Rodičky uvidí data z porodnic. Jen podle nich bych nevybíral, varuje lékař

Od podzimu dostanou rodičky novou možnost, jak si vybírat porodnici. Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejní podrobná data až na úroveň jednotlivých nemocnic.

Uvidí například, jak často nemocnice provádí císařské řezy, případně nástřihy a další zákroky.

„Pokud například pouze data o nástřizích ovlivní ženu ve výběru porodnice, tak to podle mě není dobře,“ říká ale primář porodnického oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) v pražském Podolí Hynek Heřman.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, že některá data nelze použít pro srovnání všech porodnic. Specializovaná pracoviště, jako je to v Podolí, totiž řeší nejtěžší případy, které pak statistiky ovlivňují.

Jak se díváte na to, že od podzimu budou data o porodech až na úroveň jednotlivých nemocnic veřejně dostupná – je to správně, že si pak každý bude moct porodnice porovnat?

Určitě existují statistiky, u kterých to správně je. Pak ale máme parametry, kdy média musí upozornit, že je s nimi nutné pracovat v kontextu. V Česku jsou jasně vymezena specializovaná pracoviště pro perinatologické komplikace (v Česku je těchto perinatologických center 12, pozn. red.), která se starají o nejzávažnější porodnické případy. Nemůžeme tedy srovnávat tato pracoviště s běžnými porodnicemi. Charakter žen, o které se lékaři v centrech starají, je zásadně odlišný od porodnice, kde se péče soustředí na nerizikové těhotné ženy kolem termínu porodu.

Můžeme tedy porovnávat jen podobné porodnice – tedy okresní s okresními a centra s centry?

Ano. Není možné brát v úvahu ani počet porodů, protože jsou i větší nemocnice, které mají méně porodů, ale soustředí se více na vybrané typy gynekologických diagnóz. Pro příklad: Taky nelze srovnávat atlety na diamantové lize s běžci okresního přeboru. Oba mají odlišné výsledky, ale také nesrovnatelné podmínky.

Chápu, že může dojít k nějaké dezinterpretaci. Není ale pořád lepší, když budou mít rodičky oficiální data? Protože dosud se rozhodují především podle pověsti nebo informací, které se různě dočtou po internetu.

To je pravda. Problematika perinatologických dat a kontrola kvality je ale poměrně komplikovaná a přílišné zjednodušení může být zavádějící. Navíc je nutné si uvědomit, že většina žen, které na internet svou zkušenost píší, je buď primárně nespokojená, nebo při jejich porodu došlo k nějaké komplikaci. Často emotivní výroky tak ovlivní velké kvantum ostatních žen. Pokud dopad publikace výsledků přes Ústav zdravotnických informací a statistiky bude takový, že se nám podaří ženy informovat racionálně a pravdivě, tak jsem pro.

Na druhou stranu řada nemocnic nebo lékařů nechce, aby jim veřejnost viděla pod ruce. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem je žádal o data k porodům.

Domnívám se, že v současné době již tento argument neplatí. Porodnická péče je v centru pozornosti laické i odborné veřejnosti a nikdo si nedovolí s daty manipulovat. Možná se nějaké obavy objevují, ale často proto, že máme historicky špatné zkušenosti. Dali jsme třeba rozhovor a vyšlo z něj něco úplně jiného. A může se to stát i v případě dat. Některá nemocnice vyjde jako úplně nejhorší, přitom půjde jen o špatnou interpretaci.

Pojďme ke konkrétním statistikám. Velkým tématem jsou pro ženy nástřihy hráze. Z dat vyplývá, že mezi porodnicemi jsou opravdu velké rozdíly – někde ho dělají každé desáté ženě, jinde 40 procentům rodiček. Lze podle tohoto parametru nemocnice srovnávat?

Statistiky o nástřizích se dělají celosvětově, a porovnávají se tak celé země. Já se ale obávám, že vstupní data nejsou zcela koherentní. Tím bude i zásadně ovlivněn výsledek. Pokud například pouze data o nástřizích ovlivní ženu ve výběru porodnice, tak to podle mě není dobře. Ačkoliv jde o velmi moderní a mediální téma, je nutné si uvědomit, že dobře a ve správnou chvíli provedený nástřih může ženu ochránit před velmi zásadním postižením a do budoucna například před inkontinencí stolice.

Co myslíte tím, že vstupní data nejsou koherentní?

Podle mě nejsou dostatečně kvalitní. Ne vždy se výkazy vyplňují úplně stoprocentně. I další data se přitom z velké části opírají o individuální hodnocení lékaře. Například poranění někdo vyhodnotí jako první stupeň, pro jiného už jde o druhý, a pak data nelze zcela srovnávat. Zase kdybych to přirovnal. Nabourám auto a jeden likvidátor od pojišťovny mi řekne, že je to za 10 tisíc, druhý za 60.

