky L. z odstupu, nemáte pocit, že se dalo něco udělat z vaší strany lépe? Například aby rodina nežádala o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, když jde o smrt jejich dcery.
Nevybavuji si, že by se na nás rodina přímo obrátila a řekla, že to s námi chce probrat. Začaly chodit oficiální žádosti o informace podle zákona. A na oficiální žádost musíme oficiálně reagovat. Nemáme možnosti, co mají média. Nikdy jsme souhlas od rodiny se zveřejněním informací, například části pitevní zprávy, neměli. A bez něj nemůžeme sdělovat informace týkající se zdravotního stavu. Ano, ideální by bylo se s rodinou sejít, pobavit se o jejich případu, čemuž jsme otevřeni.
Zjistit si kontakt z žádosti o informace ústav přece mohl, aby takový souhlas měl.
Já jsem kontaktoval Anežčinu rodinu s tím, že jsem připraven je informovat o našem postupu. Takže za nás tu nabídka je.
Kdy jste je kontaktoval?
Otce rodiny jsem oslovil minulý týden. Čekám na jeho reakci. Souvisí to i s žádostí vakcinologů a lékařů, kteří chtějí objasnit postup ústavu. A do té doby nám sem chodily žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Takže nebudeme paralelně řešit něco, co se už řeší touto cestou.
Ke komunikaci má výtky i Česká vakcinologická společnost, jejíž ředitel Roman Chlíbek říká, že děláte zbytečné tajnosti ohledně zveřejňování informací, což ve finále škodí budování důvěry s veřejností.
Toto mám čistě jen z médií, nikdo mě z vakcinologické společnosti nekontaktoval. Na podzim jsme měli schůzku s vakcinology, další bude během prvního pololetí tohoto roku. Minulý týden jsem se s profesorem Chlíbkem domluvil, že toto setkání bude čistě na téma komunikace bezpečnosti vakcín nebo komunikace podezření na nežádoucí účinky. Naše původní sdělení v případu nedávného pozastavení vakcín Prevenar 20 nebylo ke zveřejnění, bylo opravdu jen pro členy vakcinologické společnosti.
A to je právě ten důvod, proč Roman Chlíbek říká, že kolem toho děláte tajnosti. Když dojde k úmrtí, logicky se lékaři ptají, k jaké reakci došlo.
Musíme minimalizovat riziko, že dojde ke ztotožnění konkrétní osoby. Proto jsme je požádali o stažení zprávy z webu.
Podle Romana Chlíbka tam ale žádné detaily nebyly. Pamatuji si, že tam bylo navíc jen to, jaké komplikace a za jak dlouho u dítěte nastaly. Z toho bychom těžko mohli poznat, o koho jde.
Časová souslednost zveřejněná byla, a proto jsme je požádali, aby to publikovali na svém webu pouze v rozsahu naší tiskové zprávy.
Takže podle vás neděláte žádné tajnosti?
Ne.
Pokud se vrátíme k případu Anežky L., lékaři teď volají po tom, aby dostali tento případ detailněji popsaný, protože jej zatím znají z médií. Kdo jim ty informace dá?
SÚKL to být nemůže. Nemáme souhlas rodiny, že můžeme zveřejnit pitevní protokol, který je pro nás stěžejní, byť části pitevního protokolu prosákly do médií. Potřebujeme souhlas rodiny.
Proč jste si o něj neřekli už dřív?
Protože do této doby tu pořád běžely žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Proč jste tedy teď oslovil rodinu Anežky L.?
Vyžádal jsem si od ministerstva odborné podklady, které ho vedly k přiznání odškodnění. Abychom stanovisko, které mělo Ministerstvo zdravotnictví k dispozici, mohli dát do kontextu našeho hodnocení. Potřebuji souhlas rodiny, abych mohl tyto informace přednést odborné veřejnosti.
Tomáš Boráň.
Co jste říkal na rozhodnutí ministerstva, které se přiklonilo k tomu, že v případě úmrtí Anežky šlo pravděpodobně o postvakcinační encefalopatii a rodinu za smrt odškodní?
Takhle si myslím, že to ministerstvo neříká. Podle něj není možné vyloučit, že důsledkem očkování je úmrtí. A my říkáme, že to není možné potvrdit. Text rozhodnutí nicméně k dispozici nemám.
My ho k dispozici máme. Ministerstvo říká, že „Anežčiny zdravotní obtíže je nutno hodnotit ve smyslu vyhlášky o následcích povinného očkování jako encefalitidu“. A zmiňuje pravděpodobnou souvislost.
Ministerstvo postupuje podle jiných právních předpisů. Za nás stále platí, že nelze potvrdit to, že úmrtí nastalo v důsledku očkování. Z toho, co máme k dispozici, a z podkladů, které mělo ministerstvo, nemáme žádné nové skutečnosti, které by nás vedly ke změně našeho hodnocení.
