Článek
„Dneska je všechno divné. Pamatuji dny, kdy jsem dostal jednu bramboru, zatímco Ukrajinci si odnášeli plné tašky jídla,“ stěžuje si asi padesátiletý muž ve frontě před výdejnou potravinové banky na brněnském Cejlu.
Ukazuje na okno výdejny, zakryté lesklou fólií. „Dokonce to tu zablokovali, abychom neviděli, jak ty ukrajinské tašky vypadají,“ tvrdí.
Po pár minutách se dostává na řadu a odnáší si plnou tašku potravin. Velikostí odpovídá těm, které o půl hodiny později dostávají Ukrajinci.
Vedení potravinové banky rozdíly v balíčcích po dotazech redakce přiznává, s obsahem balíčků je to podle nich ale naopak. „Snažíme se spíš českým klientům nechávat víc trvanlivějších potravin,“ říká projektová manažerka Olga Selucká.
„Samozřejmě se snažíme mít vždy dostatek pro všechny, nechceme Ukrajince upozaďovat,“ zdůrazňuje Pavel Kosorin, ředitel Potravinové banky pro Brno a Jihomoravský kraj. „Všech potravin ale nikdy není dostatek a my jsme tu na prvním místě pro české občany, tak to při rozdělování bereme v úvahu,“ říká. „Pečiva, ovoce a zeleniny je ale vždy dost pro všechny,“ ujišťuje.
Dvě fronty jako prevence
Před výdejnou se každý den tvoří dvě fronty. První jsou na řadě Češi, kteří se prokazují potvrzeními z magistrátu. Po nich přicházejí lidé z Ukrajiny, kterým stačí vízum.
Lidé v brněnském Bronxu, jak se okolí Cejlu říká, jsou přesvědčení, že kráceni jsou Češi. „Čechům a Romům se dává vyschnuté staré pečivo, zelenina, jedna taška. Ukrajinci dvě tašky a vše čerstvé, sama jsem si to vyzkoušela. Rozdělili čas vydávání, abychom neviděli, jak se to liší,“ řekla Seznam Zprávám už dříve jedna z místních žen.
Rozdělení českých a ukrajinských klientů je podle vedení banky preventivní opatření.
Jak Seznam Zprávy informovaly už dříve, mezi oběma komunitami tu panuje napětí. A zvěsti, že potravinová banka přihrává lidem z Ukrajiny víc, ke zklidnění nepřispívají.
Zaměstnanci výdejny uvádějí, že rozdíl panuje například ve vydávání masa či dalších potravin, kterých není dostatek. Ukrajinci tak často fasují například víc pečiva, kterého je téměř vždy dostatek.
„Dovezli nám třeba třicet balení mletého masa, nějaké klobásy, párky, kuře a podobně. My je rozdělíme nejdřív mezi české tašky, nejvíc férově, jak můžeme. A když zbude, dáváme i mezi ukrajinské tašky,“ přibližuje postup vedoucí výdejny Denisa Chromá.
Cihla šunky
V místnosti, kde balíčky připravují, leží okolo sta tašek. Dnešní zásilka je podle pracovníků slabší, každý den se totiž liší podle toho, co potravinová banka sveze z prodejen a co dodá z centrálního skladu.
Papírové tašky jsou plné zhruba ze tří čtvrtin. Lze v nich najít chléb, zeleninu a balíčky s masem. V těch, které stojí stranou a jsou určené Ukrajincům, maso chybí. Vyčnívají z nich ale větší kusy zeleniny, dýně, kedlubny a podobně.
Obsah tašek se liší každý den, podle toho, co se sveze z partnerských obchodů. I ve slabší dny ale odhadují zaměstnanci hodnotu na minimálně 500 korun.
Jelikož ve výdejně nesmí potraviny zpracovávat, tedy ani například otevřít a rozdělit balení 20 párků, dochází občas podle zaměstnanců výdejny k absurdním situacím. „Jednou jsme někomu do tašky museli hodit celou cihlu šunky,“ vzpomínají.
I to ale může být podle zaměstnanců důvodem, který podněcuje neshody. „Někteří lidé si ale budou stěžovat vždy,“ shodují se.
Stížnosti ze strany Ukrajinců prý neslýchají. „Jsou vděční, že vůbec něco dostanou,“ vysvětluje Žeňa, Ukrajinka, která dřív sama stála ve frontě. Posledních pár měsíců ve výdejně dobrovolničí a vydává ukrajinské tašky.
Potravinová pomoc pro Ukrajince podle ní bude do budoucna potřeba více, a to v souvislosti s poslední verzí zákona Lex Ukrajina, který uprchlíkům ztížil přístup k humanitárním dávkám a na ně navázaným příspěvkům.
Policii volat nemusí
Napjatější atmosféra panuje zejména v české frontě, kde dochází i k slovním potyčkám ohledně toho, kdo předbíhá. Tašku s potravinami ale, oproti prokázání se podepsaným dokladem z magistrátu, dostává každý.
„Vyloženě problémy, ke kterým bychom museli volat policii, se nedějí,“ říká Pavel Chromý, jeden z pracovníků, kteří potravinovou pomoc vydávají. Většinou prý stačí, když z výdejny vystoupí směrem k frontě. Občas od sebe musí dohadující se oddělit. „I to je ale vzácné,“ tvrdí.
Lidé z Ukrajiny se u potravinové banky scházejí už v době výdeje pro Čechy, postávají ale v menších skupinkách opodál. Jde hlavně o matky s dětmi a starší ženy.
Když přijde jejich čas, nahrnou se k oknu výdejny a soutěží jak o tašky, tak o lístky s číslem. Ty totiž zajišťují, že druhý den dostanou tašku prioritně. Vedení banky k tomuto systému přistoupilo, aby ošetřilo, že šanci získat potravinovou pomoc budou mít všichni, i když ne každý den.
Ukrajinská fronta se poté rozbíjí a dochází k přerozdělování - lidé si mění obsah tašek tak, aby si každý odnesl to, co chce a potřebuje nejvíc. Jelikož prokazování probíhá jen pomocí víza, lidé z potravinové banky přesně nevědí, ke komu ukrajinský balíček míří, ani kolik lidí na něm může být závislých.
Za každodenním fungováním výdejny stojí především manželé Chromí.
Práce v potravinové bance je podle manželů Chromých často náročná. „Časem se nám ale podařilo získat si u lidí respekt a trochu si je vychovat, je to tak pořád lepší,“ shodují se.
Vidět to je, když procházejí frontou, uklidňují případné konflikty a s klienty prohodí pár slov. Ptají se na zdraví, život a na příbuzné. Mnoho jich znají jménem a dokážou i ty, kteří například nemají aktuálně platné potvrzení, nasměrovat k příslušným úřadům.
Jejich práci kvitují s povděkem i samotní klienti. „Pan Chromý je hrozně hodný, když bylo horko, rozdával limonády, vždy se zajímá,“ říká například Šárka Šenková.
Fungování zaměstnanců a dobrovolníků, kteří jsou jak Češi z majority, tak Romové i Ukrajinci, si pochvaluje i vedení. „Je pro nás důležité, že zaměstnáváme bez diskriminace, a musím říct, že naši zaměstnanci odvádí opravdu skvělou práci a kolektiv funguje bezproblémově,“ chválí si Pavel Kosorin. Napětí mezi skupinami ale přiznává, reflektuje podle něj celkové nastavení společnosti.