Na druhou stranu ženy chtějí vědět, jak bude jejich porod zhruba probíhat. Prostě hledají relevantní informace.

A to je ono. Pořád nám trošičku chybí běžná komunikace. Plno žen má jasnou představu z internetu nebo od svých kamarádek, že porod proběhne takhle a takhle, nemůže se nic stát a za dva dny s miminkem odchází zdravé domů. Od toho jsou kontroly v prenatálních poradnách, ne abychom je strašili, ale vysvětlili, že se může objevit nějaká komplikace. Ve většině případů se o nutné episiotomii, což je ten nástřih, dá ale žena bez problému informovat. Je to zkrátka o komunikaci.

Chybí nám tedy komunikace ve zdravotnictví obecně?

Ano, vidím to i u mediků. Nedávno jsem vedl takový povinně volitelný předmět, ve kterém jsme prakticky ukazovali studentům realitu, aby viděli, jak se dá, nebo naopak nedá komunikovat s pacientkou. I v rámci výuky jsme v tomto ohledu teprve na začátku, západní svět je někde úplně jinde. V komunikaci a vstřícnosti se potřebujeme posunout.

Když se přesunu k druhému palčivému tématu pro rodičky, a to jsou císařské řezy. Můžeme podle těchto dat porodnice srovnávat?

Na rozdíl od nástřihů jsou císařské řezy parametrem, ve kterém se zásadně liší malé nemocnice a perinatologická centra. My zde máme ty nejzávažnější případy – předčasné porody, vícečetná těhotenství, která se k nám právě z menších nemocnic přesouvají. Procenta císařských řezů se pak napříč všemi porodnicemi porovnávat nedají.

Na druhou stranu lišíme se v krocích, které vedou k císařskému řezu, oproti zahraničí? Protože u nás takto rodí zhruba čtvrtina žen, v některých zemích mají míru císařů přes 40 procent, jinde ale zase jen 10 procent.

Máme nemocnice, které průměr výrazně přesahují, ale doporučené postupy by se měly dodržovat všude stejně. Císařský řez na přání u nás sice neexistuje, ale objevují se určitě individuální rozdíly při smíšených indikacích, které některé nemocnice akceptují, jiné ale už ne. Bavíme se ale vždy o medicínských důvodech. V ÚPMD je naším cílem maximální vstřícnost k přání budoucí maminky, ale za dodržení jasných odborných postupů. Prioritou pro nás vždy zůstává zdravá matka a novorozenec.

Třeba i chorobný strach z porodu?

Ano, i s takovými případy se setkáváme. Pečujeme samozřejmě také o těhotné, které mají psychické obtíže a také nastávající maminky s psychiatrickou diagnózou. Je ale nutné dodat, že i s císařským řezem se nesou určitá rizika. Jde o zákrok v anestezii, otevíráme dutinu břišní, čili počítáme s rizikem krvácení nebo infekce, a mohou se objevit i dlouhodobé pooperační komplikace, i když jsou vzácné.

Dávalo by podle vás smysl, aby se císařský řez na přání v Česku umožnil?

Těžká otázka. I v rámci odborné společnosti se o císařském řezu na přání vedou dlouhé dohady a neexistuje shoda. Samozřejmě v poslední době vidíme, že k nárůstu císařských porodů dochází nejen v Česku, ale celosvětově.

Čím je to dáno? Stářím pacientek, komplikovanějšími porody, nebo i tím, že jde částečně o módní trend, který třeba rodičky vidí u celebrit?

Odpověděl jste si sám. Všechny tyto aspekty do nárůstu císařských řezů promlouvají. Pozorujeme zásadní změnu v reprodukčním chování žen, které odsouvají založení rodiny. Průměrný věk rodiček v ÚPMD je 32,6 let. Za poslední 4 měsíce porodilo v Podolí 102 prvorodiček, které byly starší 39 let. Tyto jevy se pravděpodobně budou dále prohlubovat a je třeba jim přizpůsobit i porodnickou praxi.

Musíme brát v potaz i možné budoucí gynekologické operace. Ženy za 25 let přijdou a budou mít za sebou dva nebo tři císařské řezy jako v arabských státech. Čekají nás tak komplikovanější zákroky.

Jak se díváte na domácí porody, protože i tuto alternativu některé ženy pod tlakem možná někdy zavádějících informací o porodnicích zvažují?

Malou skupinu žen přesvědčených o domácím porodu nepřemluvíte. Už třeba doma rodily, nebo nemocnici rovnou odmítají. Pokud jsou informované o rizicích, tak je to v pořádku. Když lyžujete mimo sjezdovku, jde o vaše rozhodnutí, ale také potřebujete speciální pojištění. Pokud chce pacientka rodit doma, tak musí přebrat absolutní zodpovědnost.