Jinými slovy nemáte jasný důkaz, že smrt zavinila vakcína?
Ano. A jsme připraveni vysvětlit odborné veřejnosti, co nás k tomu vedlo. A k tomu potřebujeme od rodiny souhlas se zveřejněním.
Podle čeho stanovujete příčinnou souvislost mezi smrtí a vakcínou? Pitevní zpráva Anežky uváděla, že souvislost s očkováním nelze potvrdit ani vyvrátit.
Rolí ústavu je, aby popsal podezření na závažnou nežádoucí příhodu do evropské databáze, což jsme samozřejmě učinili. Tam neuvádíme úmrtí po očkování, ale přesně rozepisujeme jednotlivé klinické jednotky. Pro případ, že by se něco podobného objevilo v Evropě znovu. Státní ústav pro kontrolu léčiv není ústav soudního lékařství. Nemůžeme ani nařídit pitvu, ani pracovat s biologickými vzorky. Opravdu pracujeme jenom s tím, co je nám poskytnuto, ať už v rámci dožádání anebo v rámci nahlášení.
Když to zjednoduším, znamená to, že jelikož vám lékaři neřekli: „Ano, tohle souvisí s očkováním“, tak už jste v té věci nemohli nic dělat?
Samozřejmě jsme pracovali s literaturou a setkali se s odborníky, abychom zapřemýšleli, co by mohlo být důvodem nežádoucího účinku. Jenže jednoznačná souvislost s očkováním prokázaná nebyla. Je také rozdíl, pokud se takový případ stane po podání nějaké zcela nové očkovací látky, nebo vakcíny, kterou byly naočkované statisíce až miliony dětí na světě. Tam opravdu neočekáváme, že by byl nějaký nežádoucí účinek ve smyslu vady vakcíny, ale spíš se jedná o nějaké individuální nastavení zdravotního stavu očkované osoby.
Řekli jste, že jste přestali zveřejňovat úmrtí po očkování. Argumentujete tím, že to není ani v evropské databázi. Nicméně v ročenkách za rok 2014 a 2016 takové údaje jsou. Kdy jste údaje přestali zveřejňovat a proč?
Přestali jsme to zaznamenávat primárně po pandemii covidu. Když dáme větu úmrtí v časové souvislosti s očkováním, tak se do médií propíše jako: A máme tady další úmrtí po očkování. Což se teď u posledního případu přesně stalo. Chceme bránit těmto dezinformacím a dezinterpretacím. Pokud není prokázané, že úmrtí souvisí s očkováním, tak taková informace nemá žádnou přidanou hodnotu ani pro čtenáře, ani pro odbornou veřejnost.
Co vás tedy celý tento případ Anežky naučil?
Určitě transparentnější komunikaci. Tu se opravdu snažím nastavit. Nebráním se ani zveřejňování úmrtí jako takového, ale musí se k tomu dát kontext a vysvětlení. Další věcí je lépe komunikovat s těmi rodinami tak, aby to nedopadlo, jak jsem říkal, že se z toho stane přestřelka přes zákon 106. To do budoucna určitě nechci.
A pak, a to nesouvisí ani s případem Anežky, ale obecně s očkováním, že pokud zemře očkovaná osoba z neznámých příčin, aby vždy proběhla pitva a abychom se k výsledkům pitvy dostali. Bohužel není pravidlem, že nám lékař zprávu zašle. Většinou se o ní musíme poměrně agresivně hlásit, abychom se i my dostali k doplňujícím datům. To chceme do budoucna změnit.
Platí to, co se říká obecně o léčivech, že máme hlášeno zhruba jedno procento všech nežádoucích účinků vakcín?
Přesné číslo říct nemohu. U nových očkování je to procento vyšší. Nicméně farmakovigilanční systémy s touto podhlášeností pracují.
Zmiňoval jste nějaké obavy z dezinterpretace. Měla jsem po celou dobu komunikace s vaším ústavem pocit určitých obav z vaší strany. Zdá se mi to? Máte strach, že se sníží proočkovanost?
V podstatě ano. Veřejnost si potom neuvědomí, že být neočkovaný je daleko horší než být očkovaný, ačkoliv jsou nějaká rizika nežádoucích účinků. Pod titulkem „Další úmrtí po očkování“ nikde nevidím vysvětlení o důležitosti očkování. Takže ano, bojím se dezinformací, které by mohly vést ke snížení proočkovanosti.
Lékaři nicméně hodnotili velmi kladně, že teď dostali všechny informace hned. Budete nyní informovat i veřejnost o úmrtích dětí, které prošetřujete, jestli mají souvislost s očkováním?
Plánujeme na toto téma setkání s vakcinology a dalšími odbornými společnostmi, abychom vyhodnotili, zda změnit náš přístup ke zveřejňování podezření na závažný nežádoucí účinek s následkem úmrtí v časové souvislosti s očkováním.
