Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Myslím, že mi nemůže moc říkat, co dělá. Mohu se ho zeptat, on mi ale řekne jen, že je vše v pohodě,“ vypraví obstojnou češtinou válečná uprchlice Oksana Rak, jak obvykle probíhá telefonní hovor s jejím manželem, když se řeč stočí k tomu, co dělá na frontě.
Oksana vysvětluje, že sama má o svém muži a otci dvou dcer jen hrubé informace. Ví, že slouží v Doněcké oblasti a v době, kdy spolu mluvili naposledy, byl asi dvacet kilometrů od fronty. „Zabezpečuje provoz, odváží zraněné z fronty,“ snaží se Oksana obecně popsat náplň jeho práce.
Do většího detailu její manžel nejde. Bojí se, že komunikaci s rodinou by mohli odposlouchávat Rusové a prořeknutí by mohlo jeho i další stát život.
Obvykle volá každý den, občas se ale na dva až tři dny odmlčí. „Pak je to těžké,“ připouští.
Mají dvě dcery. Oksana utekla s dnes šestiletou Jevou a patnáctiletou Ulijianou do Česka už v květnu 2022. Aktuálně žijí v Teplicích, kde rodině pomáhá Centrum humanitární pomoci.
Loni za rodinou přijel do města i manžel, když měl dovolenou.
Právě návštěva manžela byla zlomová. Došlo totiž na logickou otázkou: Co kdyby v Česku už zůstal a do války se nevrátil?
„Já mu to říkala. A on, že ne, že mu velitel opakoval, že doufá, že se vrátí. Řekl mi, že jim to nemůže udělat. Také jsem mu to ale říkala…“ opakuje Oksana stále ještě trochu nevěřícně, že manžel nechtěl zůstat s rodinou mimo nebezpečí.
Oksana Rak bydlí s dětmi na ubytovně v Teplicích.
Popisuje, že dcery už si na otce za dva roky trochu odvykly a sama v současností neví, co s rodinou bude, jestli se ještě někdy spojí.
Už i děti hledaly, jak utéct
Oksana popisuje, že ona sama se na Ukrajinu příliš vracet nechce. Upíná se k rekvalifikačnímu kurzu, po kterém by chtěla začít pracovat jako sociální pracovnice v domovech pro seniory, zároveň hledá v Česku byt a mladší dcera má letos nastoupit do první třídy.
„Když dnes skončí válka, tak na jihu bude trvat ještě roky, než se tam vrátí život. Navíc dneska tam válka skončí a zítra může znova začít. Rusům nemůžeme věřit,“ dodává další pádný argument Oksana.
Před válkou žila na jihu Ukrajiny, měla na starosti pobočku pošty. „Měli jsme auto, které jezdilo a rozváželo dopisy a důchod a někdy i výrobky,“ líčí. V Česku pracovala po příchodu v továrně na manuální pozici.
Utéct se rozhodly po dramatickém okamžiku. „Nechtěly jsme odejít. Spadla k nám ale raketa. Zranění byli tři lidé v baráku. Jedna z nich byla holčička, 12 let,“ popisuje a dodává, že dívka prodělala operaci a přežila.
Když se pak přišli s manželem zeptat dcer, co si myslí o tom, že by z domova odešly, tak je překvapily. „Starší říkala, že už se dívala na internetu, co je potřeba, chápete? Malá holka už sama hledala, jak utéct,“ říká.
Manžel je tak 15. května odvezl k sestře do Oděsy. Po dvou dnech se rozdělili, ženy jely do Teplic za příbuznými, manžel v zemi zůstal.
Byl 18krát na odvodu
Se dvěma dcerami utekla v červenci 2023 i Natalia, která žije v Plzni. S reportérem se setkává v plzeňském integračním centru, kde i pomáhají s tlumočením.
Zatímco Oksana se nechtěla nechat vyfotit, s odůvodněním, že nechce ohrozit manžela, tak Natalia zase nechtěla zveřejnit své příjmení.
