„Romové si nevěří skoro v ničem.“ Studenti popisují, jak těžké je uspět

Všechny tři spojil vzdělávací program Gendalos, který založila nezisková společnost IQ Roma servis. Ta dlouhodobě podporuje novou romskou generaci ve studiu i následném profesním uplatnění.

Společně s Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity v Brně připravil spolek výstavu s názvem Příběhy odhodlání: Cesty studentů vzdělávacího programu Gendalos.

Sedmnáctiletá Eva Bučeková je studentkou střední technické a ekonomické školy v Brně. „Studuji obor informační technologie. V budoucnosti se mu už nechci věnovat, ale to mě od studia neodradí,“ říká Eva. Vzdělání je pro ni teď priorita.

V minulosti se jí ale stalo, že se na ni lidé dívali jinak a odsuzovali ji. Podle jejích slov jí to ale nezastavilo. Naopak, chtěla by ostatním ukázat, co dokáže.

„Sama jsem se setkala s rasistickými narážkami na to, že jsem Romka. Ale nepřipustila jsem, aby mě to nějakým způsobem rozhodilo. Už kvůli těm poznámkám bychom se měli učit o to víc, jen tak jim ukážeme pravý opak,“ svěřuje se.

Vzdělávací program Gendalos vyhledala kvůli doučování na přijímací zkoušky na střední školu. „Získala jsem díky tomu spoustu možností a poznala nové lidi. Vždy, když potřebuji s něčím pomoct, můžu se na ně obrátit,“ vypráví. Doučování ji dopomohlo k tomu, že u přijímaček uspěla jako třetí nejlepší ze všech uchazečů.

Eva se díky programu dostala také k projektu Romové a umělci pro společnost, jehož cílem je podporovat romskou a sociálně marginalizovanou mládež v Česku, na Slovensku a v Maďarsku.

„Diskutovali jsme o různých problémech v naší komunitě, jako je například fakt, že si Romové nevěří skoro v ničem a svůj talent nerozvíjí. Samozřejmě v tom kolikrát hraje i roli to, že se jim nechce,“ vysvětluje.

Eva na svou střední školu nastoupila během covidu, neměla možnost se tak seznámit se svými spolužáky, o to víc bylo složitější si se školou vytvořit vztah. „Mým pohonným motorem je tatínek, který dbá na vzdělání. Kromě toho chci mít maturitu a jít na vysokou, takže i přesto, že mě obor úplně nebaví, dělám maximum pro to, abych měla dobré známky,“ vypráví Eva.

Místo informačních technologií si Eva během studia oblíbila práci s lidmi, i proto chce na vysoké škole studovat speciální pedagogiku. „Společnost mi dodává energii. Abych byla ve svém budoucím zaměstnání šťastná, musí to mít co do činění s lidmi,“ dodává. Na speciální pedagogice ji lákají i možnosti, které nabízí, může pak pokračovat v oborech, jako je psychologie, učitelství nebo logopedie. A práce s dětmi se nebojí.

Je v prvním ročníku střední umělecké školy a je mu sedmnáct. David Polhoš by se chtěl stát malířem. „Odjakživa to byla moje vášeň, umění mi putuje v žilách,“ směje se David. I jeho rodina našla oblibu v umění, podle něj ale on jediný oplývá výtvarným talentem.

Věděl, že chce studovat uměleckou střední školu, a udělal také maximum pro to, aby se tam nakonec dostal, řekl redakci Seznam Zpráv. Napoprvé to sice nevyšlo, to ho ale neodradilo.

„Ze začátku jsem byl deprimovaný. Chtěl jsem to i vzdát a znovu se na ten obor nehlásit. Přišel ale moment, kdy jsem si řekl, že neexistuje jiná možnost než to dát. Nemohl jsem ten sen jen tak zahodit,“ vzpomíná.

Následovala roční intenzivní příprava. Rodiče mu pomohli najít program Gendalos, který mu nabídl doučování z matematiky, češtiny a všeobecných znalostí. Na hodiny navíc chodil třikrát týdně. „Úplně si to pamatuju, ten pocit štěstí, když jsem viděl, že jsem se konečně na tu školu dostal,“ usmívá se.

Pro Davida v jeho cestě za vzděláním hrála klíčovou roli i podpora. „Mám štěstí v tom, že úplně všichni v mém okolí mě vždy podporovali,“ uznává.

Podpory se mu dostalo nejen od rodiny, ale také od učitelů, kteří v něm viděli potenciál, myslí si. Na základní škole měl dobré známky a u učitelů byl oblíbený. „Vím, že mám v tomto ohledu štěstí a ne každý má okolo sebe okruh přejících lidí. Pokud je člověk ambiciózní, nic ho neodradí,“ říká.

„Všichni jsme stejní. Bez ohledu na barvu pleti. Ve finále je nejdůležitější myslet na sebe a nevzdávat to. Škola je tady pro nás a nikomu nepatří, na to by měli všichni pamatovat. Romové také můžou studovat,“ dodává.

Umění ho provázelo odmalička. „Když rodiče viděli můj zájem o kresbu, poradili mi, ať namaluju portrét. Zkusil jsem to a od té doby je to moje specialita. Kreslím různé celebrity, přátele. Když vidím nějakou zajímavou tvář v tramvaji, tak se ji snažím zachytit. První portrét, který jsem nakreslil, byl Eddie Murphy,“ vzpomíná David.

Podle svých slov je samouk. Vše, co umí, se naučil zkoušením nebo z internetu. Pokaždé se snaží své výtvory posunout o něco dál. V plánu má jít i na vysokou školu se zaměřením na umění. Jeho snem je mít vlastní galerie, jednu určitě v rodném Brně a jednu v zahraničí.

Na základní škole měl samé jedničky a občas dvojky. Když se měl teď už patnáctiletý Adam Buček rozhodnout, kam půjde na střední školu, hrálo u něj největší roli zaměření a využití v praxi. „Chtěli, abych šel na gympl, to se mi nezamlouvalo. Znám spoustu případů, kdy studenti po maturitě nevěděli, co chtějí dělat. Já chtěl mít jistotu,“ vysvětluje.

Se svou volbou střední školy je spokojený, říká, ekonomika je jeho nejoblíbenější předmět, i proto si chce po maturitě vybrat vysokou školu s ekonomickým zaměřením. „Na vysokou chci jít určitě, byla by škoda to aspoň nezkusit,“ dodává.

Okolí ho ve studiu vždy podporovalo. „I když jsem Rom a u nás na škole jich moc není, tak jsem se nesetkal s nějakými předsudky. Spolužáci mě berou takového, jaký jsem. Docela mě překvapuje, že nemám negativní zkušenosti jako ostatní romské děti,“ diví se.

Za největší překážky svého studia Adam považuje nízké sebevědomí a občasnou lenost. „Samozřejmě na svém sebevědomí pracuji, ke splnění cílů je přece jenom potřeba. A s prokrastinací se snažím bojovat,“ usmívá se. Při stresových situacích ho prý dokáže ovládnout nervozita a myšlenky na to, co vše špatného se může stát.

Vzdělávací program Gendalos mu pomohl, aby měl ve škole lepší výsledky. „Podle mě je pro každého správný krok jít na střední školu, jak na maturitní obor, nebo i na výuční list. Člověk si otevře dveře dál, základka vám dá jen všeobecný rozhled, kdežto na střední se můžete přímo věnovat nějakému oboru,“ uvažuje Adam, proč je podle něj důležité se věnovat studiu.

„Jsem kluk z města, takže mě láká představa si otevřít vlastní obchodní dům. Předtím bych si ale zkusil i práci ekonoma,“ plánuje si Adam.