I její manžel zůstal na Ukrajině. Není přímo ve službě, pracuje dál jako učitel, zároveň působí jako dobrovolník na záporožské frontě.
„Jak to mám popsat… Například organizuje sběr svíček na frontu. Zásobuje jednotky. Je to taková práce všeho druhu. Když vojáci volají, že něco potřebují, tak se to snaží sehnat. Sbírá třeba železo a z toho dělají kamna do zákopů,“ vysvětluje povahu dobrovolnické práce manžela Natalia. Říká, že třeba nedávno sháněl zubní kartáčky a pasty pro vojáky na frontu.
Vysvětluje, že je to velký patriot a vojákem se nestal jen kvůli zdravotním důvodům. „Měl dvě operace, tak nemůže jít úplně do první linie. Byl 18krát na odvodu, ale nikde ho nenaverbovali,“ zmiňuje.
S manželem se rodina osobně viděla na konci roku, když za ním zajeli. Jinak denně komunikují online.
Kdy se uvidí příště, zatím naplánované nemají. Natalia totiž v Česku dostala zaměstnaneckou smlouvu přímo v závodě, kde dříve pracovala přes pracovní agenturu. Bere to jako závazek a vypočítává, že delší dovolenou si bude moci vzít až někdy koncem léta.
„Pro daný okamžik to bude takhle,“ konstatuje na dotaz, jestli má rodina v plánu žít spolu, nebo rozděleně.
Nad otázkou, jestli jí to není líto, se pousměje. „Není moc čas na přemýšlení, ještě pořád učím na Ukrajině. Nejdřív mám hodiny, pak jdu do fabriky, večer se připravím na další den,“ říká nejdřív a zdůrazňuje, že má vlastně dvě práce. Stále ještě vedle nekvalifikované práce v české továrně učí online chemii a biologii.
„Nejtěžší byly první měsíce,“ vrátí se ještě k otázce.
Padly už i výčitky
Natalia otevřeně popisuje, že se jí v Česku líbí a s pobytem v zemi změnila pohled na život. Fascinuje ji, že může cestovat, což je podle ní kvůli nízkým učitelským platům na Ukrajině, obzvlášť s dětmi, nemyslitelné.
„Z ušetřených peněz jsme s dcerami jely do Karlových Varů, nebo se podívat do Vídně,“ říká nadšeně.
Dodá ale, že manželovi se její nadšení pro nový život nezamlouvá. „Dokonce už došlo i na konflikt s manželem, že jsme ho tam nechaly samotného. Původně jsme sem plánovaly přijet jen na zkoušku,“ připouští.
Útěk z Ukrajiny nebyl spontánní rozhodnutí. „Na podzim 2022 se začalo v Záporožské oblasti hodně střílet, vždycky jsme věděli, že v noci mezi půlnocí a jednou hodinou něco poletí. Čekali jsme to už každou noc,“ vysvětluje s tím, že mladší dcera z toho časem začala mít hysterické stavy a občas se museli evakuovat do bezpečnější části země.
Přesto vydrželi na Ukrajině až do léta, kdy padlo rozhodnutí zkusit holky přihlásit na školy mimo Ukrajinu. „Orientovali jsme se podle starší dcery. Dali jsme na výběr Polsko, Slovensko, nebo Česko. Dcera si vybrala Česko, asi, že bylo její přání vidět Prahu,“ říká Natalia.
Přijely v létě, aby měly nějaký nějaký čas na rozkoukání. „Starší chodí na kurz českého jazyka. Ještě neví, co bude studovat, ale líbí se jí Západočeská univerzita,“ věří Natalia.
Aktuálně podle statistik Ministerstva vnitra bylo v České republice v půlce února uděleno přes 383 tisíc pobytových oprávnění osobám v souvislosti s válkou na Ukrajině.
